spravedlivá milost pro Kaina?

První čtení

Matouš 7:24  A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.

25  Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále.

26  Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku.

27  A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký."

Druhé čtení

Gn 4, 1-15

Kázání

Proč jsou někteří lidé zdraví jako řípy, proč se někomu stane něco zlého? Proč má každý jinou startovní pozici?

Ledasco se může vysvětlit tím, že někdo konkrétní nese za něco zodpovědnost.

Existuje řada situací, které nemají snadné vysvětlení. Někdo z nás by si mohl říct: proč neumím zpívat jako Elvis Presley?

Proč je na světě nerovnost a nespravedlnost?

Jednou z odpovědí by mohl být verš z knihy Exodus: Smiluji se však, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.

Člověk sice může bádat nad tím, proč se narodil zrovna tak a tak s takovým a takovým startovním pozicí, ale nikam nedojde.

Někdy prostě přijdou vichřice.

Podstatné je, jak budu na tyto vichřice reagovat.

V Bibli je zachováno poznání, že je řada věcí, které jakoby jdou proti našemu pojetí spravedlnosti nebo proti naší touze po rovnosti. I kdybychom měli všichni stejně peněz, někdo má prostě lepší paměť, někdo lepší hlas, někdo je silnější, jiný má štěstí ve hře a někdo neštěstí v lásce. Partner ho třeba bije.

Na světě je nerovnost, nejsme na tom všichni stejně.

A tak – pokud jsme k sobě upřímní – plně chápeme Kaina. Naštval se, protože Bůh z neznámých příčin na jeho oběť nevzhlédl.

Kain měl z pochopitelných důvodů pocit uražené ješitnosti, nespravedlnosti, křivdy. Jsme plni různých křivd, které vznikají z příčin, do nichž nedohlédneme. Možná je tato základní nespravedlnost na světě proto, že kdysi člověk vyhlásil nedůvěru vůči svému Stvořiteli. Je to ovšem zahaleno tajemstvím. K někomu je jakoby život přívětivější, k jinému ne.

To vyjadřuje vyznání Izraele z knihy Exodus:

Smiluji se však, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.

Bůh je svrchovaný, není to automat na plnění lidských přání a představ.

Lžou ti, kteří tvrdí, že víra nám přinese do života úspěch.

Příběh o Kainovi a Abelovi je jakási psychoanalýza lidského hněvu.

V příběhu je ovšem zakomponována odpověď na to, jakým způsobem je Bůh dobrotivý a jaké povahy je jeho milosrdenství a spravedlnost.

Příběh ale neřeší otázku po nerovnosti lidí. Nakonec Bohu se máme učit děkovat za vše co nás potkává. Tedy nejen za nějaké výhody.

V příběhu o Kainovi a Abelovi nechybí ironie. Rodiče Kaina byli vyhnáni z Edenu a od svých dětí mnoho čekali. Jejich děti zlepší úděl. Tuto naději známe. Objevuje se ve vzorci např: my jsme nemohli studovat, naše děti budou, dáme jim vše co máme a naše děti naplní naše očekávání.

Nestal jsem se uznávaným klavíristou, ale moje dítě to dokáže. Nevydělal jsem dost peněz, ale moje dítě to dokáže. Bude mít lepší život.

Kain je vysněný syn. Ten to někam dotáhne. Abel nic moc, je to takový věchýtek, ale Kain je silný.

Ve jméně Kain zní: naděje rodu. Získala jsem muže s Hospodinem! (dosl znamená jméno Získaný) Volá Eva a je přesvědčena, že na Kainovi se naplní všechny její naděje. Rodiče se nesoustředí na Pána Boha, ale na svého syna.

Abel byl druhý, od něj nikdo nic nečekal, jeho jméno znamená něco jako Pára, zbytečnost. Někdo, kdo nic nedokáže.

Od schopného syna očekáváme, že založí rodinu, postaví dům, vydělá peníze, bude se mít dobře. Tímhle směrem šel Kain. A byl úspěšný.

Naopak Abel se potloukal s ovcemi z místa na místo, dům nevybudoval.

