medová láska

První čtení

Marek 1:21  Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil.

22  I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.

23  V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl:

24  "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží."

25  Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!"

26  Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel.

27  Všichni užasli a jeden druhého se ptali: "Co to je? Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho."

28  A pověst o něm se rychle rozšířila po celé galilejské krajině.

Druhé čtení

Soudců 14:1  Samson sestoupil do Timnaty a spatřil v Timnatě ženu z pelištejských dcer.

2  Když se vrátil, sdělil svému otci a matce: "V Timnatě jsem spatřil ženu z pelištejských dcer. Nuže, vezměte mi ji za ženu!"

3  Ale otec s matkou mu bránili: "Což není žádná mezi dcerami tvých bratří a všeho mého lidu, že si jdeš pro ženu mezi pelištejské neobřezance?" Samson však svému otci odpověděl: "Vezmi pro mne tuto, protože to je v mých očích ta pravá!"

4  Otec s matkou netušili, že je to od Hospodina, že hledá záminku proti Pelištejcům; toho času totiž vládli nad Izraelem Pelištejci.

5  I sestoupil Samson s otcem a matkou do Timnaty. Když přišli k timnatským vinicím, vyskočil náhle proti němu řvoucí mladý lev.

6  Tu se ho zmocnil duch Hospodinův, že jej holýma rukama roztrhl jako kůzle. Otci ani matce nepověděl, co udělal.

7  Pak sestoupil dolů, aby se domluvil s tou ženou; v Samsonových očích to byla ta pravá.

8  Když opět za čas šel, aby si ji vzal, odbočil podívat se na zabitého lva. A hle, ve lví zdechlině bylo včelstvo a med.

9  Nabral si jej do hrsti a cestou jej jedl. Zašel k otci a matce a dal i jim, aby jedli; ale nepověděl jim, že med vybral ze lví zdechliny.

10  I sestoupil jeho otec k té ženě a Samson tam uspořádal hostinu, jak to mládenci dělávali.

11  Jakmile ho uviděli, vybrali třicet družbů, aby byli s ním.

12  Samson jim řekl: "Chci vám dát hádanku. Jestli mi ji dokážete za sedm dní hostiny rozluštit a uhodnete její smysl, dám vám třicet košil a třicatery sváteční šaty.

13  Jestli mi ji však nebudete moci rozluštit, dáte vy mně třicet košil a třicatery sváteční šaty." Souhlasili s ním: "Dej nám svou hádanku, ať si ji poslechneme."

14  Řekl jim tedy: "Ze žrouta vyšel pokrm, ze siláka vyšla sladkost."

15  Po tři dny nebyli s to hádanku rozluštit. Sedmého dne navedli Samsonovu ženu: "Přemluv svého muže, ať nám hádanku prozradí! Jinak tě i s domem tvého otce upálíme. To jste nás sem pozvali, abyste nás obrali?"

16  I vyčítala ta žena s pláčem Samsonovi: "Chováš vůči mně jenom nenávist, nemáš mě rád! Dals hádanku synům mého lidu a neprozradil jsi mi ji." Odpověděl jí: "Ani svému otci a své matce jsem ji neprozradil, a tobě bych ji měl prozradit?"

17  Ale ona na něj s pláčem naléhala po celých sedm dní hostiny, že jí to sedmého dne prozradil. Tolik ho obtěžovala. A ona prozradila hádanku synům svého lidu.

18  Sedmého dne, ještě před západem slunce, mu řekli mužové města: "Co je sladší než med, co je silnější než lev?" Odpověděl jim: "Kdybyste neorali mou jalovicí, moji hádanku byste neuhodli."

19  Tu se ho zmocnil duch Hospodinův, sestoupil do Aškalónu a pobil tam třicet mužů. Pobral jim jejich výstroj a dal sváteční šaty těm, kdo rozluštili hádanku. S planoucím hněvem se pak vrátil do otcovského domu.

Kázání

Minule jsme začali naslouchat příběhu o Samsonovi. Viděli jsme, že obsahuje řadu podobností s životem a posláním JK.

