První čtení
Lukáš
17:26 Jako bylo za dnů Noé, tak
bude i za dnů Syna člověka:
27 Jedli, pili, ženili se a
vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.
Druhé čtení
Genesis
7:1 I řekl Hospodin Noemu: "Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť
vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.
2
Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí,
ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí.
3
Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo
naživu potomstvo na celé zemi,
4
neboť již za sedm dní sešlu na zemi déšť, který potrvá čtyřicet dní a
čtyřicet nocí. Smetu z povrchu země vše, co povstalo, co jsem učinil."
5
Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal.
6
Šest set let bylo Noemu, když nastala potopa, vody na zemi.
7
Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho
synů do archy.
8
Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho,
co se plazí po zemi,
9
vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh přikázal.
10
Po sedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy.
11
V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily
všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely.
12
Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí.
13
Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho
a tři ženy jeho synů s nimi do archy,
14
oni i všechna zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých druhů,
všichni plazící se zeměplazi rozmanitých druhů i všechno ptactvo rozmanitých
druhů, každý pták, každý okřídlenec.
15
Vešli k Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch
života.
16
Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A
Hospodin za ním zavřel.
17
Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu,
takže se zdvihla od země.
18
Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině
vod.
19
Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které
jsou pod nebesy.
20
Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory.
21
A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek
i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.
22
Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi,
pomřelo.
23
Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po
zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl
pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.
24
Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů.
Kázání
Minule jsme vstoupili do rodopisu
Noeho - jinými slovy – do příběhu Noeho.
Dozvěděli jsme se mj.
znepokojující myšlenku, že Bůh není za každou továrna na milost. Bůh může
rozhodnout, že to tady nechá ukončit – a to kompletně.
Někdo by mohl říci, že je to zlý
Bůh, vždyť Ježíšův Bůh je dobrý Otec, ten by to nikdy nepřipustil. Jenže i
Ježíš nás některými výroky znervózňuje.
Marek 13:35 Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu
přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno;36 aby vás
nenalezl spící, až znenadání přijde.
Matouš 25:13 Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.
Lukáš 17:26 Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna
člověka:
27 Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do
korábu a přišla potopa a zahubila všechny.
Ježíš se od SZ nijak neodchyluje.
Potvrzuje, že člověk nemá nějaké automatické právo na život a ani život na zemi
není automaticky zajištěn na věky věků.
Nezodpovědné chování může
přivodit katastrofu. Kain může zabít Abela.
Dozvídáme se ale také radostnou
zvěst – totiž, že Noe nachází u Boha milost. Nelezení milosti je zvláštní
poklad a zvláštní program života na zemi.
Efezským 2:5 probudil nás k životu spolu s Kristem, když
jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!
Noe je symbol člověka, který se
rozhodne věřit Hospodinu a z pohledu tohoto světa to vypadá jako
bláznovství. Noe ale nachází záchranu, nachází milost, jeho cestu dosvědčuje
význam jména Noe – totiž odpočinutí.
Bůh chce po člověku často divné a
z lidského pohledu až zvrácené věci. Např. milovat nepřátele, chovat se jinak,
než je běžné, než míní většina, než láká duch doby.
Noe se tedy zařídil podle slova
Hospodinova, nic nedbal na to, že jeho chování je divné, vyrobil zvláštní loď
sestavenou z Božího slova.
Archa měla Noeho provést časem,
který hrozí totální záhubou (záhubou, kterou přivodily důsledky lidského
jednání), jeho loď je dům na skále, který pomůže člověku přežít bouře a
vichřice tohoto věku, přenést ho do doby nové naděje, k záchraně.
Noe díky Božímu slovu nemyslel
jen na sebe, ale také na druhé, byl dobrým pastýřem a tak celých sedm dní
podobně jako kdysi Stvořitel do ní stěhoval nejenom svou rodinu, ale také
zástupce všech živých tvorů.
Příběh o Noemovi a arše se zdá
být na prvním pohled příběhem o zkáze. Ve skutečnosti je to ale celé naopak.
Ten příběh je o milosti, o zvláštní naději, kterou dává Hospodinovo slovo a
jeho věrnost.
I v příběhu o Kainovi Bůh
s napětím sledoval, jak se Kain rozhodne, fandil Kainovi, aby se rozhodl
dobře a pak ještě navíc dal Kainovi speciální znamení milosti, aby ho nikdo
nezabil.
I zde Bůh vystupuje především
jako milostivý zachránce. Ten příběh popisuje Boží záchranu odehrávající se
velmi podobně jako se odehrává v evangeliích. Uprostřed bouří tohoto věku,
kde skutečně jde o život, když se lidé zadívají příliš uhranutě do vod chaosu,
uprostřed všeho zmatku a strachu – můžeme zaslechnout slovo Hospodinovo, které
má moc stát se nám záchranným košíkem mazaným smolou, který nás vynese nahoru
na hladinu vodstev a umožní nám rozhlédnout se, jinými slovy dostat vodstva
chaosu pod kontrolu a ještě pomáhat druhým.
Jsou to nejhlubší obrazy naděje,
jak ji zakoušeli ti, kdo poznali Hospodinovo slovo, jaké v Bibli máme.
Ten příběh je také podobenstvím o
člověku. Člověk maří zemi. Svou nezodpovědností, nevěrou, pohrdáním dary, které
dostal. Je celkem jedno, jestli věříme v Boha nebo ne, jisté je, že jsme
se ocitli na zemi, kde se miliony let
odehrává život a lidstvo je najednou v situaci, kdy svým přístupem tento
život ničí. Jsou to dary, protože tady byly před naším narozením, jsou nám tedy
k dispozici.
