Proč si děláte starosti? Vysvobodí vás práce?

První čtení

Izajáš 58:6  Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?

  

Druhé čtení

Matouš 6:1  Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.

2  Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu.

3  Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice,

4  aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

Matouš 6:24  Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.

25  Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?

26  Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?

27  Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?

28  A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou -

29  a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich.

30  Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?

31  Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat?

32  Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.

33  Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

34  Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.

Kázání

Ten, kdo věří v Hospodina není ve stresu, není ve strachu, neslouží majetku - naopak je v naději a radosti. BK a jeho spravedlnost je v centru jeho směřování. Všechno ostatní je podružné a nelze od toho odvodit smutek nebo neštěstí.

Není náhodou, že tato vize je vyřčena na hoře, vždyť z hory přinesl Mojžíš zákon.

Izrael vedl celé své dějiny zápas o to, zda se dá tento zákon dodržovat.

Když slyšíme Ježíšova slova z kázání na hoře - vnímáme je jako nesplnitelné.

Je to možná sen, jak by to mělo nebo mohlo být. Naše každodenost je často šedá, plná obav, plná stresu.

Skoro ten oddíl, který jsme slyšeli, vypadá jako výsměch nebo protimluv. Jak nemá mít člověk starosti, když má usilovat o spravedlnost BK? Vždyť sám Ježíš právě za tuto cestu zaplatil životem.

Nebyl Ježíš příliš mladý a naivní, když to řekl? Já sám jsem již o nějakých 11 let starší. Mám víc strachů, víc starostí, víc nemocí... a čím jsem starší, tím podivněji mi ta Ježíšova znějí.

Utrápenost nebo naštvanost nebo obojí je dnes téměř normou. Je obrazem současného světa založeného optimálním vymačkání lidských zdrojů.

Strach a skleslost člověka má ovšem velmi hluboké kořeny. Dere se z vědomí smrti.

Ježíš míří svým kázáním právě sem, do centra lidské bytosti.

Od čeho odvozujeme naši víru? Od strachu z trestajíciho Boha (který je obrazem světa vezdejšího), nebo od radosti ze stvoření světa milujícím a láskyplným Bohem? Ježíš připomíná SZ víru - vyznání, že vše kolem nás i my sami jsme zázrak. Nemuseli bychom být. Už to že jsme na světě je podle Bible evangelium. Každá kytka nám tento zázrak může připomenout.

Stvoření samo o sobě je dobré, láskyplné.

Jinými slovy - Ježíš říká: nebeský Otec tě stvořil (stejně jako každého člověka na světě), chtěl tě, rád tě vidí a ty k němu můžeš přijít takový, jaký jsi, ať už veselý nebo bezradný, vděčný nebo nazlobený.

Můžeš prostě přijít, kdykoli se ti zachce – copak dítě není doma vždycky vítané? A nebeský Otec už ví o všem, co potřebuješ, ještě než cokoli řekneš.

Psa 55:22 Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.

Jinými slovy: Ježíš nám vzkazuje: sloužit Bohu je jako jít na slavnost.

Pokud bychom všichni jak jsme tady - měli tuto radost v srdci, naše společenství by tuto radost  vyzařovalo.

Jsem hluboce přesvědčen, že právě tato radostná atmosféra je nejlepší misíí, radost v srdci je to, co přitahuje ostatní. Lidé jsou smutní, depresivní, nemocní a touží po uzdravení. A Ježíš přece říká, že náš úkol je být prodlouženou rukou Jeho mise v tomto světě.

Selháváme však. Radostné a láskyplné společenství zní možná krásný sen.

Přesto Ježíš provokativně připomíná, že radost, důvěra a z toho vyplývající svoboda jsou poznávací znaky víry, která nalezla svůj zdroj v Bohu.

Proti takovému pojetí stojí služba pěnezům, obav z budoucnosti, atmosféra tísně.

Nakonec i dobré činy lze prezentovat s pachutí. Proto se máme vyvarovat jednat spravedlivě na odiv. Podobně je to s konáním dobrodiní nebo s modlitbou nebo s postem.

Všechno to, co Ježíš říká je uvozeno závěrem.   Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Hledání spravedlnosti je konkrétní čin. Je to vzkaz, poselství, je to aktivita víry. Kdo říká, že věří v Boha a přitom nehledá spravedlnost, ten žije ve zmatku. Víra není soukromá záležitost. Věřit neznamená být nezávislý na tomto „zlém světě“, věřit znamená jít do ulic a konat milosrdenství, hledat spravedlnost.

A přivozovat si tedy trápení a starosti. Kdybych zůstal se svou vírou doma, tak by nehrozilo, že bych něco zkazil. Kdybych odmítl pomoc nepohodlnému potřebnému, nenaštval by se na mě soused.

Prokazování dobrodiní je druhem hledání spravedlnosti.

Hledat spravedlnost a konat milosrdenství bývá v tomto světě nevděčné, člověk téměř s jistotou proti sobě někoho poštve. Někoho si znepřátelí.

