První čtení
Jan 1:1
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
2
To bylo na počátku u Boha.
3
Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
4
V něm byl život a život byl světlo lidí.
5
To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
Jan 8:12
Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě
následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."
Druhé čtení
Gn 1,
2-10
Kázání
Minule jsme vstoupili do
biblického vyznání víry v Hospodina jako Toho, který je Otcem stvoření.
Řekli jsme si, že na prvním místě
stojí víra v Boha, který člověka zachraňuje – proto jsou ústředním svátkem jak
Izraele tak křesťanů – velikonoce – tedy záchrana. Teprve na druhém místě
přichází vyznání, že právě tento Bůh je Otcem, který stvořil tento svět. V
bibli je zpráva o stvoření na začátku a tak je to matoucí, když někdo nepoučený
otevře bibli na první straně, tak má za to, že nejdůležitější je víra v existenci
Stvořitele.
Píseň o stvoření je písní lidí,
kteří už v Boha uvěřili. To modernímu člověku může činit trochu potíže, protože
moderní člověk se spíš ptá: jestli je Bůh, tak musí platit teorie o stvoření –
a klade tak zprávu o stvoření na první místo.
V Bibli to tak ovšem není, zpráva
o stvoření není v tomto základem víry.
Centrem víry ve SZ je pesach, centrem víry NZ pak je víra, že Ježíš je Kristus,
ten je ztotožněn se světlem Božího slova.
Minule jsme skončili u poznání,
že zpráva o stvoření je také politickým programem, protože toto vyznání
promlouvalo uprostřed zemí, které věřili v úplně jiný počátek světa:
Stvořitel by totiž mohl být
nevyzpytatelný maniak – jak to popisují
např. babylónské příběhy, Marduk trhá Tiámat a vzniká tak svět.
Když spolu bojují, Marduk vypustí
vítr, který se dostane do Tiamatina břicha, pak do ní vstřelí šíp a ten ji
rozerve. Rozervanou Tiamat Marduk spoutá a zabije (zabitím Tiamaty začíná
kosmogonie).
Poté se utká s jejím vojskem,
které chytne do sítě. Mrtvé tělo Tiamat je označeno jako kúbu (tzn. embryo,
fétus, nestvůra a zrůda), z něj Marduk vytvoří zemi, nebesa.
Musíme tedy vnímat svět lidí,
kteří obklopovali Izrael.
Právě navzdory těmto mýtům
vznikla biblická píseň o stvoření. Uprostřed babylonských mýtů o stvoření řekl
Izrael babylonskému náboženství své NE.
Toto programové prohlášení má
svou důležitost i dnes.
Vyznání víry v dobrého stvořitele
můžeme přijmout jako vědomý protiklad proti běžné představě počátku stvoření
jako chaosu nebo bezejmenné fyzikální zákonitosti.
A je to také vyznání, že svět je
křehký a že i já sám jsem křehký. Byly doby, kdy nebylo nic a byly doby, kde
jsem nebyl ani já.
Ale někdo dobrý mě z lásky
vytvořil.
Stvoření chápe Bible jako dar
darovaný člověku k nějakému účelu. Není to stvoření vzniklé z náhody chaosu
nebo z boje pološílených bohů, kteří se navzájem požírají a z jednotlivých
částí svých těl vznikají kusy stvořeného světa.
Centrální roli hraje v písni o
stvoření slovo Hospodinovo, které koná z ničeho něco a to něco má určitou
podobu.
Nic je na začátku smutné.
Na zemi panuje pustota a temnota.
Autoři písně chtějí říci: ještě
není proměněna Hospodinovým slovem.
V chápání Izraelců, místo, kam
nepronikne Hospodinovo slovo, zeje zvláštní prázdnotou a pustotou. I v
duchovním slova smyslu. Život bez Hospodinova slova se podobá pusté pustotě a
temné temnotě, případně se podobá nespoutaným vodám chaosu.
Když se člověku děje něco
hrozného, prožívá své dny jako temnotu. Nebo také jako místo, v němž vítězí nespoutané
vody chaosu. Taky se říká někdy: topím se v zoufalství. Ne náhodou se nejvíc
odkazů na temnotu v Bibli objevuje právě v knize Job.
