Co s náboženskou nákazou?

První čtení

Marek 2:14  A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou." On vstal a šel za ním.

15  Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kteří ho následovali. 16  Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s celníky a hříšníky?"

17  Ježíš to uslyšel a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."

Druhé čtení

Jozue 7:1  Izraelci se při provádění klatby dopustili zpronevěry. Akán, syn Karmího, syna Zabdího, syna Zerachova z pokolení Judova, vzal něco z věcí propadlých klatbě. Proto vzplanul Hospodin proti Izraelcům hněvem.

2  Jozue vyslal muže z Jericha do Aje, který byl u Bét-ávenu, na východ od Bét-elu, a řekl jim: "Jděte do té země na výzvědy!" Muži tedy šli na výzvědy do Aje.

3  Když se vrátili k Jozuovi, hlásili mu: "Není třeba, aby táhl všechen lid. Ať vytáhnou jen dva nebo tři tisíce mužů a přepadnou Aj. Nezatěžuj tím všechen lid, vždyť jich je málo."

4  I vydalo se tam z lidu na tři tisíce mužů, ale museli před ajskými muži utéci.

5  Ajští mužové z nich pobili asi třicet šest mužů. Pronásledovali je před branou až k lomům a na stráni je pobíjeli. Lid ztratil odvahu, rozplynula se jako voda.

6  Tu roztrhl Jozue své roucho, padl před Hospodinovou schránou tváří k zemi, ležel tak až do večera spolu s izraelskými staršími a házeli si prach na hlavu.

7  Jozue lkal: "Ach, Panovníku Hospodine, proč jsi vlastně převedl tento lid přes Jordán? Chceš nás vydat do rukou Emorejců, aby nás zahubili? Kéž bychom byli raději zůstali na druhé straně Jordánu!

8  Dovol prosím, Panovníku, co mám říci, když se Izrael dal na útěk před svými nepřáteli?

9  Až to uslyší Kenaanci a ostatní obyvatelé země, obklíčí nás a vyhladí naše jméno ze země. Co pak učiníš pro své veliké jméno?"

10  Hospodin řekl Jozuovi: "Vstaň! Co je s tebou, že jsi padl na tvář?

11  Izrael zhřešil. Přestoupili mou smlouvu, kterou jsem jim vydal. Vzali z věcí propadlých klatbě, kradli, zatajili to a uložili mezi své věci.

12  Proto nemohou Izraelci před svými nepřáteli obstát a obracejí se před svými nepřáteli na útěk, protože sami propadli klatbě. Nebudu už s vámi, jestliže ze svého středu nevymýtíte to, co propadlo klatbě.

Kázání

Izrael dobyl Jericho. Dobyl jej zvláštním způsobem, beze zbraní. Pokřikem, troubením, písní. Hospodin dal Jericho Izrelcům jako dar.

Jericho mělo být zlikvidováno, tak aby bylo navždy všem jasné, že jedinou možnou cestou je cesta podle Hospodinova zákona. Cesta obyvatel Jericha a systému vlády panujícím v Jerichu vede do záhuby, do smrti.

Lidé, kteří tento příběh později poslouchali v zajetí měli slyšet, že zaslíbená země patří Hospodinu. Měli slyšet, že ten, kdo se znečistí, kdo přestane Hospodina poslouchat, v ní nemá co dělat. Tak si možná vysvětlovali i důvod, proč je zaslíbená země odvrhla, proč Bůh dopustil jejich deportaci do Babylónské říše. Vždyť oni sami selhali. Pána Boha neposlouchali.

Hledali odpověď na to, proč se tak stalo.

Hradby padají a zlo je přemoženo, aby na tom místě (v zaslíbené zemi) mohl začít lid Izraele realizovat způsob života, ke kterému zve Hospodinovo slovo.

Tedy směřovat k šabatu, k odpuštění dluhů, k propouštění otroků jednou za 7 let, kdy se bude slavit šabatový rok. Rok padesátý, jmenuje se Jóbel. Tak se i jmenuje beraní roh, na nějž lidé před zdmi Jericha troubí. V tomto padesátém roce se nebude smět v Izraeli sít, nebude se smět žnout – stejně jako v prvním roce stráveném v zemi zaslíbené. Toho roku se i země, která musela být prodána kvůli chudobě, vrací původním obyvatelům. Vyrovnají se majetkové rozdíly, protože celá země patří Bohu. Proto zdi padají jen zvukem písně. Písně o spravedlnosti a svobodě. Písně o rovnosti a solidaritě.

A přitom všem lidé mají slyšet: celá země patří Bohu. Bůh ji člověku dává jako dar a touží, aby člověk dával prostor milosrdenství a spravedlnosti. Hospodinova je země a my jsme tu jen hosté.

Když lidé tuto cestu odmítnou, stane se jim neštěstí.

