Ve dvou!

První čtení

Lukáš 10:25  Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"

26  Ježíš mu odpověděl: "Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?"

27  On mu řekl: "`Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí´ a `miluj svého bližního jako sám sebe´."

28  Ježíš mu řekl: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ."

29  Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?"

30  Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.

31  Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.

32  A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.

33  Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem;

34  přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.

35  Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: `Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.´

36  Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?"

37  Zákoník odpověděl: "Ten, který prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak."

Druhé čtení

Gn 2,18-25

Kázání

Minule (týden před velikonocemi) jsme začali číst druhou zprávu o stvoření, oddíl začínal zvláštním slovem – rodopis země – lze také přeložit jako cílení stvoření. Člověk je stvořen jako prach země, ale dostal dar dechu života od Hospodina. A člověk dostává krásnou zahradu Eden, o níž nemusí bojovat. Příběh se dá číst jako podobenství. Z prachu země – z pouště Egyptské byl vyveden do země zaslíbené, kde bude žít ve společenství s Hospodinem a toto radostné společenství bude otevřeno pro všechny lidi na světě. To symbolizují 4 řeky. Adam má respektovat strom poznání, nesmí se ho zmocnit po způsobu agresora a manipulátora, jinak propadne smrti.

Člověk je povolán, aby v lásce střežil zahradu Eden. Aby – ji střežil tak jak nás k tomu vede Ježíš – hledal BK a jeho spravedlnost.

Evangelium, dobrá zpráva dnešního oddílu zní: není dobré, aby byl člověk sám.

Tento výrok řekne sám Hospodin, neřekne ho člověk.

Stvoření je podle Bible dobré, Hospodin to sedmkrát vysloví. Přesto když člověk zůstane sám, něco podstatného chybí.

Hospodin předvádí Adamovi průvod živočichů a zajímalo ho, jak člověk ta zvířata pojmenuje.

Vypadá to, jakoby Hospodina zajímalo, co bude Adam dělat a co se bude dít.

Adam zvířata pojmenoval, ale nenašla se pro něj pomoc. Nenašel svůj protějšek. Adam viděl, že skoro každé zvíře má parťáka, tedy svůj protějšek – kost z kostí svého druhu. Když pak všechna zvířata pojmenoval, zůstal sám. Neměl protějšek. Neměl na kom by spatřil svou tvář. Neviděl svou tvář v očích svého protějšku. Neměl nikoho s kým byl strážil zahradu Eden. S kým by studoval slovo Hospodinovo.

Ukázalo se, že i když jsou některá zvířata krásná nebo ušlechtilá nebo jsou to mazlíčci, některá dokonce umí člověka napodobovat jak mluví, třeba papoušek nebo loskuták, některá zvířata se pořád smějí a je s nimi zábava, třeba delfíni, jiná jsou věrná jako pes nebo mají vlastní hlavu, pohled do očí těch zvířat je fascinující, jsou to kamarádi, jakoby některá zvířata věděla co si myslíme, jen to vyslovit, ale skutečný opravdový hluboký vztah založený na vzájemném porozumění, který by vedl k společnému strážení zahrady Eden, se Adamovi nepodařilo najít.

Ať se nám to líbí nebo nelíbí, napojit se na myšlení třeba vlka nebo lva, co mu táhne hlavou, co si myslí, naučit se jeho řeč – to neumíme.

Žijeme na stejné planetě, patříme z části k nim, ale řeč nám uniká.

Adam posmutněl, ukázalo se, že nemá sobě rovného partnera.

Člověk má o ostatní tvory zodpovědně pečovat, chovat se k nim jako pastýř, mít se k nim jako se má Hospodin k nám. Zahradu Eden má člověk střežit, hlídat, aby ji nikdo nezničil.

Adam je na to střežení a hlídání sám.

Hospodin vyhlašuje: není dobré, aby byl Adam sám. Není to dobré. Člověk nemůže být sám, potřebuje svůj protějšek. Potřebuje zahlédnout svou tvář v očích svého protějšku.

Dnes je hodně lidí samo, zvláště v severských zemích se často řeší otázka samoty, točí se o tom filmy, lidi zůstávají sami, často v blahobytu, když zemřou, nikdo se to dlouho nedoví. Lidi se ve své samotě ztrácí.

Samota moderního člověka dovedená do důsledku. Nejvíc smutku a depresí je spojeno právě se samotou obklopenou dostatkem. Samotou jako důsledkem života zacíleného na uspokojení vlastních potřeb.

Samota je lákavá, protože je dobrou odpovědí na život prožitý jako jeden velký mejdan, kde je hodnotnější mít než být.

Nezávaznost, nezodpovědnost je pro samotu ideální podhoubí.

Mnoha lidem připadá životní poloha – být sám – jako dobré životní východisko. Proti tomu stojí Hospodinovo: není dobré být sám.

Není dobré, když se člověk dívá jen sám na sebe, když je zaměřený jen na svůj vlastní život, začne to být časem protivné až depresivní...

Církev je naproti tomu společenství a jedna z mála možností v moderním světě, kde se proti osamocení nějak bojuje. Kde se střeží život ve společenství. Kde se také střeží společenství pojetí člověka jako toho, který si najde svůj sobě rovný protějšek.

V církvi se ovšem také šířila podoba samoty vycházející z života Ježíšova, samoty rozjímání a modlitby a boje proti vlastním vášním.

Do jisté míry je tato samota opakem samoty moderního člověka žité ve jménu nezodpovědnosti.

Ježíš svou samotu prožíval pro druhé.

Takto svou samotu prožívají i různé mnišské komunity, nepřísluší mi zde hlouběji hodnotit tyto typy samot – v dějinách široce rozvinuté.

Být napořád sám není podle Bible dobré.

Štěpán Hájek dokonce říká, že to znamená, že ani společenství s Hospodinem člověku nestačí, pokud je sám.

Ani vztah k Bohu nedokáže osamělého člověka naplnit, či uspokojit.

Opuštěný člověk může být obklopen stvořením, mít kočku, psa, hada, může být obklopen rostlinami, kaktusy, orchidejemi, ale jeho samotu to nedokáže uspokojit.

Hospodin se rozhodl znovu dát do stvořitelského díla.

Člověk to tvoření neviděl, bible je v tom důsledná, ty podstatné věci, které bychom rádi viděli a ohmatali – nevidíme. Nikdo neviděl vzkříšení Ježíše, málo kdo ho pak poznal. Bible nám neumožňuje nahlédnout pod pokličku, Adam u toho byl a nebyl, podobně jako jsme sami byli a nebyli u svého vlastního zrodu.

Hospodin dosl. zbudoval z Adamova žebra pro Adama partnera jemu rovného, totiž ženu, byla stejného druhu, proto je to družka (Sidon), nebo je to mužena (ekum.).

Zkrátka je stejné podstaty jako Adam.

Kost z kostí je žena, a to proto, že v Bibli jsou kosti symbolem pro naději.

Když kosti chřadnou, naděje taky chřadne:

Ezechiel 37:11  Potom mi řekl: "Lidský synu, tyto kosti, to je všechen dům izraelský. Hle, říkají: »Naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni.«

Teprve teď se člověk stává mužem, má protějšek, má naději.

To, že se stává mužem je dar. Není to výsledek osobních snah. Adam – muž je nadšený.

Žena je tedy protějšek stejně rovný svému muži, od začátku se tu mluví o rovnosti. Muž není nadřazen ženě, žena je pomoc jemu rovná, nikoli hloupější nebo nižší apod.

Jsou si rovni před sebou, jsou si rovni před Bohem. Mohou tak rozvíjet důvěru, kterou dostává člověk od svého Stvořitele.

Mohou se tedy na základě důvěry o sebe opřít, navzájem si dávat lásku, kterou od Stvořitele dostávají. Mohou se navzájem povzbudit a pomoci vstát, když jeden z nich upadne.

A tak může příběh – rodopis – stvoření pokračovat.

Bible nezastírá, že je to tak dobré, že stojí za to, aby muž opustil své rodiče. Děti přestanou patřit svým rodičům, ale začnou patřit svým partnerům, svým protějškům.

Když dítě upadne, zvedne ho partner, nikoli rodiče. Když rodiče neustále mluví do života dětí, je to špatně.

Vztah dvou lidí, dvou protějšků je vztahem naděje, protože ho nevymyslel člověk, ale dostali jsme ho jako dar.

Ve vztahu jeden ke druhému tak nikdy nejsme dva, ale jsme tři. Je tu ještě Bůh, který vztah daroval.

Hospodina líčí bible jako tvůrce nového počátku. Vztah mezi dvěma partnery je vztahem nového počátku. Je nadějně otevřený do budoucnosti.

Vede k vytvoření společenství lidí, kteří si jsou rovni před svým Stvořitelem.

Tato naděje není vytvořená námi lidmi, ale Bohem. Je to naděje, která přesahuje nebezpečí tohoto světa.

A pomáhá nám překonávat i naše mnohá selhání a pády – třeba i v partnerském nebo i širším rodinném - společenském životě.

Stvořením protějšku člověka může tedy pokračovat historie – příběh lidí. Člověk potkává člověka a podle Hospodina se člověk svému bližnímu stává bližním, nikoli protivníkem nebo nepřítelem.

Tak to chápal Ježíš a tak to chápali Ježíšovi následovníci.

Proto Ježíš říká: učte se milovat své nepřátele.

Modlitba

Děkujeme Pane, že nás vedeš cestou lásky ke všem lidem. Jsme sobě rovní partneři, jsme si rovní před tebou. Prosíme, ať se tomuto poznání každý den toužíme učit.

Prosíme, abychom působili v tomto světě, jako tví následovníci Pane JK, který jsi tuto cestu o velikonocích stvrdil svou obětí a Bůh Otec ji potvrdil tvým vzkříšením.

Amen