Vyjdi!

První čtení

Matouš 9:9  Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním.

10  Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky.

11  Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?"

12  On to uslyšel a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.

13  Jděte a učte se, co to je: `Milosrdenství chci, a ne oběť´. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."

Druhé čtení

Genesis 8:15  I promluvil Bůh k Noemu:

16  "Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.

17  Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí."

18  Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.

19  Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.

20  Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.

21  I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: "Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.

22  Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země."

Kázání

Nastala chvíle kdy měl Noe opustit archu.

Vlastně se bychom se mohli divit, že Noe z korábu vyšel ven. Venku dřív přece bylo tolik zla, že způsobilo kolaps. Ekologickou katastrofu. Loď byla bezpečná. Bůh připravil pro Noeho obydlí, které bylo chráněno proti zlu tam venku.

Sice možná všem při dlouhých měsících, kdy se nic nedělo a nezbývalo jim než věřit, že jednou vody opadnou – tekly nervy, ale teď, když má nastat odchod z archy...

Možná se mu skutečně nechtělo. Možná proto slyšíme z Božích úst, jednoznačný pokyn:

Genesis 8:16  "Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.

Slyšíme zde ozvěnu dalších Božích zavolání na lidi: vyjdi z Uru Kaldejského (Abram); vyjděte z Egypta; Pojď za mnou!

Vyjdi z lodi, učiň exodus do země, kterou jsem ti připravil. Tato výzva se bude mnohokrát opakovat i v životech jednotlivců, kteří uslyší zavolání víry.

Cesta do neznáma (ven z bezpečí chrámu –a  přesto s Božím slovem v zádech) – jen ve spolehnutí na Boží slovo – to je biblická verze naděje. Znovu se nám dnes s naléhavostí připomíná. I tváří v tvář nezajištěnosti našeho dnešního světa, protože nikdo z nás neví co se stane zítra. Mnoho z nás se bojí budoucnosti. Ptáme se – jak to bude...

Noe má opustit loď, která mu zachránila život. Minule jsme připomněli, že příběh o tom, jak se Noe opil, s prožitkem na vodách zmaru nějak souvisí. Apokryfní vyprávění to připomínají. Čekání na záchranu bylo nekonečné. Trpělivost člověka musí být napnutá na hraně možností. NZ vyprávění o pobytu učedníků na lodi to připomínají. I když jsou s Ježíšem, jsou vystrašení, vystresovaní, bojí se.

Také víme o tom, že překoná-li člověk krizi, teprve v té chvíli když z něj spadne stres a napětí, teprve v té chvíli se zhroutí.

Mnoha lidem by se tedy z lodi nechtělo. Když má najednou přijít změna, bojíme se jí.

Možná, že Noe loď opustit nechtěl. Vždyť tato loď znamenala bezpečí a po bezpečí všichni toužíme.

Proto zní Boží slovo tak jasně a jednoznačně.

Vyjdi z bezpečí chrámové schrány, říká Bůh. Vyjdi k novému začátku jako člověk víry.

Nevracej se k tomu, co už jsi o Bohu poznal a na cestě víry prožil.

Směřuj dál - k novým obzorům, k novým výzvám, které jsou před tebou. Neboj se činit riskantní kroky, vstupovat na neprozkoumanou, a zatím cizí půdu.

I člověk v pokročilejším věku je Bohem zván poznávat nové a neznámé, neprobádané – všechno to, co Bůh připravil.

Není snadné vykročit ven, přesto možná právě v tom spočívá základ našeho lidství zakotveného v Bohu. Člověk se stává plnohodnotnou bytostí, když se s odvahou a důvěrou vydává tam, kam ho posílá Bůh skrze své slovo.

Člověk si nemá na zemi hledat zabezpečený trvalý domov, má být pořád na cestě.

Církev bývá zobrazována ne náhodou jako loď. Loď s Ježíšem na palubě, plující v rozbouřených vodách tohoto světa, plného nástrah.

Opustit loď může v tomto významu znamenat i výzvu: opusť zázemí církve. Jaký by to mělo smysl? Znamená to opustit církev?

Loď přepravuje odněkud někam. Církev jako loď je církev putující, církev plující na vlnách tohoto světa.

