Salman Rushide - ukázka z knihy VZPOMÍNKY

Jeden z Rushdieho neodeslaných dopisů v době po vyhlášení fatvy:

Váženýpane vrchní rabíne Jakobovitsi,
navštíviljsem minimálně jednu vysokou školu, kde se mladí židovští muži důsledně auvážlivě učili zásadám a postupům uvážlivého a důsledného přemýšlení. Jejich břitký způsob uvažování na mě učinil ohromný dojem a nepochybuji, že by pochopili, jak nebezpečné a nevhodné je srovnávat to, co je morálně neslučitelné. Je hanebné, že právě člověk, k němuž by mohli vzhlížet jako k autoritě, se náležitému způsobu myšlení zpronevěřil. „Jak pan Rushdie, tak ájatolláh zneužili svobodu projevu," říkáte.

Jáchym Gondáš napsal inspirující článek o nemocnosti a zraněnosti těla Kristova

Ukázka:

ALMANACH
LETNICE 
Sborník článků českých baptistických teologů
Vydal: Sbor BJB na Topolce, 2013


NEMOCNÉ TĚLO — OHROŽENÍ CÍRKVE A KÁZEŇ. JAKO LÉČEBNÝ PROCES', str. 76
Ani svědecká oblast života .církve není uchráněna defektů. Nesvědčí ji zištnost, jejíž vinou se často mění v odpudivý duchovní kolonialismus. Nutnost nově promyslet a přeformulovat křesťanské pojetí svědec­tví je obzvláště zřetelná v baptistickém prostředí, kte­ré přijalo důraz na misii za jedno ze svých výrazných specifik. Svobodná církev nemůže vydávat svědectví o Kristu jinak, než svobodně.

Ukázka z knihy: hebrejský knihtisk v Čechách a na Moravě (Praha 2012)

str. 28

Potlačování Talmudu se odrazilo v relativním nedostatku exemplářů, v omezení jeho vydávání a potažmo rostoucí ceně: na­příklad v Praze nesměl Talmud kvůli odporu církevních institucí během 16. a 17. století ani jedenkrát vyjít tiskem, a když si přední křesťanský hebraísta Johannes Buxtorf st. zakoupil kompletní basilejské vydáníTalmudu, zaplatil za něj trojnásobek svého profesor­ského platu. Popsaný antitalmudismus se však projevil také přímo v textu raně moderních tisků Tal­mudu. V naprosté většině případů byl totiž text již vydavateli upraven tak, aby církevní instituce nepobuřoval a nedošlo k zabavení výtisků. Tyto úpravy nejsou v tiscích nijak značeny a mnohdy přešly i do dnes běžně používaných vydání. Zcela extrémním případem cenzury bylo zmíněné basilejské vydání Talmu­du, jež vyšlo v tiskárně Ambrosia Frobenia mezi lety 1578-1580 a jež Marvin J. Heller označil za cenzurou nejpostiženější vydá­ní Talmudu vůbec. Vydavatelé museli zcela opomenout traktát Avoda zara, pojednávající o idolatrii, a svazky mají na titulní straně vedle hebrejského textu latinský připiš informující o tom, že knihu „očistil" Otec Marco Marino.

Je velmi nepříjemné dozvídat se věci, které nechci vědět - třeba že při čtení mé oči dělají něco jiného, než chci...

Alberto Manguel, dějiny čtení, Host, 2012, str. 56n

Obvykle se předpokládá, že když čteme, naše oči putují plynule, bez přerušování po řádcích na stránce, a že, pokud čteme na­příklad západní písmo, jdou zleva doprava. Není tomu tak. Před stoletím francouzský oftalmolog Emile Javal objevil, že naše oči ve skutečnosti skáčou po stránce; tyto skoky ne­boli kmity se uskuteční třikrát nebo čtyřikrát za vteřinu vysokou rychlostí. Rychlost očních pohybů po stránce — ni­koliv však samotný pohyb — narušuje vnímání, takže ve skutečnosti „čteme" pouze během krátkých přestávek mezi pohyby. Proč se náš pocit čtení vztahuje ke spojitosti tex­tu na stránce nebo k odvíjení textu na obrazovce, přijímaje celé věty nebo myšlenky, a nikoliv ke skutečným kmitavým pohybům očí, to je otázka, na kterou vědci dosud nedokázali odpovědět.28)

Vypadá to, že člověk byl "naprogramován" na psaní a čtení aniž by to tušil...

Alberto Manguel, dějiny čtení, Host, 2012, str. 53

V době, kdy první písař vyryl a vyslovil první písmena, již bylo lidské tělo schopno aktu psaní a čtení, který se dosud skrýval v budoucnosti; to znamená, že tělo bylo schop­no ukládat, vybavovat si a dešifrovat vjemy všeho druhu včetně arbitrárních znaků psaného jazyka, který měl být leprve vynalezen.23)

Smůla!! zase v nápravném zařízení!! Za dobrý skutek po právu potrestán!!!

