První čtení
Lukáš
16:19 Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den
skvěle hodoval.
20
U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,
21
a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce
přibíhali psi a olizovali jeho vředy.
22
I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč
a byl pohřben.
23
A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho
Lazara.
24
Tu zvolal: `Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí
aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.´
25
Abraham řekl: `Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za
tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš.
26
A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby
chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.´
27
Řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu,
28
neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa
muk.´
29
Ale Abraham mu odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!´
30
On řekl: `Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých,
budou činit pokání.´
31
Řekl mu: `Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani
kdyby někdo vstal z mrtvých.´"
Píseň
627 Má duše
Boha velebí
Druhé čtení
Genesis
11:1 Celá země byla jednotná v řeči i v činech.
2
Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam.
3
Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je
vypalme." Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny.
4
Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v
nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi."
5
I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští
budovali.
6
Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč.
A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co
si usmyslí provést.
7
Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli."
8
I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.
9
Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl
řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.
Kázání
Hospodin daroval lidem život,
skrze Noeho nechal lidi nalézt milost. V tom je evangelium: uprostřed
našeho světa, který se jeví být často více zlý než dobrý, lze nalézt milost.
Noe je svědkem, prorokem této milosti.
Hospodin uzavřel s člověkem
smlouvu,
Genesis 9:11 Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude
vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by
zahladila zemi."
Hospodin už nedopustí znovu
celkovou zkázu země. Pravděpodobně to ale neznamená, že by člověk nemohl zemi
zničit. Tato smlouva je závazkem Hospodina, člověk má dodržovat desatero,
jednat podle Božího zákona. Žádná potopa už nezničí celý svět, stvoření bude
trvat. Smlouva zní jako nabídka, jako dar člověku.
Smlouva nevznikne lidskou
zásluhou. Člověk ji ale má respektovat a dodržovat. Jestli si sami nezničíme
tento svět je otázka stále otevřená – čím víc toho víme, tím křehčí naše pozice
je.
Dnes, ještě pořád se objevuje
duha, znamení tohoto Božího milosrdenství, ještě stále můžeme žít z Božího
milosrdenství.
Noeho rodina je u zrodu celého
lidstva v době po potopě. Dnes jsme četli rodopis synů Noeho, tedy příběh
jeho synů. Tato rodina tvoří celý známý svět tehdejších lidí, všechny národy,
které člověk mohl nalézt v oblasti Středozemního moře a Předního Východu.
Celý svět se všemi lidmi i se
všemi pohany je tu z Boží milosti. Díky Hospodinu, který zachránil Noeho
s rodinou.
Je to úžasná zpráva. Všichni jsme
příbuzní. Všechny národy, všechny rasy, všichni lidé, bílí, černí, barevní –
tvoří jednu velkou rodinu.
Bible tedy popisuje rodopis tedy
popis toho, co je pro jednotlivé zástupce lidstva typické a také popis toho,
kam jednotlivé příběhy směřují. Co z nich vzejde. Bible se ptá, zda
uprostřed rodiny člověka vzejde někdo, kdo se podobně jako Noe bude ptát po Hospodinu,
kdo bude hledat milost.
My už dnes nejsme schopni
rozklíčovat všechna jména, přiřadit jim jednotlivé národy, možná jednotlivé
náboženství, které zastupovaly. Potomci Šémovi jsou jasní, jejich rod vede
k Abrahamovi a k lidu smlouvy.
Někteří teologové říkají, že
jméno Jáfet znamená krásný nebo bloudící a zastupuje náboženství panteistická,
všelijaká indická náboženství apod. Potomci Jáfetovi jsou Bohu Izraele blízcí,
protože Jáfet byl na straně Šémově.
Synové Chámovi naproti tomu
zastupují směry a typy myšlení Bohu Izraele naprosto nepřátelské. Jsou to
náboženství egyptská, babylonská, kananejská, pelištejská – zkrátka všechna,
proti nimž je psán celý SZ. Tato náboženství vedou k zotročení člověka.
Náboženství tam utlačuje člověka
ruku v ruce s vládnoucí mocí. To všechno jsou potomci Chámovi.
V rodopisu zabírají nejvíc
místa. Jsou to národy, s nimiž se Izrael setkal jako s utlačovateli.
Národy, které se honosí zbraněmi, silou armády, budují velké říše. Uprostřed
těchto říší se slaví spíše moc panovníka, moc říše, než milosrdenství a
spravedlnost.
Jedno jméno je důležité – Nimrod,
zakladatel Babylona. Nepřemožitelný lovec okolních národů, přemožitel Izraele,
který táhne od východu, tedy z míst, kam byl člověk vyhnán z ráje.
