Děti!!!! poslouchejte!!!!

První čtení
Deuteronomium 6:20  Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá: "Co to jsou ta svědectví, nařízení a práva, která vám přikázal Hospodin, náš Bůh?",
21  odvětíš svému synu: "Byli jsme faraónovými otroky v Egyptě a Hospodin nás vyvedl z Egypta pevnou rukou.
22  Před našimi zraky činil Hospodin znamení a zázraky veliké a zlé proti Egyptu, proti faraónovi i proti celému jeho domu.
23  Ale nás odtamtud vyvedl, aby nás uvedl sem a dal nám zemi, kterou přísežně přislíbil našim otcům.
24  Hospodin nám přikázal, abychom dodržovali všechna tato nařízení, báli se Hospodina, svého Boha, aby s námi bylo dobře po všechny dny, aby nás zachoval při životě, jak tomu je dnes.
25  Bude se nám počítat za spravedlnost, budeme-li bedlivě dodržovat každý tento příkaz před Hospodinem, svým Bohem, jak nám přikázal."



Druhé čtení
Efezským 6:1  Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem.
2  `Cti otce svého i matku svou´ je přece jediné přikázání, které má zaslíbení:
3  `aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.´
4  Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.



Kázání
Minule jsme ukázali, jak moc záleží na těch, kteří vykládají text. Nejen na kazatelích nebo jednotlivcích, ale také na celkovém kontextu doby. Myšlenky apoštola Pavla tak byly vykládány jako výzva k tomu, aby ženy poslouchaly své muže, protože jsou mu podřízeny. Prostě proto, že společnost byla patriarchální.
Pavel řekl, že se muži mají obětovávat ženám po vzoru Kristově. Všichni následovníci Krista jsou podřízeni jeho jeho myšlenkám i činům a proto se k sobě chovají podle jeho příkladu.

Už jen to, že apoštol oslovil ženy na prvním místě, boural dobové předsudky. V dobovém kontextu totiž záleželo na tom, koho oslovíte na prvním místě.
Apoštol pokračuje a zase způsobem oslovení provokuje. Mluví totiž přímo k dětem. K těm, kteří v té době neměly žádná práva. Na prvním místě oslovuje děti, pak jejich otce.
Z oslovení vyplývá, že děti i otcové jsou rovnocennou součástí sboru, tvoří jedno společenství těch, kteří jdou na cestě víry, kterou jim otevřel a na kterou je pozval jejich Pán JK. A to je naprostá novinka v dobovém chápání.

V době NZ, ale i např. v době středověku bylo považováno za nedodělaného člověka, kterého je třeba naučit všem dovednostem, než bude mít nějaká práva. Běžně se na dítěti pracovalo i násilím. Historik R. Vlasák připomněl, že Jednota bratrská začala tyto stereotypy měnit právě na základě porozumění biblického textu.
Podobně jako nemůžeme apoštola nazvat ani feministou ani mačistou, protože svou manželskou etiku zakládá na jiném centru než na člověku – totiž na JK, stejně tak není apoštol zastáncem názoru, že dítě je něco jako otrok.
Ale také neříká, že dítě je malý Bůh, kterému je vše povoleno, který díky své čistotě ví vše líp, než dospělý apod.
I zde apoštol připomíná, že naše naděje nespočívá v prvním místě v dětech, ale v Pánu JK.
Kristus je základ, střed, i budoucnost.
Často se setkávám s myšlenkou, že budoucnost naší církve nebo našich sborů je v dětech nebo v mladé generaci.
Tato myšlenka je ale v napětí s tím, co říká Pavel. Pro Pavla je budoucností církve Kristus, ne naše děti nebo sborová mládež. Budoucností nejsou ani otcové nebo matky.
Pavlova slova jsou ve skutečnosti také velmi osvobodivá.
Rodiče – podle toho, co říká Pavel – nemají zásadní vliv na tom, jak bude vypadat budoucnost. Nemusí a ve skutečnosti ani není všechno podle nás dospělých.
Mladá generace také nenese tíhu zodpovědnosti a strachů dospělých (či starých), nejsou to ani nositelé budoucnosti - na něž je kladena přetěžká tíže zodpovědnosti.
Ani mladí ani staří jsou tak zbaveni stresu, že vše záleží na nich.

Místo toho můžeme jako společenství s pokorou přijímat to, co neslo naše předchůdce.
Jinými slovy – apoštol velmi nadějně zdůrazňuje, že ačkoli žijí mladí v jiném světě než staří a do jejich světa patří jiný vkus nebo jiný styl než do světa, když byli jejich rodiče mladí – patří všichni do jednoho společenství. Mladí i staří jdeme po společné cestě a máme společné vyhlídky.
Podobně jako muž a žena není nikdo vyvýšen, ale společně jdeme stejným směrem.
A je to díky tomu, že tyto vyhlídky nejsou zakotveny v nás lidech, ale v JK.
Z tohoto výkladu a rozpoznání pramenily i revoluční myšlenky české reformace.
Stejně jako výše Pavel napsal, že ženy i muži jsou společně podřízeny v Kristu, tak i zde píše, že děti mají poslouchat rodiče v Pánu.
A rovnou apoštol vyzývá rodiče, aby zase naslouchali tomu, proč jejich děti mají poslouchat. Opět tedy apoštol nemluví jako bezohledný patriarcha, kterého musí ostatní poslouchat jen proto, že má jasně daný úřad.
Apoštol tady cituje ustanovení, které vychází z knih Ex a Dt a které si každý věřící Žid nimálně jednou ročně – o svátku Pesach připomíná. Totiž – nastupující generace naslouchá vyprávění otců (předků) o skutcích Hospodinových.

