První čtení
Marek
3:1 Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou.
2
Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali.
3
On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: "Vstaň a pojď
doprostřed!"
Druhé čtení
Genesis
2:1 Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.
2
Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat
veškeré své dílo.
3
A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré
své stvořitelské dílo.
Kázání
Minule jsme si připomněli
univerzalistický charakter písně o stvoření. Bůh tvoří člověka, nikoli národy,
rasy, množiny a podmnožiny lidí, lidi lepší a horší. Lidi uzavřené
v hranicích.
Bůh tvoří každého člověka, i
mrzáka, protože chce, aby člověk byl na světě, aby došel svého poslání – být
podobenstvím svého Stvořitele. Člověk má mít s druhým člověkem i se
stvořením soucit.
Nejplněji poslání člověka ukázal
JK.
Bůh dokončil sedmého dne své
dílo, přestal konat veškeré své dílo. Nevznikl žádný další (vyšší) tvor než
člověk – třeba andělské bytosti nebo nějací démoni nebo bytosti s nějakých
vyšších vrstev. Ne, vrcholem stvoření je člověk.
Toto ukončení konání pak Bůh
posvětil. Co to znamená? Není to jedna z nejdivnějších biblických myšlenek?
Proč nevznikl člověk jako vrchol
stvořitelského díla sedmý den?
Možná právě proto. Sedmý den je
tu prostor pro samotného Stvořitele.
Člověk není absolutním vrcholem,
člověk se má vztahovat k Bohu, který ho přesahuje.
Je zde tajemství a to tajemství
je vyšší, než jsme my, proto nejsme na vrcholu (není tam ani žádný jiný
stvořený tvor), na vrcholu je Boží odpočinutí.
Sedmý den si tedy zvláštním
způsobem vyhrazuje Bůh pro sebe. Je to oblast nad člověkem.
Bůh posvěcuje konec konání a
odpočívání. Jakoby už nemělo přijít nic, jakoby měla zavládnout nekonečná
statičnost. Jenže před časem jsme tu měli žehnání rozmanitosti a pohybu.
Sedmý den nás Izrael učí vnímat jako
slavnost. Slavnost dokonale odvedené Boží práce.
A také slavnost toho, že budoucnost
je skryta v Bohu. Nikdy nevíme předem, jak věci dopadnou, budoucnost je
skrytá, ztrácí se v tajemství, to je ale zvláštním způsobem ukryto
v Bohu.
Den sedmý se jakoby – zdánlivě -
neděje nic.
Sedmý den jakoby se odehrávalo
tajemství života i smrti, vše to co nás přesahuje.
Izrael vyznává, že toto tajemství
je ukryto v Boží radosti, v Božím pokoji, odpočinutí, požehnání,
dokonce v Božím posvěcení.
To je jednoznačně dobré. Cíl
všeho stvoření je dobrý, tajemství, které nás přesahuje je ukryto
v Hospodinu.
Když se soustředíme na den
odpočinutí, nemusíme mít hrůzu z budoucnosti.
Člověk je zván, aby se na tomto
slavení podílel.
Hospodin přivádí k cíli svou
práci zvláštním způsobem. Izraelci s Hospodinem učinili zkušenost, když je
vyvedl z Egypta. Na začátku se to zdálo nemožné, Mojžíš odmítal
poslechnout Boží hlas, namítal, že mu nikdo neuvěří apod. Nikdo by neřekl, že
Izraelci vyjdou a pak dojdou do zaslíbené země. Bible na těchto příbězích ukazuje,
že Bůh přivádí k cíli své dílo, i když se to na začátku zdá
nepravděpodobné a cíl je jakoby v mlze nebo se jeví jako nemožný.
Co má být cílem Božího tvoření?
Co to znamená ono odpočinutí?
Jisté je, že píseň o stvoření
neříká, že cílem Božího tvoření je výtvor z dne číslo 6, tedy člověk. I
když je stvořen podle podobenství Božího. Cílem není ani Izrael, není to ani
církev.
Bůh ale povolává celé stvoření a
spolu s ním i člověka, aby celé stvoření vědělo, že tu je nějaký vyšší
cíl. Cíl, který je nějak skrytý v Bohu. Je stále vpředu. Nejde si proto
říct: už jsme u cíle. Zvládli jsme to.
Požehnání znamená také oddělení. Stvořitelské
dílo je odděleno pro Boha jako nějaké zvláštní Boží vlastnictví. Souvisí
s Božím odpočinutím.
Co to znamená? Mohli bychom to
přeložit jako naplnění Boží blízkostí.
Bůh má na své stvoření dost času.
Je tady pro něj. V tom Božím odpočinutí se otevírá prostor pro lásku. Není
to tvoření samotné, najednou je prostor pro vytváření vztahu s milujícím
Stvořitelem.
A tady jsme možná u smyslu
šabatu. Zvláštní čas Boží lásky pro stvoření i pro člověka, zvláštní čas, kdy
si má člověk připomínat Boží dobrotivost. O šabatu se ukončuje práce, aby se
budoval a prohluboval vztah stvoření se svým Stvořitelem.
