náboženské vraždění v kontextu

První čtení

Matouš 26:51  Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho. 52  Ježíš mu řekl: "Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.

Druhé čtení

Jozue 6:2  Ale Hospodin řekl Jozuovi: "Hleď, vydal jsem ti do rukou Jericho i jeho krále s udatnými bohatýry.

Jozue 6:12  Za časného jitra přinesli Jozue a kněží Hospodinovu schránu.

13  Sedm kněží neslo před Hospodinovou schránou sedm polnic z beraních rohů a za pochodu troubilo na polnice. Ozbrojenci šli před nimi a shromážděný zástup šel za Hospodinovou schránou; šli a troubili na polnice.

14  I druhého dne obešli město jednou a vrátili se do tábora. To dělali po šest dní.

15  Ale sedmého dne za časného jitra, hned jak vzešla jitřenka, obešli město týmž způsobem sedmkrát; jen onoho dne obcházeli město sedmkrát.

16  Když obcházeli po sedmé, zatroubili kněží na polnice a Jozue lidu nařídil: "Strhněte válečný pokřik, neboť vám Hospodin město vydal.

17  Město se vším všudy je klaté před Hospodinem. Naživu zůstane jen nevěstka Rachab se všemi, kteří jsou u ní v domě, neboť skryla posly, které jsme vyslali.

18  Jenom se mějte na pozoru před tím, co je klaté, abyste nebyli vyhubeni jako klatí, kdybyste vzali něco klatého. Přivolali byste na izraelský tábor klatbu a uvrhli jej do zkázy.

19  Všechno stříbro a zlato i bronzové a železné předměty budou zasvěceny Hospodinu, dá se to na Hospodinův poklad."

20  Když kněží zatroubili na polnice, lid strhl válečný pokřik. Jakmile lid zaslechl zvuk polnice, strhl mohutný pokřik. Hradby se zhroutily a lid vstoupil do města, každý tam, kde právě byl. Tak dobyli město.

Kázání

Minulý týden jsme slyšeli příběh o přejití Izraele přes Jordán. Lidé byli v místech, kde ještě nikdy před tím nebyli. Z minulosti nešlo odvodit žádné ponaučení, když tu byli poprvé, nedopadlo to dobře. Zvědové toho navíc moc neviděli, skrývali se jen v nevěstinci. A tak byl na skeptické názory víc než velký prostor. Nakonec ale přešli. Bible zdůrazňuje, že to bylo bez jejich zásluhy. Vedlo je slovo Hospodinovo, totiž schrána úmluvy jim rozhrnovala cestu uprostřed vod.

Je to provokativní příběh o vítězství Hospodinově. O smysluplnosti Božího slova.

Jenže o čem je ten dnešní příběh? Dochází na vraždění a náboženské čištění nepřátelského území.

Ten příběh se dá číst jako podobenství o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Zní to divně číst tenhle příběh jako příběh o vítězství pravdy lásky... Jenže pohádka, v níž porazí hodný princ zlého draka je taky příběh o vítězství lásky a draka nám líto není. Lid Izraele se díval jak Hospodin zvítězil nad Egyptem – ztělesněním zla a útlaku a díval se jak Hospodin zvítězil nad Jerichem, také ztělesněním zla. Příběh chce říci: víra v Hospodina má moc zvítězit nad zlem a nenávistí. To je hlavní poselství příběhu.

Ve zpěvníku Svítá máme píseň 131

Jozue, ten porazil Jericho, Jericho, Jericho, Jozue, ten porazil Jericho, dolů hradby padají. Nikdo se dělat kravál neostýchal, dolů hradby padají.

Černí otroci v Americe ji zpívali jako protestsong. A teď si představme, na co asi mysleli? Prý ji měli moc rádi. Proč? Lidi jdou v okovech a zpívají o svobodě, o poražení otrokářů. Nic je nezastaví, ani zdi mohutného opevnění. Ty zdi porazí pouhá píseň. Je to píseň o svobodě a porážce zla. Proto je v té písni porážka absolutní, zlo je definitivně poraženo, Bůh vítězí. Proto se tam píše, že nesmí nic co bylo nakaženo zlem – zůstat na živu.

