Hemžení rozmanité a rozličné!

První čtení

Matouš 8:23  Vstoupil na loď a učedníci ho následovali.

24  V tom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal.

25  I přistoupili a probudili ho se slovy: "Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!"

26  Řekl jim: "Proč jste tak ustrašeni, malověrní?" Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho.

27  Lidé užasli a říkali: "Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?"

Druhé čtení

Genesis 1:20  I řekl Bůh: "Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!"

21  I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré.

22  A Bůh jim požehnal: "Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi."

23  Byl večer a bylo jitro, den pátý.

Kázání

Minule jsme četli o tom, že slunce a měsíc nejsou božstva, ale že slouží Bohem danému účelu: totiž měření času. Doprostřed světa, kde všechna ostatní náboženství považovala slunce a měsíc za bohy, kterým lidé museli obětovat nebo dokonce se za tyto bohy někteří králové prohlašovali a vynucovali si tak poslušnost, doprostřed tohoto magického a taky ovšem nespravedlivého světa zazněla revoluční kacířská nenáboženská myšlenka: Bůh Hospodin je stvořitel a věci kolem nás jsou stvořeny tímto Bohem Hospodinem k nějakému účelu. Nejsou to bohové a nemáme se jim klanět. V konkrétních případech tato výzva znamenala vzpouru. Jak v Egyptě, tak v Babylóně, tak v Římě.

Všechno to, co jsme doposud z písně o stvoření slyšeli – svědčí o dobré a veliké moci Hospodinova slova. Hospodin dal tomuto světu dobrý řád – narozdíl od jiných mýtů, které upřednostňují teorie vzniku z chaosu a války – od začátku písně o stvoření slyšíme slova důvěry a dobroty, které jsou spojeny s řádem darovaným samotným Stvořitelem.

Lidé jsou zváni k důvěře a radosti.

V tom je bible výjimečná, žádná pouta strachu a hrůzy.

Dnes jsme slyšeli radostnou zvěst: slovo Hospodinovo tvoří pohyb. Nejen rostliny, které se nehýbou, ale také tvory, které umí lézt, hýbat se a hemžit se. Používají k tomu různé typy končetin, ať už se jedná o všelijaké ploutve nebo odstrkovátka nebo křídla.

Slovo Hospodinovo je tak mocné, že umožňuje pohyb. Bez slova Hospodinova by nebylo nic – je refrén písně o stvoření.

Píseň o stvoření napsali lidé, kteří se s Bohem už setkali. Ne lidé, kteří by Boha neznali. Poznal ho Abraham, který se po zážitku s Bohem ve svém stáří zvedl, aby vyšel z otcovského domu.

Setkal se s ním Mojžíš, který se zvedl z místa letargie a sebelítosti, vrátil se do Egypta a začal obrovský pohyb obyvatel. Židé poznali Boha jako toho, jenž činí pohyb.

Pak prožívali různá zajetí, např. to babylónské. Byli umrtveni, ujařmeni – podobně jako kdysi v Egyptě – a zdálo se jim, že už se nikdy nepohnou z místa. A tu si vzpomněli, že Bůh je ten, kdo koná změnu směrem k radosti, směrem k dobrému cíli.

A tak zpívali nejen o tom, že měsíc není bůh, ale také o tom, že Bůh stvořitel činí pohyb. Věřili, že tento pohyb nakonec bude také jejich pohybem směrem z babylónského zajetí.

V písni o stvoření se píše, že těch všelijakých živočichů, kteří byli schopni pohybu, bylo veliké množství. Množství různosti. Slovo Hospodinovo tvoří různost, mnohost, všelijakost.

Někdy bychom byli rádi, kdyby vše bylo jednoduché, jednotné, jakási jednota zvyků a tradic.

Jenže bible je v tomhle zvláštní knihou. I v příběhu o babylonské věži se vypráví o tom, že Bůh chtěl lidem pomoci od totality jednoho smýšlení a tak jim zmátl jazyky.

Aby podpořil mnohost. Pestrost. Barevnost. Jinakost. Různé způsoby víry.

Píseň o stvoření připomíná člověku, že Bůh nechce jednotnou šeď jednoho šiku, jedno jediné hejno stejných ryb – např.

Každý tvor chválí svého stvořitele svým originálním způsobem. Tak to platí i v lidském světě. Proto jsme každý jiný a proto se můžeme navzájem doplňovat. Všechny lidské pokusy o jednotu končily utopené v krvi.

Podle bible máme být jedné mysli, jednoho smýšlení v Kristu Ježíši, avšak v naší originální různosti.