Bible je k svému lidu skeptická. Ukazuje, jak snadno lidé od víry odpadnou a jaké důsledky to přinese. Zmar a zkázu.

Linden:

„Stříbro a zlato, které najdete,“ přikázal Jozue, „i všechno z mědi a železa bude svaté pro Hospodina, bude patřit chrá-

mu.“

A přece se našel jeden syn Izraele, který neodolal pokušení. Ukořistil něco ze zlata a stříbra z Jericha a ukryl ve svém stanu.

Jmenoval se Ákan, syn Karmího, syna Zabdího, syna Zerachova. Už po tři generace je zakořeněn v Božím lidu, a přece jsou pro něj pozemské poklady pokušením. I tohle zlo se musí vyhladit od kořene. Jako nádor, který se musí odříznout dřív, než nakazí celý lid. Ákan, syn Karmího, syna Zabdího, syna Zerachova byl ukamenován a spálen. I se svou rodinou. Je synem Izraele, ale nepatří k Božímu lidu. Naproti tomu Ráchab je jako dcera Izraele přijata do společenství.

Tehdy Jozue složil přísahu: „Buď proklet před Hospodinovou tváří každý, kdo povstane, aby znovu zbudoval Jericho. Položí-li jeho základy, ztratí svého prvorozeného. Obnoví-li veřeje jeho hradeb, bude za to pykat jeho nejmenší syn.“ Nejstarší město Kenaánu. Symbol celé kenaánské kultury. Podle Jozua nemá žádnou budoucnost. Běda tomu, kdo by chtěl Jericho obnovit. Jen trosky ať tu zůstanou jako vzpomínka na mrtvé a věčné napomenutí živým.“

V centru příběhu je Akán, který byl popraven za to, že si nechal něco z kořisti.

Akán nebyl potrestán jenom za to, že kradl, nebo že si vzal něco z věcí obyvatel Jericha, které patřily Bohu Izraele. On si vzal šineárský, totiž babylónský plášť. V poznámce k ekumenickému překladu čteme, že tento plášť spolu se zlatým jazykem náležel k výbavě pohanských věštců. Byly to symbolické předměty. Achan VZAL to, ukradl z toho, co patřilo Bohu - a tak zároveň ukryl UPROSTřED lidu Božího zdroj nákazy.

Odpadnutí od Hospodina se podobá nákaze, která se pak šíří jako malomocenství.

Neselhal jen Akán, selhali i ostatní, když se s pocitem, že jsou nepřemožitelní vydali proti městu Aj. Rychle zapomněli, že to Hospodin jim Jericho vydal. Přemohla je pýcha, začali bojovat jen kvůli moci.

Někteří padnou, ostatní bojovníci potupně utíkají. A lidé ústy Jozua naříkají, naříkají jako když byli na poušti.

- zanevřels na nás Bože? Opustils nás? Proč jsi nás sem přivedl ? Teď se proti nám Kananejsi spojí a vyhladí nás
- kéž bychom sem vůbec nechodili....

Morální rozklad se rozšíří celou společností velmi rychle.

Když začne ve společnosti rozšíří lež nebo pomluvy, jejich moc roste. Když lidi začnou krást, krade jich čím dál víc. Postupně se z takového jednání stane norma. Tuto normu může rozšířit pár jedinců. Před 40ti lety rozšířili zvědové strach, který paralyzoval celou společnost.

Akán, syn Karmího, syn Zabdího, syn Zeracha z pokolení Judova, odpadl od Hospodina.

Nečistota, pomluvy, zlé jednání, upínání se k modlám těch, kteří zotročovali druhé – to všechno jsou věci, které vedou ke smrti a dopadají i na vlastní bratry a sestry. To chce ten SZ příběh sdělit.

Izrael hledal odpověď na to, proč se jim stalo neštěstí, proč byli deportováni do Babylona. Z toho dnešního příběhu zaslechli odpověď: ve chvíli, kdy selžete, vina vašeho jednání dopadne na vaše bratry a sestry i na zvířata a v zaslíbené zemi neobstojíte.

Teprve až dojde k popravě Akána – tedy likvidaci idejí spojených s Jerichem, zvítězí Izraelci nad Ajem. Nejpodstatnější na příběhu je ovšem samotný závěr.

Jozue 8:30  Tehdy zbudoval Jozue oltář Hospodinu, Bohu Izraele, na hoře Ébalu, 31  jak Izraelcům přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův, tak jak je napsáno v Knize Mojžíšova zákona: oltář z neotesaných kamenů, neopracovaných železem. Na něm přinesli Hospodinu oběti zápalné a obětovali oběti pokojné. 32  Tam napsal v přítomnosti Izraelců na kamenech opis Mojžíšova zákona. 34  Potom předčítal všechna slova Zákona, požehnání i zlořečení, přesně jak to je zapsáno v Knize Zákona. 35  Nebylo jediného slova přikázaného Mojžíšem, které by Jozue nepřečetl před celým shromážděním Izraele, včetně žen a dětí i těch, kdo žili mezi nimi jako hosté.

