První čtení
Izajáš
40:25 "Ke komu mě chcete připodobnit, aby mi byl roven?" praví
Svatý.
26
"K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno?"
Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má
obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna.
27
Proč říkáš, Jákobe, proč, Izraeli, mluvíš takto: "Má cesta je
Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo"?
28
Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin
země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze.
29
Od dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému.
30
Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají.
31
Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se
jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.
Druhé čtení
Efezským 6:10 A tak,
bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.
11 Oblecte plnou Boží
zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.
12 Nevedeme svůj boj proti lidským
nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti
nadzemským duchům zla.
13 Proto vezměte na sebe
plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat
a obstát.
14 Stůjte tedy `opásáni
kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti,
15 obuti k pohotové službě
evangeliu pokoje´
16 a vždycky se štítem
víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého.
17 Přijměte také `přílbu
spasení´ a `meč Ducha, jímž je slovo Boží´.
18 V každý čas se v Duchu
svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za
všechny bratry i za mne, 19 aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv
promluvím. Tak budu moci směle oznamovat tajemství evangelia,
20 jehož jsem vyslancem i v
okovech, a svobodně je zvěstovat, jak je mi uloženo.
Kázání
Jsme na konci nejen občanského
roku, také i listu apoštola Pavla do Efezu. Po napomenutích pro muže, ženy,
děti, otroky zní z úst apoštola výzva k boji. K zvláštnímu boji. Duchovnímu
boji. Je potřeba se totálně zmobilizovat, aby se křesťan mohl v den zlý
postavit na odpor. Aby mohl překonat nástrahy života a obstát.
Pasáž připomíná Jakubovo slovo:
Jakubův 1:2 Mějte z toho
jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. 3 Vždyť
víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti.
Apoštol předkládá víru jako
dynamický duchovní zápas. Není to jednou pro vždy hotová věc.
Není to také ovšem duchovní zápas
mimo tento svět, ale duchovní zápas uprostřed tohoto světa. Vzpomeňme začátek
listu – apoštol ho píše z vězení. I zde připomíná, že je v okovech.
Duchovní zápas, který se týká
pravdy, spravedlnosti, pokoje podle míry Kristovy - má svůj dopad, své hřiště,
své kulisy – tady na zemi. Těmi typickými kulisami bývají např. okovy. Když
jsou to okovy na rukou apoštolově, je samozřejmě jiná věc, než když to jsou
ruce naše.
Někdo by mohl říci, že pravda a
spravedlnost nebo pokoj – pokoj (šalom) ve smyslu, jak jsme si ho připomněli o
vánocích, nejsou dost duchovní věci. Např. narozdíl od něčeho co se jeví jako
víc zásvětné nebo mimořádné – jako je existence aury nebo šamanské cestování
světy nebo jiné podobné věci.
Spravedlnost království Božího
nebo pravda nebo pokoj nebo vysvobození
- ač to zní někdy nudně – jako sůl z pohádky nad zlato - jsou ovšem
podle Bible ryze duchovní veličiny. Nezměříte jako exaktně vědecky měřitelnou
veličinu.
Nejsou to méně duchovní veličiny
než otázky nad existencí duchů zemřelých. Naopak – bible popisuje tyto výše
zmíněné duchovní veličiny jako to zásadní pro naši víru. To jestli věříme na
duchy nebo převtělování je vlastně úplně jedno, není to tématem bible. Tématem
bible je pravda, spravedlnost, ovoce spravedlnosti, svoboda, láska, ovoce
Božího království. To je podstatné, na tom se má orientovat naše víra. Nejenom
teď - nejenom příští rok 2018, ale pořád.
Apoštol popisuje také ničivé
síly, s kterými vedeme boj. Jsou to opět duchovní veličiny. Stejně jako
spravedlnost nebo svoboda – je i nespravedlnost nebo nesvoboda – těžko
vykazatelnou a měřitelnou jednotkou. Vědec by mohl říci, že neexistuje.
Nesvoboda se totiž nemusí vůbec vykázat jako nějaký měřitelný nedostatek. Pokud
mají lidé dost jídla, případně dům, tak už je člověku celkem jedno, jestli si v
obchodě nemůže koupit nějakou knihu, která je zrovna na indexu. Nebo jestli jde
do vězení někdo proto, že připomíná existenci politických vězňů. Když je jídlo
a hry – to už věděli staří Římané – tak má panující vláda celkem vyhráno.
Množství jídla a sklizně se dá měřit, o míře svobody a spravedlnosti se dá vést
nekonečná debata.
Apoštol líčí víru jako zápas.
