První čtení
Genesis 6:5 I viděl Hospodin, jak se na zemi
rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé
chvíli jen zlý.
6 Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se
ve svém srdci.
Druhé čtení
Mt 7,13n
Matouš 7:13 Vejděte těsnou branou; prostorná je
brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí.
14 Těsná je brána a úzká cesta, která vede k
životu, a málokdo ji nalézá.
15 Střezte se lživých proroků, kteří k vám
přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.
Kázání
Od začátku září se zaposloucháváme do Ježíšova kázání na
hoře. Ukazuje se, že věci, které Ježíš říká se na první pohled zdají
nesplnitelné nebo že postrádají vnitřní logiku.
Je to častý způsob, jak Ježíš vyučuje.
Dnes jsme slyšeli Ježíšovo slovo, které se týká
následování.
Jaký je rozdíl mezi úzkou a širokou cestou? Jak chápeme
tento rozdíl v běžném životě?
Široká cesta vede vždy k důležitému cíli.
Úzká, méně významná, nás může zavést kdoví kam a kdoví,
kdo ji vyšlapal.
Široká brána je hlavním vstupem a nejlepší cestou do
centra. Brána je ve městě veledůležitá stavba a proto i v textu důležitým
symbolem. Branou se vchází do města, kde se žije. V bráně se ve starověku
odehrávaly důležité společenské události - soudy, korunovace. Proto také bylo
důležité, kterou branou a kam člověk vchází, do jakého města, kde a jak hodlá
strávit své příští dny.
Do očí bije prostranná brána. Vejde se do ní mnoho lidí -
také prý mnozí vcházejí. Tato brána je prostě na ráně, je víc na očích, je
jaksi samozřejmá. Je normální. Kdo vchází do široké brány, je normální, protože
tak vcházejí mnozí.
To co je normální – ovšem spíše odpovídá tomu, co bychom
mohli nazvat duch doby nebo móda. Duchem doby může být třeba nenávist. Nebo
kariérismus, honba za penězi. Přesvědčení, že jen člověk s ostrými lokty
dosáhne cíle.
V evangeliu následujte varování před falešnými
proroky. Jsou falešní - ale co důležitější - jsou to proroci - byť falešní.
Tváří se jako proroci, vypadají tak - a vedou do záhuby. Nemusí to být nutně
lidé, kteří třeba vyhlašují apokalypsu, protože jim to přináší uznání.
Důležitě se tváří třeba peníze. Stejně tak jméno a
společenské styky a naše renomé, jméno. Ano, můžeme hovořit o tom, že svými
penězi i styky sloužíme dobře, třeba i evangeliu, ale přece je majetek tím
falešným prorokem.
Od Ježíše víme, že nemůžeme sloužit Bohu i majetku
zároveň. Falešným prorokem se může stát ledasco – např. pocit, že na vše si
vystačím sám, že vše zvládnu sám, protože jsem stejně sám. Ježíšova úzká cesta
jeho života, jeho činů – problematizuje naše mnohé představy.
Malá branka může vést i do vykřičené čtvrti nebo někam
mimo střed, do odlehlých končin. To je nebezpečné.
Široká cesta a hlavní brána je bezpečná. Jde tu více
lidí, je tedy více na očích, je pod dohledem. Úzká cesta a malá branka nachystá
člověku leda tak nepříjemná překvapení.
Tu širokou cestu navíc budovalo více lidí, tedy určitě
více hlav, více rozumu. Tato cesta prý tedy musí být jistější, když tu jde
tolik lidí.
A J to staví celé na hlavu. Právě ta stezka, po které jde
jen hrstka lidí, na níž můžeme potkat různé nepříjemnosti, úskalí, nebezpečí –
je právě tou cestou správnou.
Jistota velké cesty je klamná.
Někdo by mohl říci, těsná brána nebo úzká cesta je cesta
mystiků, několika lidí, jimž bylo dáno nahlédnout tajemství Boha.
Ježíš vyprávěl učedníkům příběh o milosrdném Samařanu. On
jediný se stal bližním člověku, kterého zbili zločinci. Ti ostatní, kteří šli
kolem, neměli chuť se tím zbitým člověkem zabývat.
Snadnější, méně namáhavé – je jít dál. Zdá se, že právě
toto je případ širší cesty. Jít dál a věnovat se sám sobě. Třeba proto, abych
rozvinul svou individualitu. Nemám tedy čas zabývat se někým jiným než sebou,
protože času je málo.
Ježíšova - tedy užší cesta je nepříjemná, musím totiž
odložit to, co jsem měl v plánu. Možná nestihnu dojít do obchodu, než
zavřou, možná nestihnu uvařit. Možná nestihnu péči o své tělo. Možná se
neudržím na výnosném místě. Možná budu muset obětovat ze své představy o
budoucnosti. Atd....
Člověk si vytváří spousty představ v každodenním
životě pro to, co má zrovna dělat. Teď udělám toto, po tom bude následovat ono.