- o tom, jak velikou mocí a vztaženou paží vytrhl Izrael z Egyptského otroctví - jak vedl svůj lid navzdory jeho nedověře až do zaslíbené země - jak se mu zavázal svou věrností - a daroval přikázání, aby otcové neztratili cíl z očí ani z mysli.
Děti, poslouchejte také, jak se otcové vašich otců svému věrnému vysvoboditeli a zachránci bouřili, jak ho nehledali, jak si chodili po svém - a jak se on s nimi piplal a vracel je zpátky - jak nakonec svého syna poslal - a až na kříž ho nechal dojít, ponížit a popravit - aby otcové viděli jak velice o ně stojí - a jak ho mocí pravdy a milosrdenství navzdor všemu očekávání vzkřísil - a tak otevřel brány svého království pro vaše otce i pro vás.
Z otců apoštol nedělá nějaké bezchybné autority. Neříká: ta dnešní mládež je zkažená. Slova o zkažené mládeži mj. najdeme už ve starověkých textech.
Tady přichází to šokující:
děti mají dávat pozor, co tato víra dělá s rodiči. Mají dávat pozor na to, jakým způsobem jejich rodiče Pána Boha hledají a starají se o to, aby byla víra živou a pravdivou.
Děti poslouchejte a ctěte své rodiče, když vám předávají podle svých možností – tedy často neuměle i dokonce s chybami – když vám tohleto všechno předávají.
Protože oni ukazují na budoucnost, která má smysl, která je v tomto světě zvláštní a vzácná. Ale sami chybují.
Jaké chyby nás dospělých má apoštol na mysli?
Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru. Vychovávejte je v napomenutích (jinými slovy myšlení a činech) Pána. Opět je tu tedy jediné a jasné měřítko výchovy – JK.
Pro rodiče tu tedy zní především výstraha. Nestavte se vy na Boží místo, dávejte pozor, abyste důrazem na svou roli nezastiňovali JK.
Jinými slovy – svou víru jim nevnucujte násilím. Nevnucujte jim násilím svoje představy o víře, o církvi, o světě. Pamatujte, že nemáte v majetku absolutní pravdu, vždyť sami musíte o víru každý den zápasit a boží království hledat.
Nic nepomůže donucování. Nedrážděte své děti!
To často končí u vzdoru. Vždyť ani Ježíš svou víru lidem nezvěstoval násilím.
Když není člověk ve své víře pravdivý, nic nezmůže donucování.
Pavel doslova píše:
Rodiče - nepopouzejte děti ke vzdoru – ale OBSTARáVEJTE je, zaopatřujte je výcvikem a napomenutím - Páně"
Apoštol tady mluví o celkovém působení rodičů na děti, nejen nějakým náboženským vyučováním.

Ke vzdoru totiž může mladou generaci přivést i naše pokrytectví nebo skrývaný odvrat od hledání Božího království.

Čím děti tedy zaopatřit?
Pavel nemluví o tom, že bychom jim měli koupit dům nebo zaopatřit jejich kariéru, udělat vše pro to, aby žily bez starostí.
Spíš je směřujte k spravedlivé poloze života. Na prvním nejdůležitějším místě je vybavujte tím, co jste přijali od Pána JK. Jak on, jakým způsobem, v jakém duchu - zachraňuje váš život. Nejdůležitější je naše vyznání vlastní nedověry a nehotovosti i naše důvěra s níž přijímáme odpuštění od Pána Boha.
Často se s tím setkávám, že lidi nejvíc hodnotí na svých rodičích právě jejich ochotu přiznat chyby i radost z naděje, kterou nacházejí ve víře. Nejsilnější momenty pro děti jsou chvíle, kdy vidí své rodiče vyznat v modlitbě, že sami chybují. Že nejsou bohové.
A naopak nejvíc odrazuje děti na rodičích předstíraná bezchybnost nebo jejich agresivní pýcha.

Tohle všechno je v době napsání listu do Efezu velmi revoluční. Starověk i středověk viděl veškerou důležitost a pravdu na straně rodičů.

Když to shrneme.
Apoštol podvrací dosavadní zvyky v patriarchální společnosti, které prosazují tvrdou autoritativní výchovu. Děti ale také nejsou malí bohové, kteří si mohou vše dovolit.
Dospělé lidi učí Pavel respektu k dětem. I na nich Pánu Bohu totiž záleží. Děti jdou spolu s námi cestou víry a tvoří s námi jedno společenství. Proto je s respektem a láskou učíme žít ve společenství víry.
Předávání víry ze strany dospělých má být pokorné, vnitřně přesvědčivé, inspirující.

Patříme společně s našimi dětmi JK. Společně jdeme vstříc budoucnosti.
Tvoříme tak dohoromady jedno tělo, jejíž hlavou je Kristus.

MODLITBA
Děkujeme Pane, že nám nastavuješ zrcadlo naše jednání. Děkujeme, že smíme spolu s našimi dětmi tvořit jedno společenství. Prosíme, abychom tady v Soběhrdech rostli společně tímto směrem.
Amen