slabost pravověrných zvědů a odvaha nepravověrné prostitutky

První čtení

Matouš 15:21  Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu.

22  A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: "Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá."

23  Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: "Zbav se jí, vždyť za námi křičí!"

24  On odpověděl: "Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského."

25  Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: "Pane, pomoz mi!"

26  On jí odpověděl: "Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům."

27  Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů."

28  Tu jí Ježíš řekl: "Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš." A od té hodiny byla její dcera zdráva.

Druhé čtení

Jozue 2,1

Kázání

Rachab je jednou z žen v Ježíšově rodokmenu. Proto je dobré hledat, proč tam je právě tato žena, která má pochybnou pověst.

Pochybnou pověst měla i matka Ježíšova, když si dovolila otěhotnět s někým jiným než s manželem. Proč evangelista dal do Ježíšova rodokmenu osoby, které ten rodokmen vyloženě kazí? Neměla by se tato historie spíš zamést pod koberec?

Odpůrci Ježíšovi pak mohou říci – nejenom, že Ježíš není Mesiáš, protože Bůh by nikdy Mesiáše nenechal ukřižovat. Jakoby to nestačilo, evangelista ještě dal do jeho rodokmenu tuhle nevěstku a tak odpůrci mohou říci: podívejte, z jakého póvlu vzešel. Kdyby to byl Mesiáš, měl by čistý královský rodokmen. Ježíš je jakoby záměrně pošpiněn evangelistou hned několikrát.

Jisté je, že tento evangelistův záměr je chtěný a my – pokud ho chceme pochopit, musíme hledat. Co vedlo evangelistu k tomu – že Ježíše takhle poškodil?

Jistě psal s vírou, že právě takový způsob referování o Mesiáši je správný a Bohu milý. Co je to ale za Boha, který ruší běžně přijímané normy? Co je to za anarchistu a bořitele jistot?

Ano, biblický Bůh je často spíše podoben anarchistovi než důstojnému ochránci zvyků a tradic. Ve jménu tohoto Boha bude bořit později Ježíš tradiční zvyky a náboženské představy, bude za to popraven a v jeho jménu je budou bořit mnozí další, např. apoštol Pavel. A ti mnozí další za to budou mučeni a popravováni.

Při vstupu do země Izraelské vybízí Hospodin lidi skzre Jozua (stejné jméno jako Ježíš) k rozhodnosti a udatnosti. I když tato slova byla často vykládána ve smyslu agrese (boj jedné náboženské skupiny proti jiné náboženské skupině), osobně věřím, že znamená něco jiného. Myslí se tím udatnost a rozhodnost na cestě solidarity a lidskosti – často proti slepému poslouchání rodových zásad. Udatnost a rozhodnost, kterou jednou projeví Ježíš nebo apoštol Pavel, když se postaví proti většině. Nebo také Josef, který se nebude bát nechat Marii propustit a nepožadovat pro ni přísný trest. Nebude se bát odmítnout tradiční patriarchální náboženské hodnoty a postaví se tak proti většinové společnosti.

Co se tedy stalo v Jerichu?

(zde mohu něco říct o Jerichu z vlastních zážitků)

Jozue poslal dva zvědy. Ti vstoupili do domu nevěstky Rachab, kde přespali (!). Dozvěděl se to místní král. Přikázal Rachab, aby ty muže vydala, jenže ta je ukryla a lhala, že neví kde jsou. Zatím je ukryla u sebe na střeše (v pazdeří).

Zatímco král nechal muže pronásledovat někam do pouště, Rachab přišla ke zvědům na střechu a vyznala jim, že ví kdo je jejich Bůh Hospodin. A že ví, že tuhle zemi dal Hospodin jim. Prozradila jim, že se jich Jerišané v čele s králem bojí. Prosila je o slib, že jí neublíží, až jim země padne do rukou. Milosrdenství za milosrdenství.

Z hradeb je pak spustila po provaze přímo ze svého okna a tak utekli. Měli odejít na horu (snad na horu pokušení), tam se skrývat 3 dny. Po vstupu Izraele do Jericha se měla Rachab prokázat červenou šňůrou přivázanou na okně. V jejím domě má být její příbuzenstvo (podobná scéna jako z příběhu o Lotovi v Sodomě).

Příběh vypadá trochu jak v akčním filmu. Izraelští špióni mají za úkol nepozorovaně obhlédnout zemi a zvláště Jericho. Jde jim to ale špatně, protože Izraelci jsou na první pohled nápadní, vypadají jinak, než místní obyvatelé. A tak po příchodu do Jericha zmizí hnedle v bordelu. Tam jsou nápadní nejmíň.

Podívejme! Zvědové vyvoleného lidu se skrývají v nevěstinci. A nedlouho po tom už buší na dveře policie, která je jim už v patách. Jméno Rachab znamená otevřená. Je to narážka na její povolání, má stále otevřeno. Ale také je to narážka na vstup do zaslíbené země, vstup je otevřen. Při prvním pokusu před 40ti lety to byl Rechob.

Rachab má stále otevřeno, což může znamenat pohoršení, ale také to znamená sebevydání a neustálé riziko. Rachab je ochotná riskovat až k smrti.

Není nakonec v přeneseném smyslu slova pro všechny otevřen Mesiáš, který se taky zcela vydává? V sebevydání je obsažena i křehkost a nejistota celého podniku. To jsou všechno znaky vstupu Izraele do země, ale také znaky těch, kteří touží vejít do BK.