Samson se narodil zázračným způsobem. Jeho narození zvěstoval posel Boží. Rodiče nevěřili, že by mohla přijít změna – ať už do jejich života, tak i do života celého národa. Dozvěděli jsme se, že jméno Samsonova otce Manoach, znamená: Na odpočinku. Izrael totiž sužují zlí Pelištejci. Lidé si zvykli na otroctví. Podlehli rezignaci, duchovní smrti.

Do této situace vešlo k Manoachově ženě Hospodinovo slovo, které znělo: porodíš syna a ten vysvobodí Izrael. Izrael je jako neplodná žena, ztratil víru. Samson má být ten, který vysvobodí mnohé, má být oddán jako Nazír cele Bohu. Jednou Ježíš bude zván po příkladu Samsonově Nazorejský. Také on bude celou svou duší, myslí a tělem oddán Bohu.

Samson znamená Sluníčko. Silný a svobodný jako Slunce je ten, kdo miluje Hospodina (Sd 5, 31).

Oddíl, který jsme slyšeli dnes tento Samsonův program nabourává. Tváří v tvář způsobům, kterými se Samson předváděl se ptáme, co to má být za vysvoboditele?

Samsonovo jednání se nám nelíbí, zdá se, že Samson jedná jako rozmazlený fracek, který si navíc ujíždí na pelištejkách – místo, aby se mu líbily izraelské ženy, ale vůbec – vždyť on je zaslíben Bohu, nemá co koukat po ženách.

Samsonovy činy se obvykle vykládají jako činy toho, který spíše selhával.

Jenže – když lidé psali NZ, všimli si řadu podobností s Ježíšem, není náhoda, že při líčení Ježíšova narození, života i smrti je řada odvolávek na Samsona.

Můžeme se pokusit tedy i my nalézt na tom Samsonově příběhu něco víc, než jen neukázněnost.

Navíc – je celkem provokující, že sami rodiče se posla Božího ptali, jak mají Samsona vychovávat a ten je uzemnil. Mají se věnovat sobě a Samsona nechat být.

A pak se v příběhu příliš často opakuje, že to byl Boží duch, který Samsona posedl, když vykonal nějaký mocný čin. Tzn., že ti, kteří příběh tradovali – nepovažovali Samsona za rozmazleného fracka, ale za pozitivního hrdinu, který svými činy něco důležitého zvěstoval. Demonstroval. Jeho činy, jeho demonstrace – se dotýkaly svobody.

V té základní provokativnosti příběhu je nakonec také podobnost s Ježíšem, protože lidé se tváří v tvář Ježíšovým činům a slovům ptali – když viděli jak Ježíš jí s celníky a prostitutkami a porušuje sobotu – co to má znamenat?

Ježíš je Samsonovi podobný víc, než se nám líbí (než jsme ochotni připustit).

Opět důležitá technická poznámka: příběh o Samsonovi prý byl literárně ustaven, když byli synové Izraele v babylonském zajetí a jeho úkolem bylo inspirovat lidi k naději, že má smysl věřit ve spravedlnost a svobodu.

Pelištejci se totiž velmi podobali babyloňanům a vůbec všem, kteří se rozhodli zotročovat druhé. Důležitý úkol příběhu bylo ukázat, naplno zjevit – jaké podstaty tahle zotročující nadvláda je.

Asi bychom nechtěli být v kůži rodičů Samsona. Manoach musel trnout, co zas jeho syn provede. Chodil si do pelištejských měst, chodil po vinicích, dotkl se mršiny, pil víno, dokonce se nebál kamarádit se s tamními ženami. Samé věci, které nazír nesmí. K tomu, že by ho ponoukal Bůh? Divné.

Jak jsme připomněli, i o Ježíšovi se občas říkalo, že se asi pomátl nebo je posedlý.

Ono se tím prostě chce říci – podívejte, jak se chová divně, kdyby byl skutečně mesiášem, choval by se jinak. Kdyby měl být Samson tím, kdo zvěstuje svobodu, musel by se chovat jinak.

