Nesuďte!

První čtení

Ámos 5: 14  Hledejte dobro a ne zlo a budete žít, a tak Hospodin, Bůh zástupů, bude s vámi, jak říkáte.

Druhé čtení

Mt 7, 1-5; 7-12

Matouš 7:1  Nesuďte, abyste nebyli souzeni.

2  Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.

3  Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?

4  Anebo jak to, že říkáš svému bratru: `Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka´ - a hle, trám ve tvém vlastním oku!

5  Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

Kázání

Ježíš káže z hory a káže radikálně.

Minule jsme se zasnili, jak by to bylo krásné, kdybychom nepodléhali starostem.

A prosili jsme o to, abychom se stávali plně lidmi, tedy, aby nás Bůh vedl ke svobodě těch, kteří hledají BK a jeho spravedlnost.

Ježíš pokračuje výčtem toho, co je pro člověka tady na zemi důležité – právě při hledání BK a jeho spravedlnosti.

Nesuďte, abyste nebyli souzeni.

Tak jako u jiných Ježíšových rad se – i v tomto případě zdá, že je to naprosto nesplnitelné. Vždyť by se dalo říci – soudím – tedy jsem. Jakmile začnu o někom hovořit nebo o něčem hovořit – třeba o nějaké myšlence, nebo třeba o díle ať už je to stavba nebo obraz nebo kniha – vždy soudím.

Vynášíme soud nad světem a věcmi, které popisujeme, posuzujeme, co se nám líbí, co se nám nelíbí, porovnáváme. Souzení tak spadá do naší přirozenosti. Bez posuzování a souzení bychom toho snad ani mnoho nenamluvili.

Nebezpečí lidského jazyka popsal drsně Jakub, bratr Páně.

Jakubův 3:6 Jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.

3:8 jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.

9  Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.

10  Z týchž úst vychází žehnání i proklínání.

Soudíme, různě. Umíme si myslet, – jak to dělají špatně v jiných církvích – v jiných náboženstvích. Jsme přesvědčeni, že jen my máme pravdu.

Snad právě tady už se to láme, tady už začíná jít o odsouzení.

Z dějin víme, kam vedlo staletí pomluv proti Židům. K pogromům a vraždění až k tomu, co se stalo v druhé světové válce.

Často mluvíme nebo přemýšlíme o druhých jako o horších.

Druzí se většinou mýlí. Jakoby byli hloupější nebo zlejší. Jakoby to ani nebyli lidé jako my. Jakoby nebyli schopni lásky.

Jakoby je Bůh nějak hůř stvořil. Katolíky. Buddhisty. Mohamedány. Ateisty.

Ježíš říká: nesuďte, abyste nebyli souzeni. Nepřidávejte se na stranu zla.

Jakou měrou měříme, takovou měrou naměří Bůh nám. Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi.

V tom je celý zákon i proroci. Ano – Ježíš stále káže na Tóru. Na SZ.

Někdo by ale mohl namítnout:

Znamená to, že podle Ježíše nesmím mít na nic názor? Musím být vlažný a nijaký, abych se náhodou nedostal do situace toho, kdo soudí?

Nebo - nemám být pevný ve víře? Abych se náhodou někoho nedotkl?

Mám být tak korektní, že nakonec budu muset jen mlčet?

Kde je míra toho, co si mohu myslet a co mohu kritizovat? Jak se mám chovat ke svému bratru, když se mi na něm něco nelíbí?

Co je pro nás měřítko? Míra? Jakou měrou měříme?

Právě tato míra určuje, jestli jsme pevní, nebo mělcí, vlažní nebo naopak horcí (Zj 3:15  "Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký!).

Abychom tomuto výroku rozuměli, musíme se tedy snažit pochopit toho, kdo tento výrok říká.

Kdo je J? Co dělá?

Odmítá moc. Povolává nehodné učedníky.

Nevyžaduje pokání před tím, než někomu pomůže.

Ježíš je ten, který uzdravuje i ty, kteří podle všech pravidel mají zůstat nemocní, protože zhřešili.

J přišel, aby místo zavržení odpouštěl, aby dával zažít boží milosrdenství a lásku naplno a zcela zadarmo pro všechny.