Kain byl místo toho dříč, věnoval se zemědělství, tvrdě pracoval, dobýval úrodu ze země.

Když pak šli oba bratři poděkovat Bohu, dali mu prvotiny, Kain klasy, Abel beránka, ukázalo se, že Bůh přijal děkování Abelovo, ale Kainovo ne. Podrobnosti neznáme, příběh nám nedovolí spekulovat co se přesně stalo.

Dozvíme se ale, co následovalo. Kain zrudnul vztekem a závistí.

Lidsky to bylo pochopitelné, stala se mu z jeho pohledu křivda. Nenapadlo ho asi, že by nedostal požehnání, je přece úspěšnější a lepší, víra přeci musí být přímo úměrná úspěchu a pokud to tak není, tak nač potom věřit v Boha.

Ten druhořadý Abel, člověk druhé kategorie to má u Boha lepší než já? Já, který jsem naděje rodu, který dřu od nevidim do nevidim, co je to za spravedlnost, že Bůh dal přednost Abelovi?

Jak je možné, že jsem na tom hůř? Jak je možné, že ten druhý je šťastnější? Vždyť si to nezaslouží!

Jak je možné, že můj mladší sourozenec je šikovnější než já? Kain zesinal, upřeně se díval dolů k zemi, nikoli k Bohu, nechtěl vidět svého bratra, nechtěl vidět Boha, kterému ještě před chvílí děkoval.

I to se může někdy stát a děje se to.

Chápeme ho, i my jsme schopni v jedné větě Bohu děkovat a pak nadávat na celý svět. Píše o tom Jakub, bratr Páně:

Jakubův 3:9 Jedněmi ústy chválíme Pána a Otce, jimi však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.

10  Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji.

Bohu se dobře děkuje, když se nám vše daří. Když však přijde strádání, tak se spíš ptáme, proč zrovna já? Proč děkovat, když se mi to nevyplatí? Proč věřit, když se mi to nevyplatí?

V tomto smyslu se víra skutečně nevyplatí. Jak věřící tak nevěřící má stejný dům a na ten dům přicházejí stejné vichřice, věřící na tom není líp, vichřice se mu zázračně nevyhne.

Proč se dějí vichřice, neumíme odpovědět. Ani jako věřící.

Věřící má ale jednu výhodu, může se opírat o Boží slovo. Jako o skálu.

Boží slovo zazní i v tomto příběhu a vnese do něj opravdovou naději.

Bůh se ozval a řekl Kainovi: co vyřešíš tím, že budeš nenávidět svého bratra? Kam to povede? Vytvoříš tak lepší svět? Nenech se Kaine ovládnout svou nenávistí.

Bůh také řekl, že je připraven přijmout Kaina, že čeká na jeho dobré skutky, Bůh nechce, aby člověk nenáviděl člověka.

Jinými slovy Bůh říká : Kaine, člověče, nejsi podřízen svým emocím a vášním, nejsi produktem špatné výchovy, jsi mé stvoření a máš na to, abys udržel na uzdě svůj vztek.

Můžeme říci, že Bůh dokonce Kaina prosí, aby nenechal nad sebou zvítězit pokušení. Slovo je křehké, Boží zákon je křehký a je plně v rukou člověka.

Bůh není všemohoucí, ale čeká jak se člověk rozhodne a nikdo neví jak to dopadne.

Bible nezastírá, že ve chvíli kdy člověka opanuje nenávist, vztek – pak je snadné podlehnout hříchu (ze zkoušky, z vichřice – se stane pokušení), který číhá jako dravec na svou kořist.

Kain neřekl tak ani tak. Podobně jako my, když slyšíme z bible Ježíšovo slovo: milujte své nepřátele. Většinou děláme, že to Ježíš neřekl.

Hledíme do země.

Zapomínáme děkovat, necháváme se unést strachem a hněvem.

Nebo vzpomínáme na křivdy.