Boj. Statečný odpor proti ničivým a zlým silám, které ničí lidský život tak jak
byl původně naplánován Stvořitelem. Tedy silám, které jsou sice neměřitelné,
přesto mají ale přímý dopad do reality všedního světa a mohou se ve výsledku
projevit také jako ta skutečná pouta na apoštolových rukou nebo jako hřeby v
rukou JK. Nebo jako nenávist jedněch vůči druhým v našem konkrétním světě.
Víra nevede pryč od problémů
světa, ale naopak – podle apoštola Pavla – jsme ve válce.
Křesťanství není únik z tohoto
světa, je to zápas odehrávající se uprostřed tohoto světa. Jsme vojáci. Vojsko.
Armáda.
Jaká je podstata naší výzbroje?
Kde ji seženeme? Jak známo,
fasování výzbroje v armádě nikdy nebylo ideální. Zbroj si ve starověku většinou
museli vojáci opatřovat sami, ta fasovaná nebyla moc kvalitní. Ta kvalitní byla
drahá, museli si na ni vydělat.
Apoštol říká radostnou zvěst,
evangelium: zbroj si nemusíme opatřovat sami – a navíc - má zvláštní kvalitu.
Svou sílu hledejte u Pána.
Toho Pána, který byl ukřižován a
vzkříšen, toho, který vybojoval rozhodující bitvu. Podle Pavla právě tento
ukřižovaný Ježíš zvítězil nad mocnostmi zla, vyhrál nad temnotou zla a viny a
stal se zdrojem naděje, svobody, spravedlnosti, smíření, lásky.
Už se to stalo.
Ježíšovo vítězství tedy dodává to
nejdůležitější pro náš zápas: sílu. Sílu k zápase v tomto světě – sílu o bitvu
předem vyhranou. Ne předem ztracenou. Protože J tuto bitvu za nás již
vybojoval. A tak my víme, že v jeho moci nepadneme.
Proto má náš boj smysl, víme, kdo
nás podepírá.
Druhá strana mince spočívá v
rozhodnutí pro Kristovo vítězství. To rozhodnutí pak přináší ty šrámy v
kulisách tohoto světa, což mohou být někdy pouta na rukou, jindy nenávist nebo
pomluvy druhých.
Víra znamená – vzít vážně
Kristovo vítězství. Vzít vážně jeho vítězství znamená nechat si tímto
vítězstvím formovat svůj vlastní život. Znamená to žít ve světě, kde už pravda
zvítězila, kde jsme všichni děti jednoho Stvořitele, kde láska je na prvním
místě.
Takové pojetí víry, je tedy něco
naprosto jiného, než věřit v existenci něčeho a dělat si svoje věci. Nebo se
chlácholit horoskopy a říct si např. že jsem teď udělal něco špatného, protože
jsem ryba a ryby dnes mají blbý den, tak se nedivte, já už jinej nebudu. To je
jen skrytá neochota přiznat zodpovědnost za sebe sama. To je opravdová berlička
a z pohledu bible zlo. Protože podle Bible je svědomí a zodpovědnost za své
činy duchovní veličina, o kterou je třeba pečovat a bojovat.
Věřit v Kristovo vítězství
znamená nechat si formovat svůj život do úplně nové podoby. Proto je potřeba
bdít – být připravený, nachystaný k boji.
Efezským 6:12 Nevedeme
svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co
ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.
Co to znamená?
Nevedeme ovšem svůj boj proti
lidem. To je šokující.
Není to třídní boj. Není to
fanatický boj proti lidem jiného vyznání. Není to násilné obracení na naši
víru. Není to vraždění ve jménu našeho Boha, kterého jiní třeba i urážejí. My
nejsme mstitelé na lidech. Netřídíme pšenici od plevele. Nevyvyšujeme se nad
nevěřícími.
Co to tedy znamená?
Mnohokrát jsme narazili na naši
přirozenost. Máme řadu přirozených sklonů, pudů, vášní, strachů. Ty s námi do
určité míry manipulují. Podlehneme-li jim, jsme jejich otroci.
Jeden příklad: když vidíme, že
někdo má pravdu, ale okolí nebo celá společnost je proti, tak máme strach se
dotyčného zastat. Máme strach jít proti davu, jít proti většině. V té chvíli
jsme otroky strachu.
Nebo jak se snadno necháme někým
zmanipulovat do zásvisti nebo jak jsme náchylní věřit pomluvám. To jsou všechno
mocnosti, které v důsledku mohou vést k vraždám. Pomluvy o židech daly
vzniknout podhoubí, z něhož vzešel holocaust. To jsou mocnosti, které nás
zotročují a my pak pod jejich vlivem pácháme zlo. I my křesťané – jak dějiny
mnohokrát ukázaly.