Jak vidíme, velmi záleží na kontextu, v němž se tento příběh vypráví a na interpretaci – tedy jak ho pochopíme a co z něj odvodíme.

Můžeme ten příběh číst dokonce také jako proroctví. Možná právě tuhle rovinu dobře pochopili černí otroci na bavlníkových plantážích. Když zpívali o likvidaci hradeb Jericha, najednou jejich otroctví padlo, byli svobodní a byli na cestě vstříc zaslíbené zemi. Jednou bude líp, jednou se nebudou lidi nenávidět a zotročovat, jednou bude pobývat vlk s beránkem, (Izajáš 11:6  Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit.)

Jednou dokonce ani nářku, ani smrti nebude. (Zjevení Janovo 21:3  A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi,4  a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo.")

V této víře propouštíme naše zemřelé.

Ten dnešní příběh má však ještě další rovinu, která ty dvě předešlé doplňuje a vede nás k tomu, abychom jej četli jako podobenství a ne jako záznam krvavého vyvražďování. Izraelci začínají svůj vstup do země Izraelské desátého dne prvního měsíce, tedy tři dny před velikonocemi. Otroci v Egyptě slavili Pesach, svátek vysvobození a pak prošli vodami moře. Nyní procházejí vodami Jordánu a mají slavit Pesach v Boží zemi. V předvečer válečné akce Jozue obřezal všechny muže, kteří byli neobřezaní. To byli ti, co se narodili během putování pouští. Proč to udělal den před bitvou? Co pak nebudou vyřazeni z boje kvůli bolestem? I tahle událost nám připomíná, že válka o Jericho není skutečnou válkou, ale příběhem o vítězství víry uprostřed zkoušek tohoto světa.

Izrael poprvé slaví velikonoce v zemi zaslíbené. Jozue hledí k hradbám Jericha a neví co bude. Hradby jsou vysoké. Tu má vidění. Zjeví se mu anděl s taseným mečem. A vyzve ho, aby si zul boty, protože toto místo je svaté. Tak byl kdysi osloven Mojžíš na hoře Sinai u hořícího keře.  Tak jako byl Hospodin s Mojžíšem, tak bude i s Jozuem.

Jozue dostane Jericho jako dar. Vždyť přece víra hory přenáší, píseň víry boří hradby. Hradby se zhroutí pod náporem radostného zpěvu – jásotu lidí. Izraelci dostanou Jericho jako dar.

Proč zpívat před hradbami útlaku a nespravedlnosti? Jaký to má smysl? Teolog Nico ter Linden říká, že je to prosté. Hradby padají a zlo je přemoženo, aby na tom místě (v zaslíbené zemi) mohl začít lid Izraele realizovat způsob života, ke kterému zve Hospodinovo slovo. Tedy např. k šabatu, k odpuštění dluhů, k propouštění otroků jednou za 7 let, kdy se bude slavit šabatový rok. Když takových roků uběhne 7, bude se slavit rok padesátý, jmenuje se Jóbel. Tak se i jmenuje beraní roh, na nějž lidé před zdmi Jericha troubí. V tomto padesátém roce se nebude smět v Izraeli sít, nebude se smět žnout – stejně jako v prvním roce stráveném v zemi zaslíbené. Toho roku se i země, která musela být prodána kvůli chudobě,  vrací původním obyvatelům. Vyrovnají se majetkové rozdíly, protože celá země patří Bohu. Proto zdi padají jen zvukem písně. Písně o spravedlnosti a svobodě. Písně o rovnosti a solidaritě.

A přitom se zdůrazňuje: celá země patří Bohu. Bůh ji člověku dává jako dar a touží, aby člověk dával prostor milosrdenství a spravedlnosti. Hospodinova je země a my jsme tu jen hosté.

(Leviticus 25:1–13); Leviticus 25:55:  Izraelci mi totiž patří jako služebníci, jsou to služebníci moji, které jsem vyvedl z egyptské země. Já jsem Hospodin, váš Bůh.)