Člověk si o šabatu ale také
srovná hodnoty, smí si s vděčností připomenout, že není stvořitel,
neurčuje cíl svého života, ale naopak za svůj život vděčí svému Stvořiteli,
který ho miluje.
Prostor odpočinutí tedy můžeme
vykládat jako prostor, kdy si Bůh dělá čas na stvoření.
V historii se ujal ještě
jiný výklad Božího odpočinutí, bohužel často ten všeobecněji známý. Ten říká,
že Boží odpočinutí je podobné hodináři, který dokonal své dílo, natáhl pružinku
a odešel na odpočinek.
Takhle podobně to bylo ukázáno i
v slavném kresleném filmu Stvoření světa.
Hodinář, který sedí na obláčku a
pozoruje, jak to cvrliká.
To ale odporuje Biblickému
zpodobení Boha, který vstupuje s člověkem do vztahu.
Který nesoustruží, neprojektuje,
ale povolává slovem.
Oslovuje – jinými slovy – aktivně
vstupuje do vztahu. Nechává své slovo vstupovat do světa. Nakonec se slovo
stává tělem. Miluje, trpí, obětovává se.
Trpí už na začátku – např. když
Bůh slovem přemlouvá Kaina, aby nezabíjel Abela.
Biblický Bůh není hodinář. Je
zúčastněný, účastný, touží po lásce, sám se v lásce odevzdává.
Bůh povolává svým slovem dál.
Proroky, Ježíše, jeho následovníky, nás. Hospodin povolává člověka, který
podobně jako Abraham nebo Mojžíš ne vždy s tímto slovem souhlasí.
V tomto smyslu Bůh pracuje
stále.
Nakonec v Ježíši se slovo
stává tělem...
Ježíš nás vyučuje, že jsou období,
kdy Bůh nechává rašit setbu, kterou zaseje. Čeká, až slovo přinese užitek.
A raduje se spolu
s člověkem, kterého také učí odpočívat, aby zbyl čas na chvály, na
díkučinění, na projevení radosti – uprostřed vší té práce.
Šabat dosvědčuje, že člověk tu
není stvořen pro práci, práce není cílem jeho života. Práce je prostředek
k obživě, ale není cílem.
Lidská práce, dílo lidských rukou
není cílem života. Bůh říká člověku: můžete přestat. Vaše práce vás nesmí
pohltit. O šabatu se můžete na sebe sama podívat jinýma očima. Smíte vzhlédnout
k nebi a uvědomit si, že cíl je skryt v Bohu.
Boží lid slaví o šabatu především
svou svobodu, svou nezávislost na člověku. Nezávislost na takových pojetích
člověka, které dělají z člověka boha.
Žalmy 146:3 Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož
záchrany není.
Den sedmý mají slavit spolu
s člověkem i zvířata. Je tady něco co nás i stvoření přesahuje. A proto se
máme zastavit. I když nebudete mít svatyně, nebudete mít oltáře – když třeba
budete v zajetí v cizí zemi, pořád to ještě neznamená, že byste
museli rezignovat na svoje vyznání. I v těžkých situacích můžete slavit den
odpočinutí.
Den sedmý má obrovskou výhodu. Dá
se slavit kdekoli a téměř za jakýchkoli podmínek.
A taky byl slaven – i za těch
nejnemožnějších podmínek – jako např. v koncentračních táborech.
Je to slavnost nezávislá na zvůli
mocných.
Je to slavnost duchovní.
Samozřejmě vše dovede člověk
zneužít a tak se v Izraeli postupně začalo kontrolovat, co vše člověk smí
a nesmí o šabatu dělat.
Ježíš se snažil navracet původní
význam šabatu.
A měl s tím problémy.
J uzdravoval o šabatu záměrně.
Aby ukázal: kdy jindy měli všichni ti chromí a zmrzačení poznat Boží lásku než
právě v den požehnání?
Ježíšovo uzdravování
v sobotu tak mělo hluboký smysl.
V evangeliích nalezneme slova,
která na sedmý den přímo odkazují.
Evangelista Jan měl na paměti
právě píseň o stvoření, když v jeho evangeliu Ježíš pronese:
Jan 19:30 Když Ježíš okusil octa, řekl: "Dokonáno
jest." A nakloniv hlavu, skonal.
Dokonáno jest.
Je dokonán nový počátek, nové
stvoření.
Někteří uvěřili, že právě prvního
dne po sobotě Bůh ukázal skrze JK na cíl stvoření.
Právě v JK se tajemství
života a smrti poodhalilo, chrámová opona se roztrhla, přišlo vzkříšení, Boží
láska se projevila naplno.
A tak můžeme nakonec spolu
s apoštolem Pavlem vyznat, že jednou uzříme tváří v tvář.
1 Korintským 13:12 Nyní
vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní
poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
13 A tak zůstává víra,
naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.
Modlitba
Děkujeme Pane za tajemství
sedmého dne, za to, co jsi nám skrze JK ukázal. Děkujeme, že skrze JK smíme i
my až nastane čas, vejít do tvého láskyplného odpočinutí.
Amen
Žádné komentáře:
Okomentovat