Stejně tak všichni ti tvořečkové mají každým po svém způsobu chválit Stvořitele. Ne jako jedno nekonečné šedé stádo.

V písni o stvoření doslova čteme, že v moři je drak.

Co je to za draka? Proč zrovna tento jediný má označení? A proč je ve vodách? Už předminule jsme si vysvětlili, co pro biblické posluchače znamenaly vody a proč je Bůh oddělil klenbou a dal jim řád.

Pomůže nám, když se podíváme kde se na jiných místech v Bibli tento drak-had, toto pojmenování vyskytuje.

Např. Drak – had – farao.

Označuje tedy panovníka nespravedlivé říše.

Proč se objevuje tedy zrovna tento drak v této písni? Už víme, že píseň to je programová, politická. Drak tu tedy zastupuje nějakou vládnoucí moc.

Vládnoucí moc, která je známá svou nespravedlností a útlakem. Podobně jako byste zde najednou četli o Hitlerovi.

V písni o stvoření se tedy naráží na zlou politickou postavu. Je to podobenství.

prorok Ezechiel - jeden z proroků, jejichž slovo Izraelcům v Babyloně umožnilo najít půdu pod nohama i nebe nad hlavou - faraonovi vyřizuje:

Toto praví Panovník Hospodin: Jsem proti tobě, faraóne, králi egyptský, ohromný draku, který odpočíváš uprostřed svých toků a říkáš: «Ta řeka (božský Nil) je má, já jsem si ji udělal.»

Vetknu do tvých čelistí háky ... vytáhnu tě z tvých toků (Ez 29,3n)

Izaiáš volá:

Probuď se, probuď, oděj se mocí, Hospodinova paže! Probuď se jako za dnů dávnověku, za dávných pokolení! Což právě ty jsi neskolila obludu, neproklála draka? Izajáš 51:9

Evidentně jde tedy také o prorocký text, o podobenství.

Píseň o stvoření chce říci: jedině Hospodin má moc nad tímto drakem, nad člověkem, který se postavil do role Boha a jedině Hospodinu se máme klanět. Ani takové obludy, jako je babylonský velkokrál, nemají svou moc a vládu na večné časy.

Věřící člověk tedy slyší: Hospodin je stvořitel i těchto draků. Jinými slovy: moc těchto draků nepochází od nich. Existují vedle jiných potvor a havětí, nejsou to bohové a tak se jich nemusíme bát.

Někdo by mohl říci: právě proto, že je Hospodin stvořil, tak jsou bohorovní. Kdyby Hospodin nedopustil jejich existenci, nebyli by. Tak skutečně řada králů odvozovala svou moc od moci Hospodinovy, byl to paralelní a častý výklad bible.

Od proroků však víme, že tito draci jsou porazitelní a že to nejsou bohové. A že se máme bát Hospodina, nikoli draka.

Dnes víme, že si zajatci v babylónské říši zpívali tuhle píseň a taky žalmy a to jim dodávalo odvahu podívat se vstříc budoucnosti s nadějí.

Na závěr dnešního oddílu čteme o Božím požehnání. Jak asi vnímali lidé Boží požehnání ?

Je to jakési umožnění trvalého života a jeho kvality. Je to něco, co způsobuje, že život jde dál, něco co ho udržuje při životě. Bez požehnání by samotná reprodukce života nestačila. Je to dnes těžko představitelné, ve společnosti, se tak nějak obecně věří nebo předpokládá, že život jede sám jako rozjetý vlak a že sama vůle k životu je něco automatického.

Vztah Izraele k životu ovšem vyjadřuje jedna z nejznámějších žehnacích modliteb – zařazuji ji pravidelně na začátek našich bohoslužeb – říká se tam: Bože ty jenž živíš vše svou milostí láskou a soucitem.

To je požehnání. Boží milost, Boží láska, Boží soucit. Tyto kvality udržují život na planetě zemi při životě.

Množení je darovaná možnost od Stvořitele, stvoření samo od sebe se není schopno rozmnožovat.

Za požehnáním k životu je opět směr, dobrý Bohem stanovený cíl.

Ten se plně projeví na konci týdne tvoření.

Modlitba

Děkujeme Pane, že jsme si směli připomenut, že tvé slovo je dobré a že na tvé slovo je spolehnutí. Že patříme tobě – dobrému tvůrci a že to nejdůležitější máme od tebe zdarma.

Děkujeme, že se nemusíme klanět místním poměrům ani doufat v člověka.