Potomstvo

První čtení

Matouš 18:21  Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?"

22  Ježíš mu na to odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát."

23  "S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků.

24  Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven.

25  Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu.

26  Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!´

27  Pán se ustrnul na oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil.

28  Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: `Zaplať mi, co jsi dlužen!´

29  Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!´

30  On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.

31  Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo.

32  Tu ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil;

33  neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?´

34  A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. -

35  Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru."

Druhé čtení

Genesis 4:16  Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu.

17  I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Enocha. Tu se dal do stavby města a nazval to město Enoch, podle jména svého syna.

18  Enochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechíjáel zplodil Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha.

19  Lámech pojal dvě ženy; jedna se jmenovala Áda a druhá se jmenovala Sila.

20  Áda porodila Jábala, který se stal praotcem těch, kdo přebývají ve stanu a u stáda.

21  Jeho bratr se jmenoval Júbal; ten se stal praotcem všech hrajících na citaru a flétnu.

22  Také Sila porodila, a to Túbal-kaina, mistra všech řemeslníků obrábějících měď a železo. Sestrou Túbal-kainovou byla Naama.

23  Tu řekl Lámech svým ženám: "Ádo a Silo, poslyšte můj hlas, ženy Lámechovy, naslouchejte mé řeči: Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu.

24  Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát."

25  I poznal opět Adam svou ženu a ta porodila syna a dala mu jméno Šét (to je Do klína vložený). Řekla: "Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Ábela, kterého zabil Kain."

26  Šétovi se narodil syn; dal mu jméno Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo.

Kázání

Kain se rozhodl jít svou vlastní cestou, nehledat Hospodinovo slovo. Dnešní příběh ukazuje podobu života (směřování života) bez touhy po Hospodinovu slovu. Je to kainovský pokus o pokračování.

Mohli bychom možná čekat, že Kain bude žít ve vděčnosti z nečekaného daru milosti, který dostal. I vrah patří Bohu, znělo evangelium minulého příběhu. Z Kaina vzešlo několik generací a skoro se zdá, jakoby Bůh zase čekal, jestli z něj nevzejde něco dobrého. V Bibli si člověk nikdy není jist, co se stane. Lidi všelijak pošramocení nachází vděčnost, z marnotratných synů se stávají lidi naplňující Boží slovo.

Kain se snažil navazovat na to, co mu šlo dobře už kdysi. Byl to schopný člověk, do něhož rodiče vkládali velkou naději. Uměl si vybudovat sídlo, uživit se tvrdou prací. A tak se k tomu vrátil. Vrátil se k budování vlastního domu, nechtěl být psancem a tulákem. Bible naznačuje, že Kain se dal do díla zcela sám bez Boha. A vzkazuje: podívejte, jak to s lidmi dopadne, když se vydají cestou bez Boha. Jinými slovy cestou bez svědomí, cestou bez vděčnosti, bez solidarity, bez touhy po pravdě nebo solidaritě se slabými. Kam tato cesta povede?

Kain se zastavil v zemi Nód (jméno znamená „bloudění“), místo tedy vhodné pro štvance, toho, kdo ztratil ráj, tedy toho, kdo ztratil touhu pečovat o svědomí. Místo pro člověka, který potřebuje žít svůj život ve skrytosti před svědomím, před Bohem. Kain nalezl ženu a zplodil potomka. Kain se rozhodne budovat město, které dokonce pojmenovává po svém synu - Enoch.

Je to Kainův způsob jak uniknout svému údělu, jak uniknout hlasu svědomí.

Hledal útočiště. Je to trochu podobenství i o nás samotných, když se upínáme na něco jiného než na hlas svědomí.

I my se upínáme na své rodiny, na své byty a domy, i my se opevňujeme a toužíme po pevném zázemí, i my skládáme velké naděje ve své děti. Místo na druhé se soustřeďujeme na ochranu sebe a svých rodin, opevňujeme se.

Nejde tu vyloženě o špatné věci, ale víme, jak velmi snadno se mohou špatnými stát, když se člověk na ně upne ve snaze zajistit svůj život, když si z nich udělá své bohy, kterým slouží.

Jedním z výsledků tohoto opevňování může být stav, kdy budujeme armády, abychom pomocí síly udrželi mír. A ve jménu míru umíme vést války.

O Kainovi tu máme napsáno, že odešel od tváře Hospodinovy. To znamená, že Kain to všechno buduje na vlastní pěst, Hospodinu navzdory, snaží se o zázemí bez Boha, bez působení jeho milosti, bez možnosti nechat na sebe dopadnout Boží slovo.

Zakládání rodin, stavění domů a vůbec budování společnosti se v zemi Nód děje samoúčelně, sobecky, bez vztahu pokory a důvěry v boží milost.

Nejdřív to vypadá, že to docela dobře funguje. Že to jde i bez vztahu k Bohu. Několik generací jako by se nic zvláštního nedělo. Ten zplodil toho, a ten zas toho, a ten zas toho. Život jde dál, děti už na Boha nemyslí, vnoučata už Hospodina neznají, žijí si po svém. A co má být...?