Jediné, co lidi zachrání, je znalost Hospodinova zákona a ochota ho následovat. Není náhodou, že tuto nutnost znalosti zákona spojili křesťané se zmrtvýchvstalým Kristem.

Lukáš 24:32  Řekli si spolu: "Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?"

Pohanští vládcové a zastánci (Akána) jejich ideologie jsou pobiti proto, aby se otevřel prostor pro slovo Hospodinovo.

Hřích - tedy nevěra, pýcha, lež, hrabivost, nespravedlnost - jsou jako infekce. Proto nemá mít Izrael nic společného s těmi, kteří tu žili předtím - aby se nenakazil infekcí z Jericha
- aby do té krásné nové země nezavlekli nic ze starých Bohu - a tedy i lidem- nepřátelských pořádků a způsobů.

Jaké je evangelium dnešního příběhu?

Jozue v situaci zmaru uslyší od Hospodina, že i když jsou možná už všichni nakaženi nákazou ztráty důvěry, neodvrátí se od nich, ale pomůže jim. Označí nákazu a pak ji budou moci odstranit.

Akán je rituálně zabit s celou rodinou i se zvířaty. Nákazu je třeba vyříznout.  Do země zaslíbené je třeba vejít bez poskvrny. Zaslíbená země je jako ráj, nemůže tam být něco nečistého. 

Nesmí tam být pokrytectví, lež, touha po moci, sebeprosazení na úkor druhých, a jinými slovy: nesmí tam panovat staré jerišské pořádky, které ztělesnil kouzelnický plášť a zlatý jazyk.

Ten příběh chce sdělit: hřích je nemoc, která vede ke smrti. Vede ke ztrátě zaslíbené země, tedy BK. Bůh však pomáhá i těm, kteří zbloudili.

xxxxxxxxxxxxx

Tady bychom mohli skončit. Izraelci byli zachráněni, strastiplná i požehnaná cesta k naplnění Božího slova mohla pokračovat.

Příběh o popravě Akána je nebezpečný příběh, patří k pasážím Bible, které jsou více zneužitelné než jiné. Míra zneužitelnosti je velmi toxická.

Věřím, že právě proto Ježíš jasně svým životem ukázal, že nebudeme-li tyto příběhy vykládat jako podobenství o nebezpečí života bez Boha, začneme-li si myslet, že jsme praví vykonavatelé Božích záměrů a ve jménu víry popravovat druhé, staneme se utlačovateli a šiřiteli násilí a otroctví.

Ztělesnili bychom vlastně přesně to, proti čemu bojovali Izraelci v Jerichu. Vždyť sám Ježíš byl popraven těmi, kteří hlásali víru v Hospodina. Byl popraven potomky těch, kteří měli ve svaté zemi prosazovat solidaritu a milosrdenství podle Mojžíšova zákona.

Nejvyšší představitelé Izraele došli k přesvědčení, že je nakaženého člověka je potřeba odstranit ze společnosti Izraele jako nádor. Ježíš byl pro ně tím nakaženým člověkem. Možná i někteří z těch, kteří poslali Ježíše na kříž tak konali v pevné víře, že zachraňují svůj národ jako jej kdysi zachránil Jozue.

My však věříme, že nový Jozue – Ježíš vystupuje stejně jako Jozue razantně a odvážně proti jednání, které vede ke zlu. I on stejně jako Jozue ví, že je potřeba zlo odstranit ze společnosti.

Křesťané mají už navždy vědět, že víru nebo cestu nápravy nelze vynucovat: i nakažený člověk stojí za léčbu.

(Prof. Jan Sokol (filosof, bývalý ministr školství) nedávno napsal:

Zákoník císaře Justiniána ze 6. století hned na začátku říká tu revoluční větu, že „všichni lidé se rodí jako svobodní“, která se obvykle připisuje až Rousseauovi. Tenhle druhý axiom evropské kultury se sice prosazoval hodně pomalu, přes tisíc let, ale určitý respekt k člověku se ani těm nejsurovějším režimům v Evropě nikdy nepodařilo udusit.)

16  Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s celníky a hříšníky?"17  Ježíš to uslyšel a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."

Modlitba

Děkujeme Pane, že nám dáváš skrze JK moc uzdravovat a očišťovat. Děkujeme, že smíme rozpoznávat, co je v našich životech čisté – tedy nosné a co je nečisté, tedy to, co ničí a vede ke zlu. Prosíme o odvahu a rozhodnost, abychom se nebáli