První čtení
Matouš 14: 1-12

  
Druhé čtení
Gn 40

Návaly štěstí a smůly!!! Kdo za to může???

První čtení
Marek 15: 33-39  A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: "Ten člověk byl opravdu Syn Boží."

Druhé čtení
Gn 39

Támar se nebála jít na hranici, aby byla upálena. Její oběť vedla k záchraně Izraele.

   
První čtení
Matouš 15:21  Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu.
22  A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: "Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá."
23  Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: "Zbav se jí, vždyť za námi křičí!"
24  On odpověděl: "Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského."
25  Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: "Pane, pomoz mi!"
26  On jí odpověděl: "Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům."
27  Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů."
28  Tu jí Ježíš řekl: "Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš." A od té hodiny byla její dcera zdráva.


  Možná Ježíš nebyl na tu ženu tak krutý, jak se někdy říká. Možná byl ironický na své učedníky. Jakoby jim říkal:
Vy učedníci – děti Izraele – jste tak povýšení (ani neznáte cestu Mesiáše, když ho zrazujete od pomoci druhým) – že se cítíte jako něco víc? Jako děti Izraele? Vždyť ale vy - děti Izraele se chováte často hůř než psi.
Vy mi radíte, abych se jí zbavil... Jste opravdu jako „děti Izraele“.
Například Juda, syn Izraele (Jákoba), který prodal Josefa do otroctví a chtěl upálit Támar... Právě Támar ukázala Izraeli v čem spočívá víra v Hospodina.
A stejně tak tato kananejská žena má ukázat vám – mým učedníkům – a následovníkům, že odvaha a oběť se může nalézt i mimo lid víry.

Mít sny je nebezpečné

První čtení
Marek 15:16  Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu.
17  Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu
18  a začali ho zdravit: "Buď zdráv, židovský králi!"
19  Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem.
20  Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vyvedli ven, aby ho ukřižovali.



Jaké to je nechat se svléknout?
Buď nás svléká láskyplně maminka, nebo někdo, kdo nám chce pomoci, když sami nemůžeme. Nebo, když nás někdo připravuje ke svatbě. Nebo nás může taky svléknout někdo, kdo nás nenávidí, kdo se nám chce posmívat.
  


Druhé čtení
Gn 38, 12-36

Nenávist mezi sourozenci je velice častá

První čtení
Mt 3, 13- 4, 11

Máme právo kázat evangelium, když církev tolik selhává?

První čtení
Marek 4:26  Dále řekl: "S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země;
27  ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.
28  Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.
29  A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň."


Dnes si budeme číst o tom, že Jákob znovu ve chvíli, kdy selhal, uslyšel Boží hlas. Bůh na něj nezapomněl. To spíš lidi zapomenou na Pána Boha a potom si navzájem dělají spousty zla. Boží království roste bez ohledu na našem nadšení nebo nedověře. 


Druhé čtení
Gn, 35, 1-20

Kdo koho odsoudil?

První čtení
Matouš 13:24  Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.
25  Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.
26  Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel.
27  Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: `Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?´
28  On jim odpověděl: `To udělal nepřítel.´ Sluhové mu řeknou: `Máme jít a plevel vytrhat?´
29  On však odpoví: `Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.
30  Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.´"


Jedna z nejtěžších věcí je nemstít se. Už jako děti ve škole se mstíme. Jedna z nejčastěji užívaných hlášek ve škole – byla: to si vypiješ!
Za tím stojí přesvědčení, že jsem lepší, než druhý a že ten druhý si zaslouží odplatu a ještě trochu něco navíc, trest.
V Bibli čteme, že člověk se nemá mstít, že se to nelíbí Bohu. Ježíš ani Bůh se za své ukřižování nemstil.
Jeho následovníci se už mstít uměli. Tento rozpor v dějinách církve zasahuje až do dnešní doby. A tak to Ježíšovo slovo, abychom se nemstili a nevytrhávali plevel – protože tím zasejeme nespravedlnost – nás zasahuje se stejnou silou i v dnešní době.
  

Druhé čtení
Gn 34

Můžu se na tebe spolehnout? Můžu se na sebe spolehnout?

První čtení
Mk 14, 17-25


   Nikdo z učedníků si není jist, jestli to náhodou neudělá on. Proč? Znamená to, že si Ježíš vybral špatné lidi?
Protože nikdo z nás si není jistý sám sebou, že někdy někoho nezradí, že neudělá něco špatně, co druhému ublíží. Často ubližujeme druhým lidem i tak, že o tom ani nevíme. Učedníci zrazovali Ježíše různě. Buď proto, že se nad něj povyšovali, když věděli lépe, než on, co má dělat. Nebo, že se báli mu pomoci, když pomoc potřeboval. Nebo když je vyzval, aby s ním bděli a oni usnuli. Každý věděl, že umí Ježíše zradit.
I my se umíme navzájem zrazovat.
Proč to připomínat? Ne proto, abychom z toho měli smutek, abychom se bičovali a připomínali jsme si, že jsme zlí. Ale proto, že vyznání viny nám samotným pomůže přijímat druhé lidi a přijmout i sami sebe.
Kdo si o sobě myslí, že je bez chyby, ten se začne postupně chovat jako malý bůh. A okolí takového člověka začne většinou vnímat jako pěkně otravného poloboha.

Proto bychom každý den měli prosti za odpuštění. Kdo se modlí pravidelně modlitbu Páně, ten takto prosí. Odpusť nám, jakož i my odpouštíme našim viníkům.

Píseň
   148s Kdo na kolenou klečí

Druhé čtení
Gn 33, 1-17

Kam nás vyvádí Duch Svatý?

První čtení
Jan, 14, 8-17


   Vidět tvář JK je jako vidět tvář Boží.
Každý z nás byl stvořen Hospodinem, sami si neumíme dát život.
Vidíme však tvář Boží, když se díváme na druhého člověka?
Ano i ne. Ne – když jsme na druhé zlí, nebo jsou ti druzí zlí na nás.
Ano, když se chováme ke druhým lidem s láskou v srdci.
Ježíš konal samé dobré věci, tak mohl říct, že jeho tvář odráží tvář Boží. Dnes si budeme vykládat o tom, jak se Jákob bál spatřit rozhněvanou tvář svého bratra Ezaua. Ezau mu totiž ublížil.
Když to nakonec dobře dopadlo a Ezau mu odpustil, Jákob řekl, že vidět tvář Ezaua je jako vidět tvář Boží.
Když člověk zažije odpuštění, rozjasní se, vyjde mu slunce a i na jeho tváři se bude zračit toto slunce, ta veliká úleva...


Druhé čtení
Gn 32

když se rodina nehádá, je to zázrak

První čtení
Mk 3, 13-19

Druhé čtení
Gn 31, 19-54

Učedníci se na cestě do Emauz nepotkali s turínským plátnem

-->

První čtení

Gn 19, 1-5

Ježíš musel být psychicky narušená osobnost, když šel dobrovolně na smrt

První čtení
Zacharjáš 9:9  Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.
10  "Vymýtím vozy z Efrajima a z Jeruzaléma koně; válečný luk bude vymýcen." Vyhlásí pronárodům pokoj; jeho vláda bude od moře k moři od Řeky až do dálav země.

K magii se utíkají zoufalci

První čtení
Lukáš 18:31  Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: "Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků.
32  Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj,
33  zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane."
34  Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.

Jsem snad Bůh?

První čtení
Jan 8, 1-11

Napojit a políbit - důsledky požehnání

První čtení

Jan 4, 5-14

Žebřík z nebe k zemi? Co je to za blbost?

Kázání jsem zpracoval podle kázání Martina Prudkého

 

Mt, 6,9-14

uvední do tématu

Soustředíme se na jeden aspekt: tvá vůle v nebi i na zemi.

Co to znamená? Že se přimlouváme, aby to v nebi klapalo?

Ne – naopak.

Světí účel prostředky? (aneb horlivou zbožností k lepším zítřkům!)

První čtení

Mk 8, 27-34

uvedení do problematiky

Cesta nenásilí ve světě plném lži a pokrytectví

První čtení

Mk 14, 43-50

Poslední budou první?

-->

První čtení

Matouš 20:1  "Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici.

 (...)

Matouš 20:14  Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě;

15  nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?´

16  Tak budou poslední první a první poslední."

Abraham zemřel, zemřeme i my - má to vlastně všechno smysl?

První čtení

Mk 12, 18-27

Vdala se Rebeka dobře?

První čtení

Mt, 25, 1-13

výklad

Adam Borzič - Milost a spravedlnost

Zde je inspirativní článek o křesťanském pojetí milosti.

Ukázka:

Spravedlnost není malá věc. Biblická tradice, která spoluurčila její pojetí v naší civilizaci, ji staví vysoko. Přímo do nebeských výšin. Je Božím jménem a jeho svrchovanou vůlí. Je nadřazena jakékoliv zbožnosti. Některé pikantní pasáže hebrejské Bible prozrazují, jak je Bohu nevolno z modliteb, obřadů a ceremonií, pokud je nezakládá spravedlnost a milosrdenství; jak z duše nenávidí modlitby těch, kteří utiskují své dělníky a jednají bez soucitu se slabými. (Překlady mnohdy vášnivé reakce Stvořitele na nespravedlnost tlumí, jakoby útlocitné čtenáře připravovaly na současnou mesalianci církví a mocných.) 

Nespravedlnost, kterou Bible tak příkře odmítá, má sociální ráz. Bůh zavrhuje utiskování chudých, slabších a jinak vyloučených. Modlitba ani pravý půst nespočívají v okázalé zbožnosti, ale jsou formulovány jako výzvy k téměř revolučnímu jednání: „Zdalipak půst, který si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmenému volnost, každé jho rozbít? Copak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho…“