Rodiny se větví, město roste, společnost se rozvíjí: Jábal, Jubal, Tubal-kain. Máme všechno, co potřebujeme; Jábal, otec všech, co pasou stáda, Jubal, otec těch, kdo hrají na harfu a hudební nástroje, Tubalkain, řemeslník všelikého díla od mědi a železa. Společnost funguje: máme tu zemědělství a pastevce, kulturu a umělce, průmysl a řemeslníky. Všechno to žije a Pán Bůh k tomu není třeba. Jenomže stačí pár generací a ono se ukáže, že pod tím fungujícím povrchem něco nedobrého bují.

Kain velmi pravděpodobně také založil nové náboženství, Enoch – jméno syna, jméno města – Enoch je zasvěcenec Kainova náboženství. Kain pokračoval v duchu víry, že se člověk musí spolehnout sám na sebe a že k tomu Boha nepotřebuje. Vytváří si vlastní náboženství postavené na hierarchii, město jemuž vládne zasvěcenec z pokrevní linie vládnoucího rodu. A jak se později ukáže – tento zasvěcenec má absolutní moc – podobně jak tomu bylo v Egyptě nebo babyloně.

Panovníkem je člověk, který odvozuje svou moc od vyšší moci. Zasvěcenec, který je prostředníkem mezi lidmi a božstvem. Tak to bylo v Egyptě, Fararo představoval božstvo Slunce nebo to tak bylo v Babyloně, kde vládce představoval božstvo měsíce, tak to ale je v totalitních společnostech, kde je u moci jeden člověk nebo jedna ideologie. Takové město tedy založil Kain. Takové duchovní působení tam rosto a vyvíjelo se.

Kainovo město je soběstačné, opevněné, lidi tam mohou mít falešný pocit bezpečí, vyrábí se tam  zbraně, jsou tam ženy, které se živí prostitucí, naznačují to jejich jména. Je to společnost zaměřená na zisk, válku a zábavu.

Poslední generace Kainova města, která je v Bibli zmíněna je šestá, pravděpodobně je to znamení neschopnosti této společnosti dosáhnout plnosti, tedy sedmičky.

Pokus založit jistotu lidského života bez Boha nevyšel, hroutí se v nesmyslné zlobě a agresi, kterou charakterizuje nestoudný požadavek vládce Lámecha, který se vysmívá milosrdenství Božímu.

Společnost zaměřená jen na sebe – je společností  nespravedlivou. Vypravěč ukazuje, že nakonec cesta bez Boha spěje k vraždám, které jsou samozřejmé, běžné, bez výčitek svědomí, nikdo se nad nimi už nepozastavuje.

Po několika generacích, kdy se navenek zdá, že se nic neděje to končí naprostou hrůzou.

Řeč Kainova potomka – krutovládce města -  Lámecha je vychloubačná. Lámech říká naprostou nehoráznost: jestliže ten, kdo by chtěl zabít Kaina, vystavoval se sedminásobnému nebezpečí, pak ten, kdo by chtěl zabít mě, vystavuje se nebezpečí 77x7 většímu. Když se nestalo nic Kainovi, mě se nesmí stát taky nic, ale já si můžu vraždit jak chci. Bezpráví, násilí, nespravedlnost. Znelíbí se mi tenhle člověk, bez soudu ho nechám zlikvidovat. Znelíbí se mi zástupce této skupiny lidí, nechám vyvraždit celou skupinu. Státem chráněné bezpráví, to je výsledek života několika generací bez Boha.

Země Nód se nestala ani po generacích novým Edenem, ale zůstala zemí štvanců a krutosti. Vypravěč zde skončí. I forma vyprávění chce říci: cesta nevede dál. Je to slepá ulička. Vypravěč chce říci: tam dojdete, když nebudete hledat spravedlnost a milosrdenství Hospodinovo.

A tak to všechno začíná zase znovu, u Adama. Eva rodí nového syna a nazývá ho Šét. Řekla: "Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Ábela, kterého zabil Kain. Z toho jména a jak to Eva popisuje, zní vděčnost a nikoli očekávání, že si lidé vystačí bez Boha. Vždyť lidé to bez Boha dotáhli k strašlivým koncům.

Hospodin ze své milosti dává vzniknout ještě jednou novému počátku, který je z lidského pohledu mnohem skromnější, spíš se orientuje na vděčnost než na vlastní velkolepost. Není to stavitel města nebo řemeslník nebo válečník.

Enoš, Šétův syn, se překládá jako člověk – lidská bytost -  něco jako křehké stvoření, jehož sláva spočívá v tom, že na něj Bůh pamatuje. (tak jak to čteme v žalmu 8:5 Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? )

Právě za něj se začalo vzývat Hospodinovo jméno.

Tudy vede cesta.

Není náhodou, že evangelista Lk ukazuje v rodokmenu Ježíše cestu  právě od Šéta.

Z této duchovní cesty vzejde jednou Ježíš, který mj. řekne: odpusť svému bratru, i kdyby tě zranil 77x.

Ježíš je opakem těch, kteří vystupují ve stylu Lámecha, Ježíš snáší posměch i nepochopení.

Díky Ježíši víme, že poslední slovo nemají stavby lidské pýchy ani touha po pomstě a bezuzdné násilí - ale město, které  přichází jako dar od Boha, kde nebude ani násilí, ani nářek nad zmařenými životy, ani smrt.

Modlitba

Děkujeme Pane, že nám ukazuješ jasně cestu kudy máme jít, na co se ve svém životě orientovat, na čem budovat.

Prosíme, abychom v tomto duchu inspirovali i svět kolem nás

Amen.