Noe - patron alkoholiků

První čtení

Matouš 11:16  Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy:

17  `Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.´

18  Přišel Jan, nejedl, nepil - a říkají: `Je posedlý.´

19  Přišel Syn člověka, jí a pije - a říkají: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´ Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky."

Druhé čtení

Genesis 9:18  Synové Noeho, kteří vyšli z archy, byli Šém, Chám a Jefet; Chám je otec Kenaanův.

19  Tito tři jsou synové Noeho; podle nich se rozdělila celá země.

20  I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici.

21  Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu.

22  Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím.

23  Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili.

24  Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn,

25  řekl: "Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!"

26  Dále řekl: "Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem!

27  Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!"

28  Po potopě žil Noe tři sta padesát let.

29  Všech dnů Noeho bylo devět set padesát let, a umřel.

Kázání

Už ve starověku lidé rozuměli tomu příběhu jako výkladu různých přístupů k Bohu.

Jsou to příběhy, které dokreslují různá nařízení zákona.

Možná je ten dnešní příběh komentář k Leviticus: 18:7  Neodkryješ nahotu svého otce.

Noe nejprve postavil oltář, pak obdržel požehnání a pak začal obdělávat zemi. Byla to dřina, ale výsledky té dřiny jsou krásné. Z kvalitních hroznů Noe vymačkal šťávu a nechal ji zkvasit. Byla to první věc, kterou udělal. Vyrobil víno a pil víno.

A tak konečně mohlo začít znít díkučinění se vším všudy. Součástí díkučinění má být víno, víno způsobuje radost, víno se líbí i samotnému Bohu. Víno se používalo při obětech, tvořilo součást zápalných obětí Hospodinu, lidé věřili, že se víno líbí Bohu.

Žalmista říká: Ž 104:15  Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej.

Víno patří k dobrým požehnáním země, při láhvi vína si člověk může uvědomit, že stojí za to žít, že život není jen dřina, ale je to také radost.

Pijme víno!

S vděčností užívejme tohoto daru, který je zvláštním způsobem spojen s šabatem, protože souvisí s obětí a souvisí s odpočinutím.

Z děkování Bohu se samozřejmě může někdy stát i vulgární popěvování a nakonec se může stát, že se člověk válí na zemi zpitý pod obraz.

Noeho jsme poznali jako člověka, který našel u Boha zvláštní milost. Jeho jméno znamená odpočinutí. Zachránil mnohé životy díky milosti, kterou nalezl a díky cestě, po níž se vydal. Nebyl to ale člověk chybující, možná byl dokonce občas opilec. Pral se s životem, možná tuhletu věc nezvládl. Nebyl to superman, podobně jako jednou bude kulhat Jákob, nepůjde životem víry stylem tanečníka.

Jsou věci v našich životech, v nichž obstojíme, a jsou věci v nichž neobstojíme. V zásadních věcech Noe obstál, v osobním životě měl možná problémy.

Když se řekne, že Noe byl opilý a nahý, jsme na ten příběh zvyklí, nepřijde nám to možná ani divné nebo alarmující.

Ale představme si to: někoho, koho si vážíme nebo koho je třeba si vážit – najdeme opilého namol, jak leží nahý na zemi.

Faráře, starostu, paní učitelku. A co víc, dítě najde takhle ožralého otce nebo matku. Proti desateru to kupodivu není. Je to ale hanba.

Někteří lidé se rádi zaměří na excesy a snaží se tak na základě toho ukázat, že dotyčný byl špatný člověk. Vždycky se tímto způsobem mluvilo o lidech kolem charty. Je objektivní pravda, že tito lidé většinou dost pili. Měli manželství často v troskách. Přesto se dokázali postavit přesile a pro mnohé byli morálními autoritami.

Jak to tedy je?

Pšenice se míchá s plevelem a v každém z nás jsou směsice různých travin a bylin a plevelů. Jsou udavači, kteří mají naprosto v pořádku manželství a jsou abstinenti. A jsou lidé stateční, kteří se postaví proti mínění většiny, nebojí svědčit o nespravedlnosti uprostřed totalitního režimu, ale mají milenky a pijí.

Co my s tím? My, kteří to sledujeme? My, kteří se na to díváme – někdy jako „mlčící většina“? Ano, to je zásadní otázka...A právě na tuto otázku dává dnešní příběh odpověď.

Bible kupodivu nevynáší soud nad činem Noeho, ale sám Noe vynáší soud nad činy svých synů...

Synové Noema zastupují dvě možné reakce na danou situaci. A tady jsme u jádra věci. Ten příběh není o tom, že Noe selhal, ale o tom, jak se zachovají synové/učedníci, když vidí svého otce/mistra v nouzi?

Jak se postaví k člověku, který obstál proti zbytku lidstva, poslechl Hospodina v zásadní věci, ale opil se a teď se tu válí nahý ožralý jako čuně?