Večer dokončím tamto. Představy dokážou postupně přerůst v okovy.
Když nám do našeho vnitřního koloběhu vstoupí nečekanost náhodné
události, jsme rozhození, raději děláme že nevidíme, abychom si nerozhodili
vnitřní řád. Svazuje nás zvyk nebo pohodlnost.
J ale své učedníky motivuje, aby se nenechali uchlácholit
vlastním zvykem nebo představami nebo způsoby obvyklými: (Matouš 10:16 Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky;
buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.). Učedník má být
obezřetný především k sobě samému, aby se nachytal, když bude chtít jít
širokou bránou nebo cestou. Tedy – aby se zastavil a například neminul možnost
stát se druhému bližním.
Tak můžeme J-ovu radu a příkaz chápat naprosto jednoduše
- nemysticky. Nemusíme hledat za těsnou branou nebo úzkou cestou znamení
nějakého speciálního duchovního cvičení pro vyvolené.
Představa těsné brány nebo úzké cesty může v člověku
vyvolávat tíseň.
J navíc neříká, že tato úzká cesta znamená cestu kratší
nebo bez zkoušek, vichřic.
Úzká cesta je cesta, na níž můžeme potkat tíseň, soužení,
pronásledování…. (…) tak to běžně zažívali Ježíšovi následovníci, kteří se
potěšovali tímto slovem evangelia.
Proto také všichni, kteří trpí, kteří jsou
v soužení, kteří jsou pronásledovaní, mohou být ujištěni, že různá příkoří
nemusí vést ke smrti, ale mohou být součástí cesty, která vede k životu. J
věří, že cesta vedoucí k životu je právě tato cesta úzká.
Málokdo má odvahu jít tísnivou, úzkou cestou. Jen málokdo
ji nalezne. Ne možná proto, že by ji nikdy nespatřil, ale proto, že dobrovolně
jde jinudy.
Tato Ježíšova těsná brána a úzká cesta je možná a
otevřená možnost pro všechny. To je
dobrá zpráva. Evangelium.
Cesta k životu je tu pro všechny.
Pro každého z nás.
Není jen pro skupinku vyvolených. Křesťané měli
v různých dobách tendenci vykládat tato místa gnosticky – tzn. pravdu
známe jen my, vy ostatní nejste v pravdě. To je sektářské myšlení.
Ježíš nabízí svou cestu pro všechny. Připravuje poutníky
na to, že to nebude cesta jednoduchá. Podobně jako když vzal učedníky na
lodičku na moře. Nebyla to jednoduchá plavba, dokonce se na Ježíše obořili, jak
to, že si dovoluje odpočívat…
Někdo by totiž mohl říci: přijmi do svého srdce Ježíše a
dobře se ti povede. Budeš šťastný, bohatý, zdravý. Nesmrtelný. Sice chápu
nadšení těch, kteří se snaží druhé lidi v dobré víře nachytat na cestu
Ježíšovu – ale – Ježíš sám připomíná, že jeho cesta, jeho způsob existence –
přináší do života spíš problémy.
Víra tedy není rozhodně berličkou, je spíše výzvou a
inspirací. Umí učinit z člověka potížistu.
Nemůžeme si tedy říct, na Ježíšovu cestu může jen někdo,
kdo je nějak zvlášť obdarovaný.
Někdy se říká: Víra je dar a já ho nemám, nedostal jsem
ho.
Co když ale cesta víry, úzká cesta je tu pro každého a
záleží jen na nás, jestli po ní vykročíme?
Není to cesta k představě, jak vypadá pobožný život.
Je to cesta každodenního hledání Boha, hledání
milosrdenství, hledání lásky, odpuštění. Není to snadná cesta, je to úzká
cesta. Ale vyplatí se, protože podle Ježíšova zaslíbení právě tato cesta vede
k životu plnému. Jistě – můžeme se na ní setkat s požadavkem: milovat
nepřátele, nebo – nenechat se spoutat starostmi. To je riziko podnikání.
Každý člověk po ní může vykročit, nemusí se vymlouvat, že
mu něco k tomu vykročení chybí. Že je příliš mrtvý.
To je osvobodivé. Už nemusím čekat, až mi někdo něco dá.
Už jsme dostali.
Ježíš své učedníky posiluje a ujišťuje: setrvání na
cestě, kterou nabízí On je sice těžší, než cesty jiné, široké. Ale, cesta,
která se může zdát zpočátku těžší, nakonec vede k životu.
Nakonec - když půjdeme tou těžší - Ježíšovou cestou,
můžeme myslet na to, že nám jde po boku sám JK.
Toto uvědomění je už vlastně i tou mystickou rovinou.
Modlitba
Pane, prosíme, ukazuj nám cestu života,
a dej sílu, abychom po ní šli s odvahou,
abychom byli obezřetní.
Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat