neděle 29. září 2019

Vysvoboď nás z jednoty?


První čtení
Lukáš 16:19  Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval.
20  U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,
21  a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy.
22  I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben.
23  A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara.
24  Tu zvolal: `Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.´
25  Abraham řekl: `Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš.
26  A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.´
27  Řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu,
28  neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.´
29  Ale Abraham mu odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!´
30  On řekl: `Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.´
31  Řekl mu: `Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.´"
  
Píseň
   627 Má duše Boha velebí

Druhé čtení

Genesis 11:1  Celá země byla jednotná v řeči i v činech.
2  Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam.
3  Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme." Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny.
4  Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi."
5  I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali.
6  Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést.
7  Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli."
8  I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.
9  Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.



Kázání
Hospodin daroval lidem život, skrze Noeho nechal lidi nalézt milost. V tom je evangelium: uprostřed našeho světa, který se jeví být často více zlý než dobrý, lze nalézt milost. Noe je svědkem, prorokem této milosti.
Hospodin uzavřel s člověkem smlouvu,
Genesis 9:11  Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi."
Hospodin už nedopustí znovu celkovou zkázu země. Pravděpodobně to ale neznamená, že by člověk nemohl zemi zničit. Tato smlouva je závazkem Hospodina, člověk má dodržovat desatero, jednat podle Božího zákona. Žádná potopa už nezničí celý svět, stvoření bude trvat. Smlouva zní jako nabídka, jako dar člověku.
Smlouva nevznikne lidskou zásluhou. Člověk ji ale má respektovat a dodržovat. Jestli si sami nezničíme tento svět je otázka stále otevřená – čím víc toho víme, tím křehčí naše pozice je.
Dnes, ještě pořád se objevuje duha, znamení tohoto Božího milosrdenství, ještě stále můžeme žít z Božího milosrdenství.

Noeho rodina je u zrodu celého lidstva v době po potopě. Dnes jsme četli rodopis synů Noeho, tedy příběh jeho synů. Tato rodina tvoří celý známý svět tehdejších lidí, všechny národy, které člověk mohl nalézt v oblasti Středozemního moře a Předního Východu.
Celý svět se všemi lidmi i se všemi pohany je tu z Boží milosti. Díky Hospodinu, který zachránil Noeho s rodinou.
Je to úžasná zpráva. Všichni jsme příbuzní. Všechny národy, všechny rasy, všichni lidé, bílí, černí, barevní – tvoří jednu velkou rodinu.
Bible tedy popisuje rodopis tedy popis toho, co je pro jednotlivé zástupce lidstva typické a také popis toho, kam jednotlivé příběhy směřují. Co z nich vzejde. Bible se ptá, zda uprostřed rodiny člověka vzejde někdo, kdo se podobně jako Noe bude ptát po Hospodinu, kdo bude hledat milost.