Neoddávej se samolibosti, neprohlížej si své štědré dlaně. Nenech se zničit starostmi o to co budeš jíst nebo si oblékat.

Nech své dobré dary, ať ti z ruky utečou. Raduj se z toho, že ti bylo dáno a že ty můžeš taky dávat.

Tvá zbožnost i tvé dávání ať zůstane lidem skryto.

Věříme přece, že Bůh vidí to co činíme. A to stačí.

V dnešní době, která je přímo posedlá prezentací a sebeprezentací, a z toho vyplývajícího stresu, jestli jsme pro reklamu učinili dost, zní Ježíšova slova  buřičsky. Neoznámit světu, že jsme udělali něco dobrého chce odvahu.

V centru života víry stojí milosrdenství, které je propojeno s konáním dobra a spravedlnosti uprostřed tohoto světa.

Bez tohoto propojení se posty i modlitby stávají hrou či divadlem pro okolí. Nakonec - předvádět se můžeme všelijak.

Mt 10,8 zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.

Psa 55:22 Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.

Nemějte starost o svůj život, (…) Což není váš život víc než pokrm a tvé tělo víc než oděv? (…) Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? (...)

Vždyť to ale vypadá jako nesmysl, když si představíme, co mohlo Ježíšovi samotnému táhnout hlavou.

Dostane se mé slovo ke všem lidem?

Stihnu jít do Jeruzaléma a promluvit, než mi to někdo znemožní?

Bojím se.

Jana Křitele uvěznili a asi ho popraví.

Co když se mnou nepůjdou učedníci?

Mám strach, co když mne zabijí?

Nico ter Linden říká, že Ježíš měl mnoho starostí – ale starosti neměly jeho. Strach ustoupil důvěře v milujícího Boha. Ten zápas je zaznamenaný v Ježíšově modlitbě v Getsemane.

Když Ježíšovi hrozilo, že se ho zmocní strach, stáhl se do ústraní. Tam hledal a nalézal útěchu – u ptáků nebeských a polních lilií.

Rostliny nepracují a přece krásně rostou. Ani naše vlastní děti nedělají pro svůj růst nic. Jejich růst ani náš růst, naše zrání není v naší moci. Nemůžeme ho kontrolovat, i když bychom si to třeba přáli. Základní dary života, na nichž stojí naše víra - nelze nijak lidským mozkem ani rukama uchopit. Jsou tak nějak pod Boží ochranou. Mimo naši kontrolu.

Ježíš ví, že každý den má svá trápení, své starosti. Měl jich sám nad hlavu. Ví to víc než kdo jiný, protože za své postoje ručil svým životem.

Přesto se nenechal ochromit. Starosti přenechte Bohu.

Člověče, už nemusíš křečovitě lpět na všem, co se ti namane; nemusíš svůj život trávit hltáním, kvaltováním a strachováním, že se už už blíží zavírací hodina.

Do středu svého života postav víru v království Boží a jeho spravedlnost. To je ten poklad, který máš hledat dřív než cokoli jiného.

Jen tato cesta se vyplácí.

Ježíšovo hledání BK – tedy oddanost milosrdenství, spravedlnosti, pravdě, důvěře a svobodě – jsou pilíře – na nichž smí stát identita mnohých.

Jsou to pilíře, které vedou k životu naplněnému, kdy se člověk nehrbí před mocí peněz, před samospasitelnou ekonomikou – nebo před mocí jako takovou. Jsou to pilíře, které zbavují strachu.

Hledejte BK a jeho spravedlnost.

Všechny ostatní starosti tím dostanou novou podobu. Rozměr jisté lehkosti. Starostem už nebudeme otročit. Místo toho si můžeme připomenout, že někomu patříme, že jsme milováni, a že ten, kdo nás miluje – je nám na blízku.

Pak budeme mít třeba také čas rozjímat nad  krásou a lehkostí při prohlížení kvetoucích ale i nekvetoucích rostlin.

Např. orchideje a kaktusy mi tuto radost připomínají každý den.

Dívám se na květiny a připomínám si Ježíšovo osvobozující slovo a přál bych si, aby toto vysvobození co nejvíc pronikalo do běžného života.

Starosti můžeme mít, ale starosti nemusí nad námi panovat.

Přeji Soběhrdskému sboru, aby rostl a sílil v následování právě této cesty, která se orientuje na radostné hledání KB a učí se nelpět na tom, co pomíjí.

Věřím, že tato cesta je zárukou něčeho, co se zdá možná banální, ale podle mne pro fungování sboru naprosto základní -  dobré atmosféry společenství.

Ta se bude stávat magnetem, díky němuž budou mnozí přicházet.

MODLITBA

Děkujeme Pane, že nás zveš k životu plnému, k životu těch, kteří hledají BK. Děkujeme, že jsi se právě za tuto cestu zaručil svým životem. Děkujeme, že vzkříšením se k této cestě přiznal i Bůh Otec.

Amen.