Job 7, 11 Mé dny pomíjejí,
moje záměry se hatí, přání mého srdce ztroskotala. 12 Noc vydávají za den,
mluví o světle, kde temnota je blízko. 13 I kdybych měl naději, podsvětí bude
mým domem, lože si ustelu ve tmách. 14 Jámě řeknu: «Tys můj otec», červům:
«Matko má, má sestro.» 15 Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří?
Světlo je naopak stav člověka,
kdy má jeho život smysl a cíl – to ztělesňovala Hospodinova sláva – tedy jeho
činy, jeho slovo.
Iz 58,10 budeš-li štědrý k
hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak
bude jak poledne."
Bůh dává světlo a to světlo má
jasnou podobu v představách biblických autorů, proto musíme vzít tyto myšlenky
vážně, abychom za symboly světla a tmy nedosazovaly vlastní představy, které se
od těch Biblických pochopitelně mohou lišit.
Někdy automaticky za biblické
symboly dosazujeme svou vlastní fantazii, jako bychom předem věděli, jak to je
v bibli myšleno.
Světlo vzejde člověku, když se
chová solidárně k bližnímu.
Světlo např. není nějaká mystická
entita třepetající se mezi nebem a zemí.
Hospodin volá, oslovuje,
přikazuje, proto, aby dal společný cíl, společnou naději, společný výhled. Je
tu další vrstva podobenství.
Vody se zde trošku chovají jako
lidé, chovají se jako ti, kteří přišli naslouchat Božímu slovu, kteří se
shromáždili a začaly být k užitku.
Jednotlivé věci tu dostávají
jména. Dát jméno znamená uvést ho do prostoru smyslu, který je garantován
Bohem.
Když něco nemá jméno, jakoby to
ani nebylo. A tak světlo Bůh nazývá – doslova provolává - dnem a tmu nocí.
6 Řekl také Bůh:
"Nastaň - obloha - v
prostředku - (těch) vod,
a staň se - rozhodnutí o
rozdělení - mezi vodami a vodami!"
8 A provolal Bůh - k obloze –
nebe!
Popis je velmi dynamický až
akční.
Na začátku se slovo stává
světlem. Doprostřed tmy probleskuje Hospodinovo slovo a to slovo se stává
světlem. V té chvíli končí vláda tmy.
Ze tmy se najednou může stát
večer a noc, z níž přichází úsvit. Nový den. Z písně o stvoření zní radost nad
možností děkovat za nový den. Den nekončí tmou, ale úsvitem. V našem vnímání
času končí den večerem, v Bibli je to ale jinak.
Napřed je noc a potom den. Jitro
vítězí nad nocí, nové začátky vítězí nad tmou.
Po noci přichází den, to je
základní naděje darovaná tomuto světu
dobrým Stvořitelem vyjádřená už v textu tohoto zvláštního vyznání.
Základ naděje nebo zkušenost
naděje nebo rozpoznání naděje patří k základním prožitkům věřícího člověka v
tomto světě. Světlo je odděleno od tmy.
V Bibli opakovaně čteme vyznání,
že
Žalmy 119:105 Světlem
pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
Existence světla se přímo – už ve
SZ – pojí s Hospodinovou vůlí k dobru.
Bůh vyvolává oblohu z prostředka
vod. A dává ji jméno: nebe.
Seskupil vodstva pod toto nebe.
Vodstva se před tím převalovala všude kolem.
Už podruhé se ODDĚLUJE - nejprve
světlo od tmy - nyní všemi směry převalující se vody - se seskupují nahoru a
dolů. Vody, které si dřív vládly samy a byly symbolem chaosu a obav najednou
ustupují nebi. Nebe se nad nimi doslova roztahuje jako Hospodinova sláva –
rozuměj sláva jeho činů i darovaného slova.
Ta je např. prorokem Ezechielem
popisována právě jako nebe, které se klene nad nebezpečnými vodami beznaděje.
Tyto vody už ale Hospodina poslouchají, později prorok načerpá ze slávy
Hospodinovy, aby šel neposlušnému ztracenému Izraeli kázat.