Rachab pošle policii pryč s tím, že není její povinnost kontrolovat své zákazníky. Zvědové se schovávají v lněném pazdeří, což někteří vykládají jako znak svatyně. Snad sloužila Rachab nějakému místnímu božstvu.

(Pazdeří je dřevitá dužina obsažená ve stoncích rostlin, ze kterých se získávají lýková textilní vlákna.Pazdeří se odděluje od vláken máčením nebo rosením, lámáním, potěráním. Dříve se len zbavoval pazdeří pomocí trdlic. Od názvu pazdeří je odvozeno také slovo pazderna a polský název měsíce října... zdroj: wiki)

Rachab to všechno dělá proto, že se doslechla o Hospodinu. Uslyšela zprávy o tom, jak Bůh otevřel lidu Izraele cestu z otroctví. A uvěřila, že to je pravda. Naproti tomu v Jerichu vládne jenom strach. Podobně jako kdysi v Sodomě.

Čím je tedy Rachab zajímavá? Proč ji dal evangelista do Ježíšova rodokmenu?

Bible na příběhu o Rachab podává svědectví o moci víry. Věří, že Hospodin je jediný Bůh, kterého může brát vážně. To je evangelium i pro čtenáře.

Je to zvláštní evangelium, protože ho vyřkne nevěstka Rachab v situaci, kdy boží lid má za sebou selhání. A tak by z pragmatického hlediska mohla pochybovat o smyslu toho všeho.

Tito lidé zde totiž nejsou poprvé, u místa zv. Rechob stáli před 40ti lety zvědové, ale zvítězil tehdy strach. Poslechli tehdy strach. Pak strávili 40 let v poušti, aby se učili Božímu slovu.

Nyní je to podruhé, kdy jsou tito lidé pozváni, aby prošli zkouškou. Před mocným Jerichem je má ochránit neviditelný Bůh s pomocí nevěstky. Není to celé absurdní?

Je, a věřím, že je to tak schválně, aby bylo jasné, že zde zachraňuje Bůh, že člověk zásluhy nemá – stejně jako neměl žádné zásluhy při odchodu z Egypta.

Boží zvláštní moc a milosrdenství se tak znovu projeví v plné síle.

Nepropustná závora, Jericho, je uvnitř prohnilá a nezastaví vás. Říká Rachab.

Je v tom paradox. Lidi toto evangelium slyší od té, které se neptali - od té, která jejich zvědům odvážně otevřela dům - od té, ktá Bohu otevřela ještě víc riskantně svoje srdce. Vyvolený lid víry - slyší evangelium o blízkosti cíle - o otevřené cestě - od pohanky jako poleno...

Bůh může mluvit k věřícím i ústy pohanů. Ježíše přijdou pozdravit pohanští mudrci, Ježíš bude mít jednou odvahu dávat za příklad Izraelcům Samařany nebo Syrofeničany.

Proto i my můžeme být otevřeni světu, který stojí mimo křesťanství.

Co když lidé venku mají pro nás zásadní poselství, které se dotýká nejhlubší vrstvy naší víry?

Rachab uvěřila Bohu Izraele z doslechu. Ze slyšeného slova, z kázání.

Rachab možná bylo trošku pomatená, když ji oslovil bláznivý příběh Boha, který se rozhodl svolat hrstku ubitých  otroků v královské kněžstvo, svobodný Bí lid - a tak světu zjevit svou spásu.

Možná byla podobně pomatená jako člověk, který věří, že Mesiáš je ten, jehož lidé nechali ukřižovat a Bůh se na to díval.

Rachab nás zve k otevřenosti. Otevřela se dílu vysvobození i zvláštnosti Božího jednání tak jak ji zjevil ve vysvobozování Izraelského lidu. Spolehla se na to co není vidět, co je před ní a uvěřila tomu.

Židům 11:1  Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.

Rachab doslova propašovala zvěst o Jozuovi do pohanského světa. Jednou propašuje do světa zvěst o Jošuovi Marie. Obě jsou v Ježíšově rodokmenu.

Zvědové Rachab něco slíbí. Řeknou: Až nám Hospodin vydá zemi, prokážeme ti milosrdenství a osvědčíme věrnost. (Jozue 2,14).

- když jsi spolehla na vysvobozující milosrdenství Hospodinovo - poznáš naplno, že tvoje naděje a rozhodnutí k víře nebylo a není bláhové.

A jako závdavek, že i s ní se počítá v zemi dobré a prostorné, dostává Rachab šarlatový provázek.

- pověš z okna tuhle šňůrku - krvavě šarlatovou-

- označ svůj dům stejnou barvou těch

- kdo jsou  vysvobozeni, vychváceni z panství smrti -  barvou oběti. Označ svůj dům barvou velikonoční oběti - tak
jako Izrael noc předtím, než mohl vyjít z egyptského otroctví na pouť spásy.

Toho se drž - a budeš žít - i ty - i všichni, kdo k tobě patří.

Jošua z Nazaretu - otevřel cestu Hospodinovy záchrany a zaslíbené budoucnosti všem.

Modlitba

Náš Pane, děkujeme za víru této zvláštní ženy Rachab, která nepatřila k morálně bezúhonným lidem podle tradičních měřítek. Přesto má pevné místo v Ježíšově rodokmenu. Prosíme, abychom ji dovedli v její otevřenosti Božímu slovu následovat.

Amen.