Ježíš miloval své nepřátele, neseslal na ně zlo, když ho křižovali.

Jakou si tím vysloužil odměnu?

V jednom kázání na to odpovídá apoštol Pavel:

“obyvatelé Jeruzaléma a jejich vůdcové Spasitele, odsoudili , ... Ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, vymohli si na Pilátovi, aby ho dal popravit.” (Sk 13:27)

Neodsuzoval - a přece byl odsouzen soudem náboženským, církevním i světským. Nezavrhoval - a přece byl zavržen.

Odpouštěl - a potkal se nakonec s nesmiřitelným nepřátelstvím. Dával - a vzali mu všechno.

Nenaměřili mu mírou, jakou měřil on sám - ale mírou svou. Právě lidem nábožensky důkladně založeným a znalým (jako byli vůdcové obyvatel Jeruzaléma) vadil nakonec tak, že na něj užili ten nejpřísnější metr, který byl po ruce.

J nám ukazuje, že Bůh měří jinak, než jsme tomu zvyklí v tomto světě, jinak, než měříme my sami.

Co se jeví tomuto světu nepravděpodobné a bláznivé, to před Bohem obstojí. To máme poslouchat a tomu se učit, jako se říká v listě Židům:

Hebrews 2:1 Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.

Ještě jinak - křesťan má být pevný ve svých postojích, které jsou pevně zakotveny v Kristu, protože on nám svým příkladem zjevil to, co má u Pána boha budoucnost. On je tou mírou našeho konání – naší etické orientace.

Ježíšova míra je jiná míra, než míra lidí, evangelium ukazuje dokonce, že je i jiná, než míra věřících lidí, kteří se nechali svést mírou běžné společnosti – vždyť věřící ho nechali popravit. To, že je někdo věřící – není automaticky záruka, že bude měřit mírou Ježíšovou.

Protože ne každý, kdo mi říká Pane Pane…

Máme upadnout do smutku, protože je náš úkol nesplnitelný?

Jistě ne. Ježíš své kázání na Hoře neříká proto, abychom rezignovali, ale abychom jeho slovo měli na paměti, když se setkáme s bezprávím nebo pomluvou nebo když sami budeme mít touhu zlé věci rozšiřovat.

Proto je dobré, co nejčastěji se vracet k způsobu jednání Ježíše. Od něj se učit pravou a pevnou a jedinou míru, kterou pak budeme měřit.

J neodsuzuje, ale odpouští, nezavrhuje, ale obdarovává. Dává nám, když se setkáváme u Jeho stolu.

I když toho sami nejsme hodni.

To je kristovská míra, tuto míru se máme učit a tuto míru máme v našich životech aplikovat.

Každý den můžeme přicházet k Ježíšovi a učit se jeho míru, abychom si tento způsob života a dary osvojili natolik, že z nich budeme žít třeba i uprostřed nepřátelství, uprostřed poměrů zcela nemilosrdných.

Proto máme rozdávat jako Ježíš, proto máme měřit takovou měrou jakou měří on - a ne tento svět.

Pak bude platit i to, co Ježíš říká vzápětí, že nalezneme oč prosíme, vždyť i on nalezl blízkost Otce, tak jak nikdo z lidí.

(Matouš 7:7  Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.

8  Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.)

Evangelium dnešní neděle tedy zní:

Jak moc budete rozdávat, tak vám bude i přidáno. Když už jste zaslechli J-ovu zvěst, tak jednejte podle ní a budete obdarováni, i když tato zvěst s tímto světem nemá příliš společného a logiku tohoto světa v této Ježíšově zvěsti nehledejte.

Vždyť v BK platí takové zvláštnosti jako např.: budeš milovat své nepřátele.

Vězte, že budete obdarováni, i když vás budou pronásledovat.

V BK nevedeme nějaký marný boj proti osudu, ale smíme se spolehnout na toho, kdo nás přijal.

MODLITBA

Děkujeme Pane, že nám zjevuješ, jaké vztahy panují ve tvém království. Prosíme tě, dej, abychom byli tvým slovem přilákání k takovému životu, jaký jsi nám ukázal.

AMEN.