Ten příběh je také podobenstvím o hledání ráje. Nepřemožitelní táhnou na západ,
aby pro sebe našli ráj. Pobijí vše, co jim přijde do cesty. Přijdou do země
Šineár – jiný název pro babylonskou říši.
Nesmíme zapomenout, že příběh o
stvoření si vyprávěli Izraelci v babylonském zajetí, tedy uprostřed právě této
říše, která zničila na své cestě za štěstím Jeruzalém. Izraelci žili obklopeni
těmito nepřáteli, touto okupační mocností.
Příběh o stvoření vrcholící
zprávou o babylonské věži je tedy také politicky namířenou kritikou proti
vládnoucímu režimu.
Izraelci byli nuceni žít mezi
zikuraty, mohutnými znameními spojenectví trůnu a oltáře této neporazitelné
říše. Říše, která hlásala, že tu bude na věčné časy. Obyvatelstvu se tvrdilo,
že dosahují nebes a moc babylonských kněží a panovníků je nekonečná.
Lidstvo sloužících národů pod
babylonskou nadvládou bylo jednotné. Bible interpretuje tuto jednotu jako
Jednotu zpupnosti. Je to jednota prosazovaná z jednoho centra, jednoho
trůnu, jednota vykonavatelů rozkazů oddaných svému vůdci.
Pozor, je to ale také jednota ovládaných
poddaných, kteří se podílejí ze strachu na obecném zlu.
Zpečetit tento vývoj měla věž,
symbol věčné jednoty člověka o božstva, symbol věčné vlády babylonské říše. Izrael
vyznává víru, že Hospodin je nad nebesy. To je důležité vyznání. Proto žádná
lidská věž nemůže dosáhnout jeho výšin. Hospodin si nepodává ruce
s pyšnými lidskými vládci a pyšnými veleříšemi. A tak, když se chce
podívat na ten památník lidské zvůle, musí se snížit, sestoupit, sebrat se a
jít dolů, protože z jeho výšiny ta lidská pýcha není vidět.
Když si Izraelci vyprávěli tenhle
příběh, smáli se babylonským vládcům a bohům. Povídali si o tom, jak Hospodin
musí sejít až bůhvíkam, do jaké periferie, aby se podíval na tu „velikou“ věc,
co tito lidé, tito utlačovatelé - budují.
A Bůh viděl všechny oběti lidské
touhy po bohorovnosti, po jednotě jazyka a myšlení ve jménu národa a obrany a
války. Viděl tu všechnu zpupnost a zmátl jim řeč. Protože Bůh nechce takhle
jednotné lidstvo. Všude tam, kde si lidé myslí, že už mají pravdu v hrsti,
že na to kápli, že mají pravdu pevně v rukou, do všech těchto míst vnáší
Hospodin milosrdný zmatek.
Bůh chce lidstvo vysvobodit
z jednoty, kterou lidé vedou zlým směrem. Hospodin dal prostor pluralitě,
dialogu, mnohosti, různosti názorů, pestrosti. Jinými slovy, je mnoho cest
k Bohu. Je větší šance, že někde bude trochu lépe, bezpečněji.
Když mi někdy lidé říkají, že jim
vadí, kolik je různých církví a že to je pro ně důkaz, že nikdo nemá pravdu,
tudíž není potřeba se křesťanstvím zabývat, tak si vždycky vzpomenu na příběh o
babylonské věži. Vzpomenu si jak kdysi byla církev jednotná a jak utlačovala
slabé, jak tvořila jednotu s trůnem. A uleví se mi, že žijeme v době
rozdorbenosti a pestrosti různých vyznání.
Příběh o rodopisu synů Noemových
končí tedy popisem směřování různých národů v tomto světě. Další příběh se
už bude soustředit na jediný rod, který vzejde z Abrahama. Abraham nebude
sledovat vlastní cíle, ale půjde za zvláštním Božím pozváním. Nebude mít často
kde hlavu složit, pozná ale Hospodinovu lásku a blízkost.
Tato cesta mnohem později bude
oslavena činy toho, který sestoupí doprostřed lidské bídy, aby nalezl zoufalé a
opuštěné a přinesl jim záchranu. Bude zvěstovat naději, že Bůh je s námi.
Modlitba
Hospodine, jsi s námi, když bychom tě hledali kdesi daleko, vnášíš požehnaný zmatek, když
chceme všechno pevně držet v ruce. Svým Duchem tvoř víru, která se drží tvého
cíle pro člověka - a vděčně následuje tvého poníženého Syna. Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat