Deuteronomium 15:12 Bude-li ti prodán tvůj bratr, Hebrej nebo Hebrejka, bude tvým otrokem po šest let, ale sedmého roku jej propustíš na svobodu.
13 Když ho propustíš na svobodu, nepropustíš ho s prázdnou.
14 Štědře jej obdaruješ ze svého stáda i humna a lisu. V čem ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal, z toho mu dáš.
15 Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, vykoupil. Proto ti dnes toto přikazuji.
Druhé čtení
5, 21 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým:
6, 5 Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista.
6 Nejen naoko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, kteří rádi plní Boží vůli
7 a lidem slouží ochotně, jako by sloužili Pánu.
8 Víte, že Pán odmění každého, kdo něco dobrého učiní, ať je to otrok nebo svobodný.
9 Vy páni, jednejte s otroky také tak a zanechte vyhrůžek. Víte přece, že jejich i váš Pán je v nebesích, a ten nikomu nestraní.
10 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.
Kázání
O první adventní neděli jsme si připomněli Kristův královský titul. Mesiáš JK je král, který nezotročuje, ale naopak sám slouží a přináší vysvobození. Vjíždí do Jeruzaléma na oslátku a osvobozuje prorockým slovem pravdy. Je za to mnohými nenáviděn. Nepřátelé jsou zděšeni, že J veřejně pojmenovává stav společnosti – a právě tato pravda ho činí nebezpečným. J je na straně slabých, utlačovaných, otroků.
A nyní apoštol Pavel – nebo pisatel listu do Efezu – ústy apoštola Pavla vyhlašuje, že se otroci mají podřídit svým pánům jako Kristu.
Znamená to, že křesťané tak rychle zapomněli proč Ježíš přišel, kým byl a co činil?
Znamená to, že křesťanství zdegradovalo v opium lidstva téměř ihned po Ježíšově smrti?
Skutečně tato pasáž i v samotném křesťanství byla vždy vykládána přesně tak jak jsem se to ještě já učil ve škole. Křesťanství nepřineslo žádné zlepšení postavení otroků ve společnosti. Naopak. Legitimizovalo útlak vyšších vrstev nad nižšími.
Ano, je v takovém tvrzení část pravdy. Lidem myšlenky JK připadaly příliš revoluční a tak se je dlouho snažili otupit.
A tak se v Evropě od začátku překrucoval význam toho, co Ježíš i apoštol Pavel přinesli.
Opakovaně se zapomínalo např. na tento Ježíšův výrok:
Marek 10, 45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
Vytrhávalo se z kontextu, bible sloužila jako nástroj potlačení slabých. Dokonce – ještě v poměrně nedávné době - se slovy apoštola Pavla argumentovalo ke zdůvodnění otroctví na jihu USA. Argumentovali jím křesťané. Pavel prý popisuje přirozený Boží řád, který my lidé nesmíme rušit. Na světě jsou prostě přirozeně páni a otroci.
Už po několikáté jsme však narazili na to, že Pavel je Ježíšem inspirován právě opačně – přesně proti tomu, co nazýváme přirozenost. Vždyť přirozenost je upadlá a zatížená vinou člověka. Proto přirozenost, v níž žijeme není žádný Boží řád, ale jde přímo proti Božímu řádu. Jednoduše řečeno: Boží řád je láska. Přirozený (upadlý) lidský řád je válka, otroctví.
Zapomínalo se při výkladu textu apoštola Pavla na slovo, které uvozuje myšlenky o ženách, dětech, otrocích:
5, 21 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým:
Tento úvod mění celý kontext – a tedy výklad.
Ukázali jsme, že v tomto kontextu zcela nového řádu (řádu podle míry Kristovy), jiného, než je náš tzv. přirozený řád – oslovuje apoštol na prvním místě ženy a děti. V té době neslýchané. Ženy a děti byly lidé nižší kategorie.
Teď si apoštol dovoluje promluvit přímo k otrokům.
Co to v důsledku znamená? Tehdejší doba nepovažovala otroky za lidi. Považovala je za nástroje, podobně jako my dnes považujeme za nástroje třeba počítače. A toho, kdo považuje třeba pračku za víc než kus šrotu považujeme za blázna. Jen básníci si dovolí mluvit k věcem jinak a provokovat tak náš zažité vzorce myšlení.
JIŘÍ WOLKER: VĚCI
Miluji věci, mlčenlivé soudruhy,
protože všichni nakládají s nimi,
jako by nežily,
a ony zatím žijí a dívají se na nás
jak věrní psi pohledy soustředěnými
a trpí,
že žádný člověk k nim nepromluví.
Ostýchají se první dát do řeči,
mlčí, čekají, mlčí,
a přeci
tolik by chtěly trochu si porozprávět!
Proto miluji věci
a také miluji celý svět.
Host do domu (1921)
Možná tomu nebudete věřit, ale lidi se tehdy na otroky dívali jako na věci. Do tohoto pohledu vstoupil razantně apoštol Pavel a řekl:
Otroci – poslouchejte své pány jako služebníci Krista.
Vy páni, jednejte s otroky také tak a zanechte vyhrůžek. Víte přece, že jejich i váš Pán je v nebesích, a ten nikomu nestraní.
Zkuste si představit, že jste páni a máte doma otroky. A zkuste na sebe nechat působit ta Pavlova slova.
Víte přece, že jejich i váš Pán je v nebesích, a ten nikomu nestraní.
To je přece neslýchané! Jakože máme jednoho Pána v nebesích a ten nikomu nestraní?!
Já a můj otrok – ta věc? Máme jednoho společného Pána?
To je... to je.. přece návod ke vzpouře!!!
Ano, apoštol převrací prorocky řád zažitých věcí, převrací tzv. přirozený řád věcí. Ve jménu tohoto snu jednou (28. srpna 1963) řekne vůdce amerických černochů Martin Luther King:
„Jednoho dne se tento národ vzpřímí a zakusí skutečný význam svého kréda: Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni. Sním o tom, že jednoho dne na cihlově červených svazích v Georgii budou moci potomci někdejších otroků usednout jako bratři u jednoho stolu s potomky někdejších otrokářů. Sním o tom, že mé čtyři malé děti budou jednoho dne žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle kvality charakteru. O tom dnes sním!“
Apoštol s otroky počítá jako s lidmi. Jako s těmi, kteří mají stejného Pána jako jejich Páni, toho, který nikomu nestraní, toho, který i je – otroky – zve na cestu záchrany.
Jinými slovy:
- v bázni Kristově
- v respektu k němu - se podřizujte jedni druhým - nechte si Kristem otevřít oči i pro ty, které jste dosud přezíravě přehlíželi.
Někteří křesťané, kteří do hloubky pochopili zásadní proměnu pohledu skutečně začali proměňovat své jednání. Jiní křesťané – duchovní potomci těch, kteří ukřižovali Ježíše – začali zneužívat Ježíšovy myšlenky k válkám a agresi. Tento zápas trvá a my jsme jeho součástí.
Křesťanství jako celek nezrušilo v době apoštolově najednou otroctví.
Ježíšovy a Pavlovy myšlenky nebyli lidé – ani věřící lidé – schopni v celku hned přijmout. Přesto mají myšlenky o rovnoprávnosti lidí před Bohem – po celé dějiny – svůj hluboký význam a působí. Jsou výzvou a stávají se úkolem pro každou novou generaci, která touží navazovat na myšlení Ježíšovo. Tedy i pro nás. Každý sám za sebe se můžeme ptát: co jsme udělali konkrétně my v duchu Ježíšova myšlení?
Apoštol osloven Ježíšem začal nabourávat tisíciletou hradbu a pravdu o tom, že musí existovat pán a otrok. Že musí existovat kasty.
- ve společenství těch, kdo Kristovo dílo berou vážně - jsou jím osloveni - žijí z něho - otrok přestává být věcí, nástrojem - a stává spolučlověkem .
- tak, jako apoštol prolomil zaběhaný a zažitý pohled na vztah muže a ženy - a rodiče a dítěte – probourává teď i zaběhané rozškatulkování na pány a otroky.
Protože je jeden Pán, který určuje co je dobré a co špatné – totiž Kristus.
On se neohlíží na společenské postavení, nehledí na ploty a kasty, které leží mezi námi jako zdánlivě nezbořitelné zdi.
Po slovech apoštola Pavla je tedy ve sboru v Efezu vše jinak. Otroci a páni tam sedí vedle sebe, jsou společně zváni k SVP, jejíž liturgii najednou mohl vést otrok – existují k tomu doklady – otroci a páni jsou ale také v novém postavení podle řádu JK i mimo kostel. V domácnostech, ve společnosti.
Dnes je zarážející výrok, že otroci stejně jako děti nebo ženy mají ve svých pánech, manželích, rodičích vidět znamení autority Kristovy. V domácnostech se tehdy běžně lidi scházeli k pobožnostem. V domácnostech byla také slavena SVP, přebývali tam putující kazatelé – asi podobně jak to tady bývalo v dobách předtolerančních. Byla to jakási záladní stavební buňka sboru, malý sbor ve sboru. A rodiče tvořili jeho vedení. Právě takto – na úrovni rodin – mají slyšet rodiče, kteří mají za zbytek rodiny – kam patřili tehdy i otroci – zodpovědnost – mají slyšet, kdo je jejich skutečný Pán, kterého všichni mají poslouchat.
I ti, kteří mají z hlediska přirozeného řádu k sobě daleko – jeden je dole – jeden nahoře – mohou k sobě díky JK nalézat nový vztah napříč všemi možnými jakoby přirozenými společenskými propastmi.
Z dobových dokladů víme, že mezi křesťany se skutečně pohled na otroky změnil. Známe biskupy, kteří byli zároveň otroci.
Co my s tím?
Na první pohled se zdá, že naše společnost na tom tak špatně není, vždyť otroci u nás z pohledu zákona nejsou.
To je ale matoucí.
Různé druhy šikany nebo kastovnictví můžeme najít na různých místech.
Jsme na ně zvyklí, takže nám to ani nepřijde. Víra by nás měla vést k boření právě těchto zdánlivě přirozených hranic.
Nejkřiklavější případy jsou samozřejmě na vojně nebo ve vězení. Mezi dozorcem a odsouzeným vždy docházelo k největšímu ponižování a zotročování. Pocit beznaděje můžeme my sami zažít na různých místech – všude tam, kde má někdo nad námi moc. Nejslavněji tuto bezmoc otroků v novodobé společnosti vyjádřil Franz Kafka ve svém Zámku. Ale také George Orwel v románu 1984.
Může to být úředník, může to být ale i lékař. Můžeme to být mi sami v nějaké svěřené funkci.
Zkusme si představit jak se změní naše osobní vnímání světa, když za někým jdeme s prosbou a když někdo jiný za námi jde s prosbou.
A co zvířata? Nechováme se k nim často jako jen k živým nástrojům? Bible přece svědčí, že zvířata i rostliny jsou s námi na duchovní rovině propojeni.
Naše provinění, naše zlé jednání dopadá na všechen život, protože jsme součásti jednoho živého organismu, který stvořil Bůh.
Proto máme poslouchat JK jako Pána. Proto Ježíš mnohokrát řekl: buďte bdělí. Hledejte BK a jeho spravedlnost.
Všichni společně sloužit JK podle jeho vlastního příkladu.
Ježíš takto bořil hranice mezi lidmi a právě díky tomuto jeho postoji smíme i my být navzájem vůči sobě – at jsme na jakémkoli místě ve společnosti – solidární. Máme mít zájem o druhého, o jeho důstojnost, svobodu.
Filipským 2:6 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,
7 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka
8 se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
MODLITBA
Děkujeme Pane za to, že přicházíš jako ten, který ustanovuje nový pořádek mezi lidmi. Pořádek, který není založený na lidských tzv. přirozených sklonech, ale založený na vládě a moci od Stvořitele, kterou on potvrdil vzkříšením Ježíše.
Prosíme ať ve tvé moci pomáháme budovat nové vztahy mezi lidmi.
Amen
Žádné komentáře:
Okomentovat