Bible se ptá: jak tyto věci
člověče užíváš? K čemu směřuješ? Na čem stavíš svůj život? I Ježíš – jak
jsme četli v prvním čtení – přejímá stejný přístup a ptá se spolu se SZ:
jak si člověče počínáš se svobodou života? Se vším tím cos dostal? Rozhodneš se
pro cestu hledání KB a jeho spravedlnosti – na tom závisí, zda nalezneš milost
– nebo půjdeš cestou, která končí v zapomnění, že vůbec nějakou milost
potřebuješ najít?
Zapomnění může přicházet pomalu a
plíživě. Příběh o potopě možná tuto plíživost docela dobře ilustruje. Pomalu
začínají umírat některé druhy zvířat nebo hmyzu, člověk si ani nevšimne. Loni
vyšel v respektu článek o tom, jak např. před 40ti lety, když jste vyjeli
autem v noci, měli jste přední světla a sklo plné hmyzu. Dnes je ježdění
v noci mnohem příjemnější, žádný hmyz se vám na sklo nepřilepuje. Díky
nekonečným lánům řepky a vychytralému způsobu pěstování se nemusíme bát, že
ještě nějaký hmyz potkáme. Pomalu přibývá různých nemocí, kdekdo se dusí, letos
na jaře díky různým vlivům tak narostly alergie provázející dýchací potíže, diskutovalo
se o tom v médiích, potvrzovali mi to lékaři.
Jakoby svět směřoval
k umrtvení těla i ducha. SZ podobenství se nepříjemně dotýká i moderního
člověka. Na druhou stranu - život ale jde dál tak jak jsme zvyklí. Chodíme do
práce, honíme se, hašteříme se, nestíháme, telefonujeme, mejlujeme, stále se
cítíme jako pány světa a připadá nám, že jsme nesmrtelní – alespoň podle
způsobu chování – stavíme čím dál víc betonových ploch, zrychlujeme proces
nákupu a opotřebování, aby ekonomika rostla, aby se kolotoč zrychloval, aby se
víc prodalo a kumuloval se zisk, rozšiřovaly se firmy, je potřeba vymýšlet
účinnější zbraně, abychom se cítili bezpečněji, je potřeba prodat
střelivo, je třeba vyrobit a prodat lepší
mobily, rychlejší počítače, nebudeme první civilizace, která si podřeže větev
života.
Ježíš to celé shrnul:
Lukáš 17:27 Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do
korábu a přišla potopa a zahubila všechny. Takový je konec lidské neochoty
klást si nepříjemné otázky.
Nejsme většinou schopni
jednoznačně pozorovat změny, které se dějí, protože jsme příliš krátkověcí a ve
svých životech myslíme především na sebe. Je to pochopitelné a je to přirozené.
Jenže bible se nás snaží vyprovokovat k většímu výkonu.
Nemyslete jenom na sebe a na své
rodiny. Uvažujte globálně – nejenom v prostoru, ale i čase. Uvažujte o
tom, co vás přesahuje, hledejte Boží slovo.
Soustředit se jen na strach o
sebe je totiž stejné jako zadívání se do vln chaosu. Vede k falešným
interpretacím světa.
Ježíš říká: podívejte se dál,
hledejte milost.
SZ ani Ježíš nás ale nevedou
k tomu, abychom z kazatelen hřímali, že tento svět je zkažený, a že
jsme jako věřící lepší a že je potřeba se obrátit proti tomuto zkaženému světu.
Ten příběh totiž není vyprávěním
o Boží pomstě – ale o Boží záchraně. Nabízí plán, jak z té katastrofy ven.
Choď s Bohem, hledej jeho slovo, buduj dům na skále, buduj loď z Hospodinova
slova a zákona a pak tě vody a potopy nepřemohou. Vody jsou důsledkem lidského
jednání, loď a skála je důsledkem Boží pomoci.
Nemusíš jít s proudem své
beznadějné doby, říká ten příběh, můžeš se řídit vírou, že tam kam směřuje Boží
slovo, Boží rady, se dá vyhlížet nová naděje, záchrana a obnova.
Noe je člověk, který hledá
Hospodinovo slovo, je ochoten se jím řídit, věří – že toto slovo vede k záchraně,
tedy ke spáse.
Po 40ti dnech nebylo vidu ani
slechu ani po vrcholcích hor plných různých božstev světa vezdejšího. Všude
byla voda.
Zajímavý detail: Noe vstoupí na
loď a Hospodin sám za ním zavře dveře. Hospodin není zlý mstitel, je to
milující Bůh, který touží po záchraně. Sám dává pozor, aby dveře archy byly
dobře zavřené. Jakoby říkal, trpělivé čekej, jsem s tebou. Jako když
maminka přikryje na noc své dítě peřinou a popřeje mu dobrou noc. Jsem
s tebou, dočkáš se rána.
Příběh končí velikou nadějí.
Jediné co vody nepohltily, byla ta podivná neforemná bedna s Noem a jeho
rodinou a zoologickou zahradou.
Modlitba
Děkujeme Pane že našemu jednání
nastavuješ zrcadlo a že nám nabízíš cestu záchrany.
Děkujeme Pane za JK, jehož dílem,
životem i slovy se smíme řídit.
Žádné komentáře:
Okomentovat