Právě s těmito mocnostmi, které z
nás dělají otroky pudů a vášní – vedeme boj. Apoštol často dělal „jen to“, že o
těch věcech nahlas mluvil. S odpuštěním a milosrdenstvím pomáhal, podle
příkladu Kristova, nezabíjel druhé lidi. Jeho slova a odvaha způsobily jeho
uvěznění. Nikoli jeho agrese.
Jaká výzbroj se váže k našemu
Pánu JK? Ani meče, ani tanky, ani prapory, ani válečný pokřik, ani vlastenectví
nebo ochrana rodu nebo něco podobného, co se vždy zdůrazňuje v lidské válce.
Výzbroj, kterou nám může Ježíš
poskytnout je tato:
Efezským 6:14 Stůjte
tedy `opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, 15
obuti k pohotové službě evangeliu pokoje´ 16 a vždycky se štítem
víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. 17 Přijměte
také `přílbu spasení´ a `meč Ducha, jímž je slovo Boží´.
U Ježíše dostaneme zvláštní
zbraně. Pravdu, spravedlnost, zvěst evangelia, víru, zvěst o spáse, slovo Boží.
To je vše a to stačí.
Chybí v tom výčtu jakákoli
magická superzbraň, mocné prožitky, zázraky, které hýbou davy. Opět se ukazuje,
že křesťanství je všechno, jen ne efektní náboženství, jako jsou některé
ezoterické systémy slibující efektní věštění budoucnosti apod.
Apoštol také ovšem nevyhrožuje.
Mohl by? Mohl by říci něco ve
smyslu: kdo se nepodřídí Kristu, bude upálen, aby byla zachráněna jeho duše! Kdo
nebude poslouchat Pána JK – rozuměj – tak jak chceme my – naše skupina, která
to ví nejlíp – nebude mít nárok na ty věci, na něž mají nárok členové naší
skupiny! Jinými slovy: nepřítel bude zatracen.
Apoštol nevyhrožuje.
Místo toho zní z apoštolova slova
veliká naděje. Na všechno to, co váš život ničí a co z vás má touhu dělat
otroky vlastních vášní a sklonů – na to všechno jsou zbraně. Nejste bezmocní.
Nejste bez záštity. Máte Kristovu cestu, pravdu, život. Všechno to, co vás ničí
neobstojí před štítem víry, spásou Kristovou, mečem slova Božího.
Apoštol končí výzvou, abychom
neustávali v modlitbách a přímluvách. Apoštol myslí na to, abychom v naší
zbroji a pohotovosti vydrželi. Modlitby nás posilují v bdění, protože pravá
modlitba je postoj pokory i otevřenosti i důvěry. Pravá modlitba je také hráz
proti pyšnému pocitu, že jsme vše vyřešili a zvládli sami.
Modlíme se za ostatní, tvoříme spolu s nimi
jednu rodinu a v modlitbě si to obzvlášť připomínáme a prožíváme.
Apoštol nakonec připomíná sebe
sama. Je vyslancem Božího slova tou dobou zrovna v okovech. Nechce se ale
přimlouvat za zbavení okovů, aby byl propuštěn.
Právě jeho nepřímluva za vlastní
okovy dokazuje jeho velikost a závažnost toho, co říká.
Ve skutečnosti okovy nepovažuje
za hlavní problém, ale prosí křesťany v Efezu, aby se přimlouvali za dar
pravého slova.
Vevnitř je totiž apoštol
svobodný. Jedná jakoby okovů nebylo. Nejsou podstatné, protože on je svobodný.
Uprostřed tohoto světa.
Apoštol prosí, aby jeho slovo
bylo správné, aby nebylo ovlivněno diktátem strachu (z okovů) nebo diktátem
pudu sebezáchovy, sobectvím, apod.
Do nového roku nám všem přeji,
abychom se jako apoštol soustředili na to podstatné, nenechali se ovládnout
strachem nebo předsudky, nebo vlastní pýchou.
Aby naše síla nerostla z toho,
čeho se bojíme nebo z toho co se tak obecně říká, ale rostla z evangelia
svobody, spravedlnosti, radosti, lásky – podle svědectví JK.
Modliba
Děkujeme Pane, že nás vybavuješ
ke každodennímu zápasu víry uprostřed tohoto světa. Děkujeme za naději tvého
evangelia, která nám dává sílu i optimismus v očekávání budoucnosti. Děkujeme,
že jsme spolu a že společně smíme posilovat tvými slovy i v čase nadcházejícím.
Amen
Žádné komentáře:
Okomentovat