Henoch má cíl

První čtení

Židům 11:1  Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.

2  K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím.

3  Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.

4  Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, `ještě mluví, ač zemřel´.

5  Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. `Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.´ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení.

6  Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.

Druhé čtení

Úryvky z Gn 5, 1-32

Genesis 5:1  Toto je výčet rodopisu Adamova: V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil jej k podobě Boží.

2  Jako muže a ženu je stvořil, požehnal jim a v den, kdy je stvořil, dal jim jméno Adam (to je Člověk).

3  Ve věku sto třiceti let zplodil Adam syna ke své podobě, podle svého obrazu, a dal mu jméno Šét.

4  Po zplození Šéta žil Adam ještě osm set let a zplodil syny a dcery.

5  Všech dnů Adamova života bylo devět set třicet let, a umřel.

6  Ve věku sto pěti let zplodil Šét Enóše.

7  Po zplození Enóše žil Šét osm set sedm let a zplodil syny a dcery.

8  Všech dnů Šétových bylo devět set dvanáct let, a umřel.

9  Ve věku devadesáti let zplodil Enóš Kénana.

10  Po zplození Kénana žil Enóš osm set patnáct let a zplodil syny a dcery.

11  Všech dnů Enóšových bylo devět set pět let, a umřel.

12  Ve věku sedmdesáti let zplodil Kénan Mahalalela.

13  Po zplození Mahalalela žil Kénan osm set čtyřicet let a zplodil syny a dcery.

14  Všech dnů Kénanových bylo devět set deset let, a umřel.

15  Ve věku šedesáti pěti let zplodil Mahalalel Jereda.

16  Po zplození Jereda žil Mahalalel osm set třicet let a zplodil syny a dcery.

17  Všech dnů Mahalalelových bylo osm set devadesát pět let, a umřel.

18  Ve věku sto šedesáti dvou let zplodil Jered Henocha.

19  Po zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery.

20  Všech dnů Jeredových bylo devět set šedesát dvě léta, a umřel.

21  Ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metúšelacha.

22  A chodil Henoch s Bohem po zplození Metúšelacha tři sta let a zplodil syny a dcery.

23  Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let.

24  I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.

25  Ve věku sto osmdesáti sedmi let zplodil Metúšelach Lámecha.

26  Po zplození Lámecha žil Metúšelach sedm set osmdesát dvě léta a zplodil syny a dcery.

27  Všech dnů Metúšelachových bylo devět set šedesát devět let, a umřel.

28  Ve věku sto osmdesáti dvou let zplodil Lámech syna.

29  Dal mu jméno Noe (to je Odpočinutí). Řekl: "Ten nám dá potěšení a odpočinutí od naší práce a od námahy našich rukou, kterou nám přináší země prokletá Hospodinem."

30  Po zplození Noeho žil Lámech pět set devadesát pět let a zplodil syny a dcery.

31  Všech dnů Lámechových bylo sedm set sedmdesát sedm let, a umřel.

32  Když bylo Noemu pět set let, zplodil Noe Šéma, Cháma a Jefeta.

Kázání

Po příběhu o Kainovi a Abelovi jsme četli rodopis – tedy příběh – kainovců, který skončil ve slepé uličce bezuzdného násilí a vraždění slabých.

Vypravěč nabídl novou smysluplnou cestu, která se odvíjí od mnohem skromnějšího počátku než prve od Kaina. Tento nový počátek vystihuje jméno Enoš – znamená křehký člověk. 

Enoš, Šétův syn, se překládá jako člověk – lidská bytost -  něco jako křehké stvoření, jehož sláva spočívá v tom, že na něj Bůh pamatuje. (tak jak to čteme v žalmu 8:5 Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? )

Právě za něj se začalo vzývat Hospodinovo jméno.

Tudy vede cesta.

Evangelista Lk ukazuje v rodokmenu Ježíše cestu právě od Šéta.

V rodopisu, který jsme četli dnes, se střídá řada jmen, jakoby nám chtěl vypravěč připomenout, že každý člověk má nějaké poslání. Každé jméno toto poslání naznačovalo. Každý člověk se narodí a zemře. A zároveň platí, že se každý narozený má stávat zde na zemi člověkem podle obrazu Hospodinova, má poslouchat jeho slovo tak, že ho bude hledat – Ježíš to vyjádřil: hledat Boží království. Je to rodopis, který vede k poslouchání hlasu Hospodinova.

V rodokmenu Kainově jsme viděli, jak to dopadá, když se člověk chce stát bohem. Dojde k násilí na bezbranných. Druhého bere jako konkurenta. Člověk nemá být bohem, ale má být člověkem před Boží tváří.