Zkusme ale vzít ten příběh vážně a připustit, že Samsonovy činy opravdu vycházejí z Božího popudu. Připusťme, že Bůh skrze Samsona provokuje – jak Pelištejce, tak Izrael. Pelištejce drzostí a odvahou, Izrael porušováním různých předpisů o jídle a o tom co se smí a nesmí. Vzorec je tedy podobný jako v případě jednání Ježíšově. Kolikrát byl Ježíš kritizován za to, že nedodržuje sobotu apod?

Proč? Možná si máme připomenout, že víra v Hospodina je víc než dodržování náboženských pravidel a úzkostné lpění na tradici a zvyku.

Boha nám tento příběh představuje jako toho, kdo miluje svobodu a v tomto světě působí jeho činy někdy jako anarchistické.

Samson se uprostřed zmaru a nesvobody chová jako naprosto svobodný člověk. Podobně se jednou bude chovat Ježíš, všude kolem něj se díky jeho vnitřní svobodě bude šířit vůně BK.

Jeho vnitřní svoboda se odvíjí od poslušnosti Bohu, ne poslušnosti člověku.

Do Timnaty, města okupovaného Pelištejci přichází Samson za denního světla, aby byl všem na očích. Je to demonstrace svobody.

Najde si tam pelištejskou dívku. Tu si chce vzít, vede k ní druhý den své rodiče. Samson dorazil o mnoho dřív než rodiče k branám města, kde byl vinohrad. Nazír by neměl na vinici ani vkročit. Tu Samsona napadl lev a Samson ho holýma rukama zabil. Nikomu o tom neřekl. V té době se věřilo, že mršiny plodí včely. A ty zas nosí med. Med je jeden ze znaků země zaslíbené. Jeho čin je tedy znamení, že země zaslíbená není sen, že současné otroctví není napořád. Za touto demonstrací (za tímto podobenstvím o zabití silného lva) stojí vyznání: Bůh Izraele vysvobodí.

Za týden má být svatba.

Cestou Samson zjistí, že v mršině lva je skutečně med, nabral ho a dal okusit rodičům. Mohli okusit země zaslíbené. Právě takto posilněni šli na svatbu. Z příběhu není jisté, jestli svatba proběhne. Samson pořádá hostinu (milovník pitek a hostin).

Z hodokvasu vzejde hádanka. Samson se vsadí s Pelištejci, že nerozluští jeho slova. Pelištejci nejsou schopni Samsonovu hádanku vyluštit. Dozvídáme se tak, že okupanti jsou na Samsona krátcí i rozumem.

Nyní přichází demonstrace toho, jak jednají okupanti. Možná ji mají slyšet všichni ti, kteří se chlácholí zvykem, že přece není tak zle, že nemá smysl usilovat o spravedlnost a svobodu. Lidi v otroctví časo totiž zakrývají oči před skutečným stavem věcí – jednak, aby to vydrželi a jednak jim to potom nepřijde tak zlé. Psychologie zotročeného člověka funguje zvláštně, někdy ho dovede dokonce do situace, že ještě rád líbe svému pánovi holinky.

Pelištejci nejsou schopni uhodnout, nic si z toho však nedělají, jednají tak jak to okupanti umí ve všech dobách. Vyhrožují budoucí Samsonově ženě, že vypálí její dům s ní i s otcem. Bohem Pelištejců jsou peníze a moc. Pro peníze neváhají vraždit vlastní lidi. Nezáleží jim tedy ani na vlastním rodu – i když možná někteří z nich mají plná ústa slov o národu.

Žena je zoufalá, chápeme ji. Prosí Samsona, aby jí řekl řešení hádanky. Nakonec Samson povolí. Pelištejci se smějí.

18  Sedmého dne, ještě před západem slunce, mu řekli mužové města: "Co je sladší než med, co je silnější než lev?" Odpověděl jim: "Kdybyste neorali mou jalovicí, moji hádanku byste neuhodli."

Jejich odpověď je zároveň další hádanka. Sladší než med, silnější než lev – je přece Slovo Hospodinovo a v mystické rovině s ním spojená - láska. V té jejich odpovědi je odkaz na Hospodina i Samsonovu ženu.

A je v ní také odkaz na to, že utlačovatelé mohou pošpinit všechno – víru v samotného Boha i lásku. Jinými slovy říkají – můžete si svého Boha strčit někam. My jsme silnější.

Vidíme – je to opět demonstrace – plné vyjevení toho – co jsou Pelištejci zač. Demonstrace toho, co se děje v člověku, nenávidí-li jeden druhého.

Pelištejci dali Božímu lidu odpověď na to, kdo jsou a co udělají s otroky. Mohou zadupat do země i to, co je nejkrásnější a nejhlubší, to co je nejvyšším darem od Hospodina, tedy lásku.

Vidíme, že i ten dnešní příběh o Samsonovi se dotýká nejhlubších věcí člověka – podobně jako Ježíšův příběh. Není to tedy banalita popisující rozmazleného fracka.

Skrze kulisy toho příběhu dostáváme my sami otázku: Je Slovo Boží nebo láska Boží něco, co my lidé můžeme zesměšnit a zneužít?

Odpověď je dvojí. Ano, můžeme, lidé si to nechali líbit. V takovém stavu je společnost Izraele. Je nemocná. I Ježíš mluví o tom, že je lékař, který přichází uzdravovat nemocnou společnost. Svými činy nechá nemoc společnosti vyjít na světlo. Vidíme zde zase spojnici se Samsonem.

Samsonova odpověď je ale druhou odpovědí. Je zástupně odpovědí Boha lidem, kteří touží po napravení křivd a napravení spáchaných nespravedlností, tedy – kteří touží, aby se slovo Hospodinovo dostalo ke slovu.

Samsonova odpověď je podobná Ježíšově odpovědi posedlému. Démona je třeba vyhnat.

A děje se to skrze Boží vůli, Boží čin. Vysvobozuje Bůh, ne člověk.

Do Samsona vstoupí Hospodinův duch,  vždyť záchrana je v rukou Božích, ne lidských. Samson jde a pobije 30 Pelištejců v Aškalonu a jejich šaty odevzdá těm, kteří hádanku rozluštili.

Aškalon bylo významným Pelištejským městem, šaty byly velice drahé, tzn. těch 30 mrtvých bylo součástí pelištejské honorace.

Jejich zabití bylo symbolické, byl to vzkaz jak zotročeným, tak otrokářům. Tento vzkaz měl podobné vyznění jako atentát na Reinharda Heydricha.

Těch 30 mrtvých je důsledek zlého jednání Pelištejců, není to msta, je to nastolení spravedlnosti uprostřed temnoty.

  

(Připomněli jsme již několikrát, že si můžeme představit utlačovatele jako draka, kterého je třeba zabít, aby byla zachráněná bezbranná princezna. Tak padl egyptský farao i se svým prvorozeným synem, tak umírá těch 30 pelištejských mužů, kteří tím, že vlastnili drahé šaty patřili k honoraci, tedy k jakési šlechtě, k těm, co vedli proces zotročení Izraelců.

Lidi je vnímali podobně jako faraona, byli to démoni, kteří se musí odstranit, aby mohla zavládnout spravedlnost.)

Ti, kteří příběh slyšeli, mohli doufat, že přece jen se dočkají spravedlnosti a že toto doufání má smysl.

Také slyšeli, že duch Hospodinův je duchem naděje a vysvobození. Že to není duch strachu a rezignace.

Samson svým činem připomněl, že když Duch Boží zavěje, vstane z mrtvých naděje.

Démoni jsou vyhnáni, na obzoru se ukazuje uzdravení.

Lidi v okovech slyšeli zvěst o vysvobození. Slyšeli evangelium.

Modlitba

Děkujeme Pane za to, že smíme doufat ve tvou záchranu i v dobách zlých. Prosíme, zachovej nám citlivost pro lásku, pravdu a spravedlnost, abychom byli světlem uprostřed světa, v němž žijeme. Skrze JK…