Žalmy 24:1  Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.

To je evangelium, dobrá zpráva.

Kvůli tomuhle padají zdi Jericha a musí zemřít všechno co vede k nespravedlnosti, násilí, vykořisťování a ke zlu. To vše symbolizuje Jericho. Všechno musí padnout jako klaté. Dokonce i zvířata. V Izraeli se má realizovat sen o svaté zemi podle Božího slova. V Izraeli nemá zvítězit moc, zotročování a útlak. V Izraeli má zvítězit spravedlnost a milosrdenství tak jak ji stanovil Hospodin. Je to tedy proroctví, které klade otázky i dnes. Ty otázky mají dotírat i na nás, do naší každodennosti a všednosti.

I když se zdá, že příběh je plný násilí, dozvídáme se v něm také, že lidé víry nevlastní zbraně ani pevnost. Je to neozbrojené společenství poutníků. Ti, kteří se bojí v takové situaci cokoli udělat najednou slyší: víra má smysl, Hospodin je při nás. To ne my, to vítězí Hospodin. Člověk dostává Boží vítězství darem. Následovníci Krista věřili, že to on pro ně vybojoval vítězství nad smrtí. Stejně tak dostali Izraelci darem Jericho. Jsou ujištěni: Bůh své sliby plní a zůstává věrný.

Příběh o vítězství u Jericha je druh manifestace - jako naše společná modlitba Páně. Vyznáváme přeci společně (před světem), že Bůh je náš otec a pán, nikoli nějaký lidský panovník nebo vláda. Je to manifestace před těmi, kteří mají zato, že solidarita a spravedlnost, k níž nás zve Bůh, je už něco mrtvého nebo nesmyslného.

Toto vítězství Hospodinovo symbolizuje (dnes zní snad nevhodně – protože je popisováno jako vítězství ve válce) vítězství Hospodina nad panstvím hříchu a smrti. A tak posíleni tímto obrazem můžeme svědčit s odvahou a rozhodností o naší víře, o našem zaměření i před těmi, kteří se nám smějí nebo námi opovrhují.

Občas se stane, že zdi padnou. Padla berlínská zeď, která rozdělovala lidi a která byla symbolem, že systém, který ji postavil tu je na věčné časy. Jednou padne i ta současná Izraelská, která je také symbolem násilí. Žil jsem skoro čtvrt roku kousek od ní, každé ráno jsem se na ni díval. Jednou jsem v noci slyšel od zdi střelbu. Současný Izrael je místem, kde se nedaří naplňovat poslání člověka podle Hospodinova slova.

Lidé tam selhávají jako selhávají i jinde. Ani to však není důkazem, že cesta k milosrdenství a pokoji je nesmyslná. Ve víře přijímáme naději, že jednou všechny zdi padnou. Smíme věřit, že jsme tu proto, abychom nechali sebe i druhé proměňovat. Radujeme se nad vítězstvím darované svobody – a smíme také s pokorou vyznávat, že těchto darů ve své malomyslnosti a beznaději nejsme hodni.

S vděčností přijímáme dary toho, který vše, co dává, pro nás vybojoval sám. Tuto stejnou naději nám zpřítomňuje vzkříšení JK. Jsme zváni k důvěře, abychom se drželi tohoto Božího vítězství - dokud ve své konečné, moci a slávě skutečně nepřijde.

Modlitba

Prosíme, probouzej a posiluj v našich srdcích víru, která se nedá zahltit zármutkem.

Věříme, že ty sám jsi nám nablízku, i když jsou chvíle, kdy nám připadá, že toneme v temnotě a nevidíme dopředu. Zvláště ve chvílích neštěstí, nemoci a smrti se nám může zdát, že hradby před námi jsou příliš vysoké.

Děkujeme, že právě uprostřed zmatků a nejistot, kde my další budoucnost nevidíme, se ty stáváš vykupitelem zprostřed hříchu a smrti a zveš nás do budoucnosti, kterou jsi pro nás připravil.

Amen