(Ezechiel 1:26 A nahoře
nad klenbou, kterou měly nad hlavou, bylo cosi, co vypadalo jako člověk.
27 I viděl jsem, jako by se
třpytil oslnivý vzácný kov; vypadalo to jako oheň uvnitř i okolo; směrem od
toho, co vypadalo jako bedra, nahoru a směrem od toho dolů jsem viděl, co
vypadalo jako oheň šířící záři dokola.
28 Vypadalo to jako duha,
která bývá na mračnu za deštivého dne, tak vypadala ta záře dokola; byl to
vzhled a podoba Hospodinovy slávy. Když jsem to spatřil, padl jsem na tvář a
slyšel jsem hlas mluvícího.)
Obloha se roztáhla podobně jako
se roztahuje stan. Dostala zvláštní úkol, má oddělovat věci lidské a věci boží.
Když totiž lidi začnou stavět
babylonské věže a dělat si nárok na nebeskou sféru, je z toho nářek a neštěstí,
různé totalitní říše a fanatismy. Proto Bůh lidi zachrání tím, že jim zmate
řeč.
Podle Bible nelze směšovat
stvořitele a stvoření. To je další provokace do světa kolem. V Babyloně i jinde
docházelo k tomuto ztotožňování. Slunce a měsíc byli bohové, kněží byli něco
mezi apod.
Bible říká: pozor, stvořené věci
nejsou bohové tak jak to vyznávají národy kolem nás. Náš úkol není hrát si na
bohy.
Žalmy 19: 2 Nebesa
vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. 3 Svoji řeč
předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. 4 Není to řeč
lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet. 8 Hospodinův
zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé,
nezkušený jím zmoudří.
Obloha chrání sušinu od vod
seshora a vod zezdola.
A řekl Bůh:
"Shromažďte se - ty vody pod
tím nebem - k místu jednomu
a ukaž se/objev se - ta
vysušenost (místo suché)!"
Doslova: I provolal Bůh - k
vysušenosti: země!
a k shromáždění vod provolal -
moře!
A viděl Bůh, že - dobré.
Pod nebem se tedy začnou vody
shromažďovat k společnému cíli. Nejsou už bezejmennou masou, ale jsou zvány k
společnému výhledu. Vody dole mohou bouřit - ale už nedokážou vyplnit celý
prostor pod klenbou. Už nás nezvládnou pohltit.
Vlny vodstev – jak jsme již
zmínili – mají symbolický přesah – je to všechno zlé, co se na člověka valí
jako povodeň. Vlny násilí, nelidskosti, beznaděje. A hle, je tu najednou Boží
slovo, které odděluje vody od vod. Existuje najednou naděje, zlo už člověka
nikdy zcela nemůže pohltit.
Člověče, můžeš se spolehnout na
hlas Hospodinův, a zlo tě nepohltí. Temnota tě nepohltí.
Hledejte Boží království a jeho
spravedlnost a váš dům vydrží přívaly vod, řekne později Ježíš.
Obstojíte před vlnobitím násilí,
lží, strachu a chaosu.
Oddělení vod je popisováno
podobně jako je popisován únik Izraele z Egypta cestou záchrany po souši mezi
dvěma tábory vod Rudého moře.
Vytváření země popisují lidé,
kteří zažili Boha jako toho, kdo zachraňuje z moci násilí a útlaku.
To nejsou slova chvály, že se
povedlo něco, co se nemuselo podařit. Je to vyznání. Je to evangelium.
Svět není náhodný, krutý,
nesmyslný experiment, místo v němž nenajdeme pomoc. Svět kolem nás byl od
počátku zamýšlen jako dobrý domov a od počátku v něm má své pevné místo slovo
Hospodinovo, jedinečná pomoc pro člověka.
V tomto domově má všechno co
existuje svůj dobrý smysl, všechno existuje z dobrého záměru a všechno směřuje
k dobrému cíli.
Modlitba
Děkujeme Pane za to, že si smíme
připomenout tvou záchranu. Prosíme tě, abychom si po vzoru JK stavěli dům na
skále, totiž na Tvém slově a na Slovech a činech Ježíšových. Abychom odolali
zlému.
Žádné komentáře:
Okomentovat