A tak Kain šel a Abela zabil. Nedalo mu to práci, Abel byl jako pára, byl neduživý, stačila jedna rána. Rychlé řešení. Problém Abel vyřešen, takhle se vyřešil Židovský problém, takhle by se mohl vyřešit islámský problém. Je pokoj. Nikomu chybět nebude. Svět potřebuje silné a pracovité lidi, kteří to myslí dobře a upřímně.

Jenže Bible nám připomíná, že právě ti, kteří nám nejsou po chuti – někomu chybět budou.

Kde jsi Adame? Kde jsi Kaine? Kde je Abel, brartr tvůj? Zní z bible od Boha jako vzkaz lidstvu...

Kde jsou všichni ti popravení Židé? Kde jsou Arméni? Kde jsou indiáni? Kde jsou oběti totalitních režimů a válek?

Co je nám po nich... je běžná lidská odpověď. Nač se šťárat v minulosti, život jde dál, člověk je k Božímu volání hluchý.

Bůh odpoví: cos to učinil?!

Vy lidé si velmi rychle zvyknete na úsloví: když se kácí les, létají třísky, ale já si na to nezvyknu. Já Bůh Stvořitel slyším pláč obětí vaší nenávisti a vzteku. Jejich prolitá krev křičí o pomoc z té země, kterou Kain tak skvěle obdělává.

Tato země se stane Kainovi prokletím, už nenalezne klid, nebude se radovat z úrody, ale bude štvancem. Cizinec na útěku – je jak známo cizinec migrant – je v nejhorší možné právní pozici, je na tom hůř než vdova nebo sirotek.

Kainovi až teď došlo co udělal. Vyznal, že jeho vina je taková, že ji nikdo nemůže odpustit. Kain má svou představu spravedlnosti. Smrt za smrt. Nic jiného se Kainovi v hlavě nevylíhne.

Tak to přece v tomto světě chodí. Každý může vraha právem zabít.

Žádná naděje.

Jenže Bůh je překvapující a vyhlašuje naprosto šokující verdikt. I vrah patří Bohu.

I vrah patří Bohu.

To je evangelium.

A tak Hospodin dává naději i tam, kde žádná není.

Ne škodolibý Bůh, ale Bůh, který dává naději i tam, kde člověk žádnou nevidí. Bůh, který je Bohem nového počátku, vzkříšení.

I tenhle vrah Kain je můj a nikdo na něj nesmí vztáhnout ruku.

Řekneme si: co je to za spravedlnost?

Vrah se musel jenom přestěhovat jinam, nic se mu nestalo. Kain si bude žít dál jakoby nic. Začne si dokonce později stavět město, na světě není žádná spravedlnost...

Boží milosrdenství přesahuje lidskou spravedlnost, to nám vzkazuje příběh o Kainu a Abelovi. Bůh nevolí smrt, smrt volí spíš člověk. Bůh učí člověka volit odpuštění a milost.

Je to zvláštní zpráva pro člověka, pro lidstvo, tedy i pro nás. Ačkoli jsme se jako lidstvo dopustili mnoha a mnoha vražd a jsme tím poznamenáni i my tady v kostele, podle Bible máme všichni podíl na Kainovství – a to i když jsme třeba konkrétně my sami nikoho nezabili – neseme úděl vin celého lidstva společně – jsme děti jednoho Stvořitele.

Přesto: jsme také - podle Bible - poznamenáni znamením Boží ochrany.

Pro nás křesťany se znamení Boží ochrany pojí s prolitou krví beránkovou na dřevě kříže.

Ježíš vzal na sebe smrt, zemřel jako Abel (za druhé – i za všechny Kainy, odpustil těm, kteří ho přivedli až na kříž) a my díky jeho oběti smíme tady na zemi zvěstovat jeho oběť vydanou z lásky k nám. Ježíš jako pravý Syn člověka dal přednost lásce před nenávistí a tak umožnil cestu, která nás ostatní vede do věčnosti.

Modlitba

Děkujeme Pane za tvé milosrdenství, které překonává každou lidskou špatnost a zastavuje kolo zla a pomsty.

Prosíme, abychom ve Jménu JK žili podle tvého Slova.

Amen.