My už dnes nejsme schopni rozklíčovat všechna jména, přiřadit jim jednotlivé národy, možná jednotlivé náboženství, které zastupovaly. Potomci Šémovi jsou jasní, jejich rod vede k Abrahamovi a k lidu smlouvy.
Někteří teologové říkají, že jméno Jáfet znamená krásný nebo bloudící a zastupuje náboženství panteistická, všelijaká indická náboženství apod. Potomci Jáfetovi jsou Bohu Izraele blízcí, protože Jáfet byl na straně Šémově.
Synové Chámovi naproti tomu zastupují směry a typy myšlení Bohu Izraele naprosto nepřátelské. Jsou to náboženství egyptská, babylonská, kananejská, pelištejská – zkrátka všechna, proti nimž je psán celý SZ. Tato náboženství vedou k zotročení člověka.
Náboženství tam utlačuje člověka ruku v ruce s vládnoucí mocí. To všechno jsou potomci Chámovi.
V rodopisu zabírají nejvíc místa. Jsou to národy, s nimiž se Izrael setkal jako s utlačovateli. Národy, které se honosí zbraněmi, silou armády, budují velké říše. Uprostřed těchto říší se slaví spíše moc panovníka, moc říše, než milosrdenství a spravedlnost.
Jedno jméno je důležité – Nimrod, zakladatel Babylona. Nepřemožitelný lovec okolních národů, přemožitel Izraele, který táhne od východu, tedy z míst, kam byl člověk vyhnán z ráje. Ten příběh je také podobenstvím o hledání ráje. Nepřemožitelní táhnou na západ, aby pro sebe našli ráj. Pobijí vše, co jim přijde do cesty. Přijdou do země Šineár – jiný název pro babylonskou říši.
Nesmíme zapomenout, že příběh o stvoření si vyprávěli Izraelci v babylonském zajetí, tedy uprostřed právě této říše, která zničila na své cestě za štěstím Jeruzalém. Izraelci žili obklopeni těmito nepřáteli, touto okupační mocností.
Příběh o stvoření vrcholící zprávou o babylonské věži je tedy také politicky namířenou kritikou proti vládnoucímu režimu.
Izraelci byli nuceni žít mezi zikuraty, mohutnými znameními spojenectví trůnu a oltáře této neporazitelné říše. Říše, která hlásala, že tu bude na věčné časy. Obyvatelstvu se tvrdilo, že dosahují nebes a moc babylonských kněží a panovníků je nekonečná.
Lidstvo sloužících národů pod babylonskou nadvládou bylo jednotné. Bible interpretuje tuto jednotu jako Jednotu zpupnosti. Je to jednota prosazovaná z jednoho centra, jednoho trůnu, jednota vykonavatelů rozkazů oddaných svému vůdci.
Pozor, je to ale také jednota ovládaných poddaných, kteří se podílejí ze strachu na obecném zlu.
Zpečetit tento vývoj měla věž, symbol věčné jednoty člověka o božstva, symbol věčné vlády babylonské říše. Izrael vyznává víru, že Hospodin je nad nebesy. To je důležité vyznání. Proto žádná lidská věž nemůže dosáhnout jeho výšin. Hospodin si nepodává ruce s pyšnými lidskými vládci a pyšnými veleříšemi. A tak, když se chce podívat na ten památník lidské zvůle, musí se snížit, sestoupit, sebrat se a jít dolů, protože z jeho výšiny ta lidská pýcha není vidět.
Když si Izraelci vyprávěli tenhle příběh, smáli se babylonským vládcům a bohům. Povídali si o tom, jak Hospodin musí sejít až bůhvíkam, do jaké periferie, aby se podíval na tu „velikou“ věc, co tito lidé, tito utlačovatelé - budují.
A Bůh viděl všechny oběti lidské touhy po bohorovnosti, po jednotě jazyka a myšlení ve jménu národa a obrany a války. Viděl tu všechnu zpupnost a zmátl jim řeč. Protože Bůh nechce takhle jednotné lidstvo. Všude tam, kde si lidé myslí, že už mají pravdu v hrsti, že na to kápli, že mají pravdu pevně v rukou, do všech těchto míst vnáší Hospodin milosrdný zmatek.
Bůh chce lidstvo vysvobodit z jednoty, kterou lidé vedou zlým směrem. Hospodin dal prostor pluralitě, dialogu, mnohosti, různosti názorů, pestrosti. Jinými slovy, je mnoho cest k Bohu. Je větší šance, že někde bude trochu lépe, bezpečněji.
Když mi někdy lidé říkají, že jim vadí, kolik je různých církví a že to je pro ně důkaz, že nikdo nemá pravdu, tudíž není potřeba se křesťanstvím zabývat, tak si vždycky vzpomenu na příběh o babylonské věži. Vzpomenu si jak kdysi byla církev jednotná a jak utlačovala slabé, jak tvořila jednotu s trůnem. A uleví se mi, že žijeme v době rozdorbenosti a pestrosti různých vyznání.

Příběh o rodopisu synů Noemových končí tedy popisem směřování různých národů v tomto světě. Další příběh se už bude soustředit na jediný rod, který vzejde z Abrahama. Abraham nebude sledovat vlastní cíle, ale půjde za zvláštním Božím pozváním. Nebude mít často kde hlavu složit, pozná ale Hospodinovu lásku a blízkost.
Tato cesta mnohem později bude oslavena činy toho, který sestoupí doprostřed lidské bídy, aby nalezl zoufalé a opuštěné a přinesl jim záchranu. Bude zvěstovat naději, že Bůh je s námi.

Modlitba
Hospodine, jsi s námi, když bychom tě hledali kdesi daleko, vnášíš požehnaný zmatek, když chceme všechno pevně držet v ruce. Svým Duchem tvoř víru, která se drží tvého cíle pro člověka - a vděčně následuje tvého poníženého Syna. Amen.

Žádné komentáře:

Okomentovat