Neklesne loď má v plen - Zpíváme.

Cíl můžeme chápat jako věčnost. Loď s Ježíšem pluje do věčnosti.

Noe má začít znova, má svou záchranu zužitkovat. Podobně - jako člověk, který je zachráněn Ježíšem. Stává se někým jiným, nechává v sobě růst Krista.

Vyjdi z korábu - tedy může znamenat – nebuď věřící sám pro sebe, ale žij svou víru uprostřed světa.

Protože člověk je zachráněn kvůli něčemu. Ne k tomu, aby se uzavřel před světem do uzavřené skupiny, ale aby vyšel ven do světa. Aby tato skupina – toto společenství – rodina víry – rodina Noemova – vyšla do světa putovat. Vyšla ovlivňovat ho svým přístupem k životu a taky se nebála být připravena za tento přístup ručit ochotou k oběti.

Pokud koráb symbolizuje Boží slovo a to se děje v církvi, může to znamenat, že se má člověk stále tohoto korábu, této naděje držet, ale zároveň se nesmí do dveří korábu/chrámu zavřít.

Zachránění opouštějí „jistotu“ a dávají se do díla obnovy.

Genesis 8:16  "Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.

Zachráněný člověk má podniknout riskantní výstup na dosud neprozkoumaný terén.

Má zkoumat, kde se objevují nová pole působnosti, kde ho čeká nová inspirace ke zkoumání inspirativnosti Božího slova. Vystupuje z korábu a ve své mysli si koráb nese sebou. Vystupuje z archy jako společenství, jako rodina víry.

Bude sázet stromy, pást dobytek, plodit potomky. A to vše se má dít v rozhovoru nad významem Božího slova.

Noe vyšel ven a první čin, který učinil: vybudoval oltář. Jako dar vděčnosti.

Jinými slovy toužil poděkovat Bohu za milost, že směl zůstat na živu. Dál toužil poznávat Hospodinovo slovo a nechat svůj život tímto slovem proměňovat.

Říká tím: jsme tu Bože od toho, abychom se ozvali nejen jako zachráněná, ale především jako vděčná stvoření.

Někdy se člověku zdá, že žije ani neví jak, čas plyne a nedává to smysl. Můžeme ale naši časnost prožívat jako dar, který jsme dostali od Pána Boha, abychom ho mohli k dobrému využít.

Bible vyznává naději, že Bůh to s člověkem neskončil – i když by si to člověk zasloužil.

Podle dnešního textu se totiž člověk nevylepšil. Bible je v tomto směru nebývale skeptická. Bůh říká, že nebude zlořečit zemi, nezničí život, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý.

Bůh už nebude kvůli několika lidem ničit všechno. Bůh nechce uplatňovat na člověka kolektivní vinu, nebude už za člověka trestat celou zemi. Tam, kde působí Bůh, působí nová šance, odpuštění a milost.

Proto bude jednou v tomto duchu a Jménu Ježíš pozvedat ty, kteří byli na dně.

Hospodinu oběť vděčnosti zavoněla, zachutnala. Děkovat Bohu je dobré. I když jsme všelijací, i když procházíme různými obdobími, v každém čase můžeme děkovat a bude to mít smysl. Někdy jsou situace, že člověk příliš konat nemůže. V soužení, v nemoci, ve smutku, pořád ještě může člověk přijmout, že tu je prostor pro poděkování. Prostor, který do našeho světa dává Bůh.

Takhle se nakonec potkává cesta muže jménem ODPOčINUTí - s jeho Bohem – Noae hlásí - můj Pane, Stvořiteli nových počátků, díky tobě jsem našel druhý břeh - a na něm odpočinutí.

- a samotnému Stvořiteli je to libé

- líbí se mu tenhle spravedlivý, ktý se držel jeho přikázání -

- který konal, jak B mluvil -

- a který došel odpočinutí

- B ucítil vůni jeho oběti a jako by si řekl – teď je zas na zemi na chvíli dobře. Mohu odpočinout, protože Noe ví, díky komu došel odpočinutí.

Děkujeme Pane, že díky tobě máme před sebou vždy naději. Děkujeme, že v tobě smíme odpočinout a nemusíme se bát budoucnosti.

Amen