Rodokmen, který jsme četli dnes, vyjadřuje očekávání, co z něho vzejde, bude-li se člověk tázat po Hospodinově slově. A možná se čeká, jestli má vůbec smysl něco očekávat. Podobně jako se čekalo co vzejde z Kainova potomstva.

 Určitou zvláštností také je, že rodokmen není zaměřen do minulosti – k slavným heroickým postavám, ale do budoucnosti. Jednotlivé postavy se dožívají vysokého věku, snad proto, že vysoký věk byl v Izraeli považován za Boží přízeň.

Sečtete-li dohromady všechna ta léta, dostanete se k téměř šesti tisícům let, která nás podle židovského letopočtu dělí od stvoření.) Mezi Bohem a člověkem se však něco pokazilo, protože každý další otec se dožívá nižšího věku. S člověkem se zjevně muselo něco stát, když jeho životní síla je tak postižena.

Enóš zplodil Kénana, Kénan zplodil Mahalalela, Mahalalel zplodil Jereda, Jered zplodil Henocha. Ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metúšelacha. A chodil Henoch s Bohem po zplození Metúšelacha tři sta let a zplodil syny a dcery. Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let. I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.

Deset mužů za sebou. Nejdříve jsou zplozeni, potom sami plodí, nakonec umírají. Muži jako ženy, lidé prostě přijdou, chvíli žijí, a pak umřou. Tak je tomu od nepaměti. Co čeká syny Ádámovy? Jaký úděl? Jaký cíl? Nic radostného. Lidé se narodí, žení a vdávají, mají děti - a na konci bude vždycky čekat smrt. - žil - plodil - a umřel.

O jednom člověku se však vypráví, že Bůh si ho vzal: Henocha. Henoch je sedmý. Je to muž sedmého dne – dne zasvěceného Hospodinu. - Henoch - to je muž zasvěcený do Božích tajemství. To je význam
jeho jména: zasvěcený.
Pozemským smrtelníkům se totiž každý sedmý den otevírá výhled do dáli.

Poeticky řečeno – snad nám chce vypravěč naznačit, že když má člověk před sebou Hospodina – a nikoli smrt – když je k němu upnutý svým vnitřním zrakem – pak člověk nevidí smrt jako poslední cíl lidského života.

Henoch je pravděpodobně předobraz člověka, který nalézá cíl v Bohu. Je to předobraz člověka, který druhé vysvobodí od smrtelného strachu. Tahle linie, která vedla přes Josefa, Eliáše, Izaiáše - vyvrcholila Ježíšem. Kdo chodí s Bohem, nespatří na konci takové cesty smrt. V příběhu Henochově se objevuje poznání této důvěry. Proto je Henoch rozpoznáván v křesťanské tradici jako předchůdce JK.

Henoch je prvním předobrazem nebo prvním pokusem od začátku Bible vyprostit člověka z viny, vymanit ho z moci smrti. Zvláštní je, že v textu se o Henochovi nedovídáme dál nic, přímo na něj nikdo nenavazuje. Rodokmen vyúsťuje jinak, končí u Noeho.

Genesis 5:24  I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.

25  Ve věku sto osmdesáti sedmi let zplodil Metúšelach Lámecha.

26  Po zplození Lámecha žil Metúšelach sedm set osmdesát dvě léta a zplodil syny a dcery.

27  Všech dnů Metúšelachových bylo devět set šedesát devět let, a umřel.

28  Ve věku sto osmdesáti dvou let zplodil Lámech syna.

29  Dal mu jméno Noe (to je Odpočinutí). Řekl: "Ten nám dá potěšení a odpočinutí od naší práce a od námahy našich rukou, kterou nám přináší země prokletá Hospodinem."

Je to snad další pokus vyrovnat se s údělem zlořečení. Pokus vysvobodit ze zajetí lopotné práce, překonat otročení a bolest života. Noe má být ten, skrze něhož přijde odpočinutí. Smrt zůstává, ale kvalita života pod Boží autoritou se bude měnit k lepšímu. Je to výhled naděje.

Díky Bohu bude otroctví ustupovat. Bude přicházet čas plnosti, důstojnosti, odpočinutí. To je směr, který nakonec vede k JK. Ježíš přece říká:

Matouš 11:29  Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

Také o každém z nás jednou budou moci napsat: a umřel. Jenže - Ježíšova smrt už nebude ortelem, ale stane se výzvou k naději pro každého člověka. Pro každého z nás.

Tento rodokmen na rozdíl od rodokmenu Kainova má tedy naději. Jdeme-li cestou od Šéta přes Enoše a Noeho ke Kristu a (jak říká apoštol: Koloským 2:12  S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých.) spolu s Kristem umíráme, pak věříme a máme naději, že spolu s Kristem vejdeme také do jeho odpočinutí.