Nejmladší ze synů Chám to uvidí a hned běží za ostatními a křičí, otec je ožralý, válí se nahý po zemi, hrůza, jsem šokován, pojďte se na tu ostudu podívat! Chám je zástupce nejběžnější lidské reakce: vážená a možná slavná osobnost je v choulostivé situaci, tak si na tom zchladíme vlastní frustrace, roztroubíme to jako senzaci do světa a tím tak ukážeme, že možná si vlastně Noe žádnou úctu nezaslouží. Podívejte se jak má rozháranej život, nakonec kdoví jestli v tom vězení se neměl líp, než ostatní, stejně měl protekční výsady. My běžní lidé, jsme vlastně odvážnější a bezúhonnější, než kdejaký bojovník za tzv. spravedlnost.

Podobně jedná závistivá sousedka nebo pletichářka, která roznáší drpy a klepy. Podobně jednají všichni, kdo se soustředí na poklesky a odhalené intimnosti ze života ostatních, nemusí se jednat ani o slavné osobnosti.

Pády a poklesky bližního totiž mají velikou moc: mohou ukázat mě osobně v lepším světle.

Bible ale ukazuje, že tady nejde jen o zviditelnění těch, co pomlouvají, ale jde o mnohem závažnější problém – totiž o samotnou smysluplnost víry.

Nám, mlčící většině by se něco takového stát nemohlo, podívejte, kdo by to byl řekl, spravedlivý Noe a takhle se zmrská jako čuně... jak to vlastně je s tou jeho spravedlností a vírou... Tady nejde o morálku, tady jde nakonec o zpochybnění smyslu víry.

V pozadí můžeme slyšet tuhle logickou nit:

Noe nalezl milost a zachránil mnohé? Kdyby to byla pravda, nikdy by se přece neopil.

Jiná myšlenka v podobném duchu: jsou na světě války? Trpí děti? Kdyby byl Bůh, nedopustil by to.

Jiná podobná myšlenka: Ježíš prý pije a nejenom to dokonce pije s hříšníky. To že má být Mesiáš? Mesiáš by se nikdy neopil přece.

Když se Noe probere, tak na adresu těch, kteří se popásají na zakolísáních druhých, vyřkne zlořečení. Ta kletba je pravdivá, vždyť ti, kteří se zaměřují na hanbu druhých, kdo žijí svůj život jako bulvár, jsou nakonec zatrpklí, žlučovití, jejich údělem je otročina.

Naštěstí existuje ještě jiný přístup. Jiné východisko, které je biblicky řečeno – lemováno požehnáním.

Dva starší bratři se zachovají jinak. Jsou moudří a ví, kdy je potřeba zaměřit se na podstatné a projevit velkorysost.

Možná znali přísloví: 10:12  Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení.

A možna znali slovo Hospodinova zákona z knihy Leviticus: 18:7  Neodkryješ nahotu svého otce. Nebudeš se pást na jeho ostudě. Ten, kdo věří v Hospodina, netěží z nedůstojných situací svých blízkých. Pomáhá jim z těchto situací vybřednout.

Zcela pragmaticky viděno: nakonec nikdo z nás nemůže říct, že se do takové nebo podobné situace nedostane, když se do ní dostal i Noe. A ten toho dokázal mnohem víc, než kdokoli z nás.

Šém a Jefet neřeší proč se to stalo, kde je chyba, nerozebírají příčiny. Nejenom, že mlčí, ale ještě navíc projeví aktivitu. Ví, že je třeba přikrýt kabátem nahotu. Vezmou deku, pozpátku jdou a přikryjí otce, a nechají ho, dokud se z opilosti neprobere. Neviděli nic. Nepásli se na jeho nahotě. Tak jednou bude jednat Ježíš. Na padlém člověku neřeší jeho nahotu, nepopásá se na jeho selhání, ale bere ho jako dobré stvoření Boží, prokazuje respekt, úctu a solidaritu. Šém a Jefet nezdůrazňují otcovo ponížení. Ale projeví víru v Boží slovo. Nezneužijí situaci pro sebe.

Noe se probere a vynáší kletbu nad Kenaanem a požehnání nad Šémem a Jefetem. Řečeno současným jazykem, smysluplnou budoucnost má jednání Šémovo a Jefetovo, naopak jednání Chámovo je bez budoucnosti, bez směřování k cíli.

Požehnaný je ten, kdo projevuje druhému úctu, kdo druhého neponižuje. To je v každé době velmi těžké, protože většinová společnost má tendenci zdůrazňovat různé poklesky, média jsou toho plná. O politice ani nemluvě, nejjednodušší je vést kampaň pomocí vytahování špíny na druhého. Důsledkem bývá znechucení, které dopadá na celou společnost.

Bible se k tomu staví jednoznačně: páchá-li většina zlo, tak se k ní nepřidáš. Nebudeš se přiživovat na hanbě svého bližního.

A tak nám svítí z Bible tato naděje:

1 Petrův 4:8  Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů.

Modlitba

Děkujeme Pane, že nám dáváš zde na zemi uprostřed různých selhání a pádů nalézat cestu lásky.

Amen.